Z hrobu, Noční lovci 7 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Jeaniene Frost
 |
Kolem upírů Cat Crawfieldové a jejího manžela Bonese vládne poslední dobou až podezřelý klid. Zdání však klame, protože je co nevidět čeká šokující odhalení, které je pošle zpět do akce. Musí totiž zabránit válce obrovských rozměrů…
Díky tajným a zrůdným aktivitám agenta CIA, který se vymkl kontrole, se nebezpečně stupňuje napětí mezi lidmi a nemrtvými. Cat a Bones svádějí souboj s časem, aby uchránili přátele před osudem horším než smrt, protože čím více tajemství odhalí, tím fatálnější jsou následky. Pokud selžou, jejich životy – stejně jako těch, na nichž jim záleží – budou viset na nepatrném vlásku.
„ Jejího ducha? Co tím myslíte?“
Tatáž otázka napadla i mě, ale Tyler ji položil první. Možná jsem byla ještě příliš šokovaná na to, abych reagovala.
„Je to tou krví,“ odvětila Marie a kývla k mým zkrvaveným rtům. Ta nadpozemská ozvěna v jejím hlase byla pryč a už zase mluvila svým obvyklým, protáhlým jižanským přízvukem.
„Krev odemyká moc záhrobí. S ní může mambo povolat Pozůstatky a přeměnit právě zesnulé v duchy. Stačí, když mambo prolije krev v okamžiku, kdy osoba umírá.“
Snažila jsem se vyždímat z hlavy poslední okamžiky Donova života. Možná jsem nevědomky prolila krev? Třeba jsem se kousla do rtu tak jako teď? Ne, mohla jsem si vyplakat oči…
Bones se na mě soucitně díval a mně to zčistajasna došlo. Upíří tekutiny jsou růžové, protože v našem těle je jen omezené množství vody. Když Don umíral, plakala jsem tolik, že se mé slzy změnily v tmavočervenou tekutinu, až jsem měla na halence fleky a ušpinila i podlahu u Donovy postele, kde jsem klečela, a neodešla jsem ani poté, co jeho srdce přestalo bít…
„Ty umíš měnit lidi v duchy?“ řekl Tyler skoro vystrašeně.
Můj hlas se pocitem viny změnil v krákorání. „Teď už ne.“
Pak jsem se podívala strýci do očí. Kdybych se dožila tisíce let, nikdy bych nezapomněla na ta muka, která jsem v nich spatřila – nebo spíš hněv.
Jeho tvář jako by mlčky křičela: Tohle jsi mi udělala ty! a už tím nemyslel nelítostný útok Pozůstatků. Ten jednou skončí, ale jeho bloudění mezi tímto a oním světem nikdy. On nebyl tím duchem, který zde setrvává proto, že musí dokončit úkol, jak jsme doufali několik uplynulých měsíců. Ne, byl jedním z těch prokletých, kteří nemohou nikdy přejít na druhý břeh, a stalo se to kvůli mně. Fakt, že jsem v tom konkrétním okamžiku nevěděla, co dělám, byl v porovnání s tím téměř zanedbatelný.
„Je mi to tak líto.“
Ta slova vibrovala z nejhlubšího dna mých emocí. Bones mě vzal za ruku, chtěl mi dodat sílu i útěchu, ale já přes ten zdrcující pocit viny necítila ani jedno, ani druhé. Tohle nespraví žádná omluva a všichni, co jsme tu byli, jsme to věděli.
Proto jsem nezačala žadonit o odpuštění a taky se snažila udržet slzy. Vzhledem k tomu, co způsobily, by nyní byly jen solí, přisypanou do rány. Místo toho jsem zaryla tesáky do spodního rtu a byla vděčná za bolest, která vedla k okamžitému krvácení.
„Říkal jsi, že nejen s lidmi, Done. S čím dalším tedy Madigan provádí své experimenty?“
Tyler se na mě nevěřícně podíval a hlavou mu proběhlo: Ty jsi taková bezcitná mrcha. Nedocházelo mu, že mi už nezbývá nic jiného než pokusit se zachránit své přátele, a Don právě dokázal, že mi potřebné informace nedá dobrovolně.
„S čím dalším?“ Zvuk, který Don vydal, bylo spíš agonické vyštěknutí než smích. „S čímkoli. Se vším.“
Dívala jsem se strýci do očí a mluvila dál. „Přikazuji ti neodejít, dokud ti nepoložím všechny otázky, rozumíš?“
Prudce kývl hlavou. Můj příští pohled patřil Marii, která vstala a luskla prsty, načež Pozůstatky opustily Dona a obklopily ji jako svíjející se prchavá svatozář. Prsten na její pravé ruce nesloužil jen k okrase; měl v sobě malou jehličku, aby Marie mohla prolít krev a přivolat svou nejsmrtelnější zbraň rychleji, než si většina lidí všimla, že vůbec něco udělala.
