Zabíječ obrů, William King
 |
Nenajde se snad žádný fanoušek knih ze světa Warhammeru, který by neznal trolobijce Gotreka a jeho neodmyslitelného druha Felixe Jaegera. Jejich duchovní otec, skotský spisovatel William King, jim dal do vínku trpasličí neústupnost, tvrdohlavost a pohrdání nebezpečím, stejně jako lidskou obezřetnost, inteligenci a odvahu, přidal něco drsných hlášek i černého humoru, a vyslal je na cesty. A tahle dvojka si na nich vedla více než dobře, takže se z každého jejich dobrodružství stal prakticky ihned bestseller.
Vydavatel i autor tedy mohli být navýsost spokojeni. Bohužel, někde se něco „podělalo“ a Games Workshop se s Kingem nakonec rozešli. Jedním z viditelných důsledku této rozluky je, že další Gotrekovy eskapády už píše někdo jiný, a také trochu jinak. Posledním v řadě gotrekovských románů z pera Willima Kinga se tak stal, a pravděpodobně ještě nadlouho zůstane, Zabíječ obrů.
Jak už sám název knihy naznačuje, Gotrek se tu bude pasovat s nějakými těmi obříky. Na počátku knihy však autor čtenáře zavádí do země elfů, kde mocný elfí mág Teclis právě zjistil, že jeho zemi hrozí smrtelné nebezpečí. Nezbývá mu tedy než vypravit se do Albionu a zjistit, kdo že za tím vším stojí, a pokusit se ho zastavit. Navíc se také musí poohlédnout po nějaké té pomocné ruce. Shodou náhod či osudu jsou to právě ruce Gotreka a Felixe, které mají největší šanci porazit síly Chaosu. A protože Gotrek cítí čestný dluh k elfovi, který mu zachránil život, není co řešit…
Každý, kdo si vzpomene na mnohokrát zdůrazňovaný Gotrekův odpor k elfům, si ihned pomyslí, že bohové musejí být opravdu zvrhlí. Trpaslík a elf – dva naprosto se nesnášející tvorové – jsou nuceni spolupracovat, a dokonce bojovat bok po boku! King postavil proti sobě zemitého, obhroublého trpaslíka, který občas podlehne záchvatu krvavého běsnění, a elfa – intelektuála a vědce (knihomola), jenž je, jak se zdá, stále nad věcí, vzdálený, chladný a téměř dokonalý. Tyto naprosto odlišné charaktery pak vyslal na magické Stezky Prastarých a posléze i do deštivého Albionu.
Tedy vzhůru na netvory a jejich přisluhovače, ať krev stříká a lebky praskají. Bojových scén si tu Gotrekovi věrní užijí až-až. Gotrek a Felix bojují proti silám Chaosu ve všech jeho podobách. Mutanti, orci, zplozenci temných sil i mágové se jim staví do cesty, ale je nic nemůže zastavit. Přes hory mrtvol a potoky krve se brodí za svým cílem. A protože Gotrek musí snášet společnost Teclise, není se co divit, že je opravdu naštvaný. Chudáci „chaosáci“ to pak odnášejí naplno.
V Zabíječi obrů se vrací i proslavený Gotrekův černý humor, kterým dokázal prosvětlit jinak temný a bezútěšný svět Warhammeru, i dát naději, že vše není tak beznadějné, jak to na první pohled vypadá. Už samotný protiklad Teclise a Gotreka je základem mnoha humorných situací, které autor bravurně využívá. Jako třešnička na dortu působí Felixovy komentáře, ať již ty, které pronáší nahlas, nebo ty, které raději pronáší jen v duchu.
Mě ale absolutně dostal úplně jiný nápad. Naprosto geniální je myšlenka gobliních letců, kteří se po vzoru japonských kamikadze nechávají vystřelovat z obřích praků, vyzbrojeni pouze dlouhými ostrými bodci na přilbách, aby se snášeli na své protivníky a oněmi bodci se je snažili propíchnout. Co na tom, že účinnost této metody likvidace nepřítele je někde mezi 0,1% a 0,001%? Důležitý je přece záměr!
Zabíječ obrů je příběh napsaný v přímé jednoduché linii, jen s několika krátkými odbočkami. Děj knihy má spád, takže čtenář téměř ani nestačí číst a obracet stránky. Krátké úderné věty podtrhující akčnost děje se střídají s delšími souvětími popisujícími okolí a myšlenkové pochody jednotlivých postav. King zde ukazuje ze svého repertoáru prakticky vše, co ho vyneslo na pozici jednoho z nejúspěšnějších autorů Warhammeru. Jeho ztráta se bude v Games Workshop jen těžko nahrazovat.
- William King: Zabíječ obrů
- vydal: Polaris, Frenštát p. R. 2003
- překlad: Leona Malčíková
- obálka: Geoff Taylor
- 276 stran / 199 Kč
