Co se stane, když zakázaná tajemství nezávislého města začne odhalovat člověk z vnějšího světa? Ponoří se do vzpomínek tak dávných, až z toho běhá mráz po zádech. Co odhalí, na co přijde a jak se rozhodne s nabytými znalostmi naložit?

Říká se, že jednou za generaci se narodí zvláštní, nadané děti. V šestnáctém století, za dob vlády královny Alžběty I., se v Londýně tací vyskytnou. Panovnice, zahořklá vlastní jalovostí, se rozhodne tyto výjimečné děti vyhnat na venkov a tímto úkolem pověří svého nejvěrnějšího sluhu, jemuž se jich však zželí a rozhodne se je svěřit do péče Opskurenskému usedlíkovi a vědci.

Občané Opksurna věří, že jejich minulost je dávno zapomenutá a že hrůzy spáchané v šestnáctém století odvál čas. Čirou náhodou se na scéně objeví multimiliardář, který se do města přistěhuje a začne se zajímat o zapomenuté dějiny. Naneštěstí se mu ve spánku vybavují vzpomínky na časy dávno minulé. Do toho všeho je zapleten mladý učitel novodobé historie, jemuž je svěřen post dějepisáře po předchůdci, jenž zmizel beze stop. Jak natolik zapletený příběh dopadne, netuší žádná z hlavních postav knihy a chvílemi to vypadá, že to netuší ani sám autor.

Novodobá Příčná ulice anebo jen vykradení již hotového námětu

Pokud by J. K. Rowlingová povolila Jasperu Ffordemu zdokumentovat deset let dění v Příčné ulici, výsledek by nejspíše vypadal podobně jako Opskurno. – anotace z přebalu knihy.

Příčnou ulici městský stát Opskurno opravdu připomíná. Městečko zahaluje mlha tajemství, které je dobře vygradované, rozvržené a dávkované po jednotlivých stránkách, takže daná kapitola vždy obsahuje jen střípek hlavního děje. Bohužel knize na svižnosti ubírají sáhodlouhé popisy okolí, postav a až přílišné dobové reálie.

Z počátku může být čtenář zmaten, ve které době se příběh vlastně odehrává. Ničemu nepřispívá fakt, že jsou vždy v jedné části románu oddělené kapitoly s názvem Dávná historie, protože po jejich přečtení text působí až přílišným archaismem a chce to skutečně vynaložit velké úsilí, aby knize šlo porozumět.

Andrew Caldecott v pěti bodech

1. Působí jako advokát v oblasti medií.
2. Autor fantasy románů a příležitostný dramatik.
3. Studoval na New College v Oxfordu historii.
4. Láska k historii ho navedla k sepsání Opskurna.
5. Momentálně pracuje na druhém dílu s názvem Zymor.

Co se týče stylistiky, překlepů a korektury, dalo by Opskurno určitě vydat lépe. Některé překlepy působí kolikrát až komicky a stylistika podivně rozhazuje slova, když dojde na jejich dělení. Korektura by si zasloužila větší pozornost, protože chyby v rodě mužském životném a neživotném jsou na pováženou.

Všechny nedostatky ale vynahrazuje dokonale provedená obálka knihy, která je nákresem města Opskurno a pomáhá čtenářovi v orientaci popisovaných míst uvnitř textu. O knize by se dalo říci, že je barokní, spletitá a krásná, nemluvě o tom, jak je odvážná.

Andrew Caldecott a jeho Opskurno je ve výsledku geniálně nalajnovaným příběhem, nepostrádá mystičnost a zkušený autorský styl. Ač kniha není určena pro všechny věkové kategorie a pro čtenáře klasických fantasy příběhů, děj odsýpá, a to i přes zmiňované sáhodlouhé popisy. Jedná se o vydařený steampunk říznutý naší dávnou historií.

• Andrew Caldecott: Opskurno
• Host, 2018
• překlad: Petra Johana Poncarová
• obálka: Andrej Nechaj
• 480 stran, 389 Kč (v e-shopu Fantasye již za 350 Kč)