Za řekou může žít cokoli. Nebo tam možná nežije také vůbec nic. Řeku, jíž se kdysi dávno říkalo Volha, ale která je dávno bezejmennou, přikrývá mlha tak jedovatá, že v ní nevydržíte dýchat. Přes řeku se proto nikdo neodvažuje. A zpoza řeky nic a nikdo nepřichází… zatím.

Jegora by náramně zajímalo, co za řekou je. Jak by také ne, když je mu sedmnáct a trčí na strážním stanovišti v areálu bývalé továrny – poslední výspě civilizace uzavřené do úzkého okruhu kolem města Moskvy. O bratrovražedné válce, která zpustošila krajinu i lidstvo, se moc nedozvíme, jen to, že výrazně zúžila obzory. A uvěznila přeživší ve věčném cyklu živoření a nudy. Jegor by přitom se svou kytarou nejradši obrážel stadiony velkých měst, která ještě možná stojí tam někde za jedovatou řekou. A ještě předtím by chtěl získat lásku o něco starší Michelle, která ho jako cucáka přehlíží, a dostat se na kobylku nevlastnímu otci Polkanovi, hřmotnému opilci a veliteli stanice. Ale tyhle starosti ho brzy přejdou. Zpoza řeky se totiž zjeví bláznivý kněz provolávající apokalypsu… a to je samozřejmě jenom začátek.

Dmitry Glukhovsky se v nové sérii Stanoviště vrací tematicky na začátek své kariéry – ke zpustošené ruské zemi a žalostným zbytkům lidí, kteří se zde snaží přežít. Tentokrát to ovšem není v moskevském metru, ale na stanovišti zhruba den jízdy od města. Život v Moskvě je přitom údajně stejně skvělý, jako býval před válkou – i když kdo ví, pokyny, které odtamtud přichází, jsou čím dál sporadičtější a zásoby jídla, které dříve Moskva posílala pravidelně, mají už týdny zpoždění. Zkrátka, je něco prohnilého v zemi ruské a Glukhovsky na to rád, často a hlasitě upozorňuje. Máme tu nicméně stejného mladého protagonistu, který strká nos, kam by neměl a v novém světě se dostane dál, než by chtěl. V tomhle případě to sice není ani přes celý most, ale to stačí.

Glukhovsky netlačí na pilu, nikam nespěchá, plně využívá toho, že Na stráži je úvodním svazkem série, a dovoluje mu tak dlouhou expozici a výbušný konec v tom nejnapínavějším okamžiku. Čtenáři, obrňte se!

Po dlouhou dobu tudíž jde spíše o sociální kritiku ruské společnosti a nevybíravé šťouchance do „Moskvy“, to vše protkané suchým černým humorem a básněmi ruských klasiků. Autor v tomto případě vlastně kombinuje svou non-fiction beletrii s tou fantastickou. Ta druhá postupně získává navrch, hororové tóny čím dál výrazněji přitvrzují a v závěru už z tohohle malého depresivního světa nezbývá kámen na kameni. Tak jak to máme rádi.

V rámci Gluchovského tvorby jde zatím o příjemný standard bez nějakých vyloženě skvělých nápadů, ale samozřejmě s absencí jakýchkoli kiksů. Na kvality celé série je z úvodního svazku brzy usuzovat, ale rozhodně doufáme, že se ujme, protože s tímhle autorem je vždycky radost (byť poněkud kalená místy, kterými nás provází) putovat. Vzpomínky na Metro každopádně i přes velmi blízké prostředí při čtení rychle mizí; Stanoviště se vydává vlastní, neméně zajímavou cestou.

• Dmitry Glukhovsky: Na stráži (Stanoviště 01)
• Euromedia Group, 2023
• překlad: Rudolf Řežábek
• 286 stran, 359 Kč (v e-shopu Fantasye již za 323 Kč)