Zafónův Půlnoční palác potěší, ale nepřekvapí, Carlos Ruiz Zafón: Půlnoční palác
 |
Carlos Ruiz Zafón dlouho před tím, než si získal početný zástup příznivců díky tetralogii Pohřebiště zapomenutých knih, začínal svou kariéru na knihách pro mládež, v nichž zvolna lehkými tahy tužkou naznačoval svůj nepochybný potenciál i směřování své budoucí tvorby. Na návštěvníky Půlnočního paláce tudíž, jak bývá Španělovým zvykem, čeká temná atmosféra, dozvuky tragického příběhu i řada spletitých chodeb, které je několikrát zavedou do slepé uličky, než konečně odhalí, že správnou cestu měli celou dobu před sebou.
Hororový Půlnoční palác španělský mistr psaného slova situoval do exotického prostředí indické Kalkaty 30. let 20. století, sžírané chudobou a útlakem ze strany britské monarchie. V jejích ulicích rozehrál příběh sourozenců Bena a Sheery, jejichž osudy se krátce po narození vlivem tragických událostí vydají odlišnými směry. Zatímco Sheere putuje se svojí babičkou po celé Indii, Ben, nemající o existenci svých bližních sebemenší tušení, nalezne nový domov v místním sirotčinci, kde společně s Ianem zakládají tajný spolek Chowbar Society, který má svým členům poskytovat bezpečí i bezpodmínečnou pomoc ostatních. Krátce po Benových šestnáctých narozeninách se však spustí koloběh událostí, jenž důkladně prověří pevnost jejich vzájemných závazků a upřímnost vyřčených slibů.
Úvodní řádky vrhají čtenáře do ztemnělých kalkatských ulic, aby byli svědkem mrazivých událostí, které se stanou kvalitní předehrou pro příběh, jemuž neschází sympatičtí hlavní hrdinové či řádně zamotané klubko záhad vyvolávající neodbytné nutkání ho, pokud možno co nejdříve, rozmotat. Poněkud hladké plynutí dějových vod začne lehce kolísat ve chvíli, kdy hlavní proud zvolna dorazí na konec své cesty. Román sice nikterak neztratí ze svého tempa či tajemného nádechu, o to více ale roste očekávání na finální rozřešení mezi bojovníky za stranu dobra a přízračným zástupcem temných sil, které ale bohužel působí poněkud odbytě a zanechává víc otázek než odpovědí.
Carlos Ruiz Zafón v pěti bodech
- Barcelonský rodák byl zprvu zaměstnancem řady španělských deníků, než přesídlil do Spojených států, kde naplno rozvinul svou spisovatelskou kariéru.
- Půlnoční palác vyšel na světlo světa v roce 1994 a stal se v pořadí Zafónovou druhou knihou.
- Autorovou prvotinou je román Kníže z mlhy, hororový příběh vyprávějící o zvláštních událostech, které potkají malého Maxe v létě roku 1943 po té, co s rodiči uteče před válkou do přímořského městečka.
- Devětačtyřicetiletého španělského spisovatele proslavila hlavně série Pohřebiště zapomenutých knih, kterou zatím tvoří romány Stín větru, Andělská hra a Nebeský vězeň.
- Stín větru se stal mezinárodní bestsellerem.
Vysvětlení pozbývají též tajemné schopnosti hlavního zlosyna, u něhož by ke zlepšení celkového dojmu neškodilo odkrýt alespoň některé z jeho karet. Velmi povedený se ovšem jeví na dětskou knihu překvapivě realistický dovětek líčící osudy některých hrdinů řadu let po posledních událostech.
Ačkoliv se jedná o knihu určenou převážně mladšímu publiku, Carlos Ruiz Zafón se nezdráhá citlivě, ale relativně otevřeně prezentovat svět jako kruté místo, kde ani děti nejsou uchráněny před ortelem dámy v černém. Autor se však v barvitém líčení tragických scén nikterak nevyžívá a dává přednost jejich vyznění před naturalistickým popisem.
Stalo se již zvykem, že Zafónova tvorba je zárukou kvalitního příběhu, vytříbeného jazyka, elektrizující atmosféry a nečekaných zvratů. Půlnoční palác v tomto ohledu nikterak nevybočuje z řady, zároveň ale ani nepřevyšuje ostatní výrobky ze Španělovy literární dílny. I přes několik málo vad na kráse v závěrečné, poněkud uspěchané a nedotažené pasáži, zanechává v čtenáři pozitivní dojem z obstojně napsané knihy.
- Carlos Ruiz Zafón: Půlnoční palác
- Albatros – CooBoo, 2014
- Překlad: Romana Bičíková
- Obálka: Linda Marečková
- 262 stran, 249 Kč (v e-shopu Fantasye již za 224 Kč)