„Tím vším myslíš ghúly?“ zeptala se strýce sametovým hlasem.
Don neodpověděl. Bones se na mě podíval. Zaskřípala jsem zuby, opět se kousla do rtu a zopakovala otázku.
„Pravděpodobně.“
„Jak si nemůžeš být jistý?“ zaznělo tentokrát ode mě.
Don se předklonil a objal se pažemi kolem trupu, jako by se chtěl bránit před Pozůstatky, které na něj již neútočily.
„Když jsme ještě pracovali spolu, dokázali jsme jen přivádět těla zpátky k životu, jenže ty vyschlé prázdné schránky byly pro Madiganovy účely bezcenné. Nikdo z našich agentů nebyl schopen navrátit jedincům život – až do chvíle, než přišla Cat.“
Při této informaci ustoupil můj pocit viny do pozadí. Bonesův výraz ztuhl a já nepotřebovala ani zrcadlo, abych věděla, že moje tvář zkameněla úplně stejně.
„Ty a Madigan jste spolupracovali ještě ve chvíli, kdy jsi mě najal.“ Byla to spíš věta oznamovací než otázka, ale Don na ni přesto odpověděl.
„Nemysleli jsme si, že zůstaneš, ale když už jsme tě měli, snažili jsme se dovědět co nejvíce o tvém kříženém původu…“
„Ach, už si vzpomínám,“ přerušila jsem ho, „každý týden jsi mi nechal odebírat krev a taky jsem absolvovala tolik magnetických rezonancí, rentgenů a CT, buněčných stěrů a biopsií, že to ani nemůžu spočítat.“
Don se odvrátil a jeho obrys se na chvíli zachvěl.
„Hej,“ zaryla jsem tesáky do rtu a uronila kapku krve. „Nikam nejdeš. Ještě jsem neskončila. Řekni mi víc o těch genetických experimentech.“ Don se na mě podíval a jeho ústa se sevřela do tenké čárky.
„Ty experimenty byly Madiganova věc. Jakmile měl k dispozici dost lapených upírů a ghúlů, jeho pole působnosti se rozšířilo, ale když se pokusil zkombinovat genetické kódy, ocitl se ve slepé uličce. Lidské buňky zvládly propojení s tím nebo oním druhem, ale s oběma ne. Až ty tvoje. Ty to dokázaly. Ty jsi byla kříženec a tvé buňky jako jediné byly kompatibilní s upíří a ghúlí DNA. Madigan byl přesvědčený, že zmapováním a duplikováním tvého genetického kódu vytvoří bezpečnější, syntetickou verzi upířího i ghúlího viru a bude moci přeměnit obyčejné vojáky v superzbraně. Nevěřil jsem mu, jenže potom vyvinul bram…“
„Moment. Bram byl z upíří krve, ne z mojí,“ skočila jsem mu do řeči.
Don nic neříkal, ale jeho obličej se najednou topil v hanbě, a tak ani nic říkat nemusel.
„Ty prolhaný parchante, ty manipulátore,“ zavrčel Bones a šel přímo k němu. „Kdybys měl pořádné tělo, vymlátil bych z tebe tu zradu, i kdyby mě to mělo stát všechnu mou sílu.“
Don si prohrábl šedivé vlasy a vypadal přitom unaveně jako nikdy předtím.
„Madigan se snažil vyrobit bram nejprve z upíří krve, potom z ghúlí, ale nepovedlo se. Úplná přeměna lidského genetického kódu v nemrtvý způsobila příliš velké změny, než aby mohl s geny dále manipulovat. Jedině Catina krev, v níž se snoubila upíří a lidská DNA, propojená na buněčné bázi, ale ne plně transformovaná, byla k tomu vhodná.“
Marie pohlédla na Pozůstatky, které se stále vznášely kolem ní, s povytaženým obočím. Já jsem na ni jen nasupeně zavrtěla hlavou. Ne, nepošlu ty přízraky znovu na strýce, i když dovolil, aby se megalomaniak zmocnil mé krve a zneužil ji k výrobě tajného léku, který napravoval zlámané kosti a krvácející rány jako kouzlo. Když mi Don o tom léku poprvé říkal, tvrdil, že vznikl vyfiltrováním komponent krve nemrtvých, takže jsme jej nazvali bram po nejslavnějším světovém autorovi knih o upírech.
Zdá se, že jsme jej spíš měli pojmenovat cat, po nejdůvěřivější světové poloviční upírce. Myslela jsem, že všechny ty odběry krve a testy jsou proto, že je Don paranoidní a bojí se, že zvlčím, když vypiju upíří krev. Kdybych tak věděla, že Don se tajně spolčuje s ďáblem.
„Jak dlouho zneužíval Madigan její krev, buňky a tkáň pro své špinavé experimenty?“ zeptal se Bones kamenným tónem.
Ani jsem se nemusela kousat do rtu a opakovat otázku. Don vypadal, že začne sám horlivě odpovídat.
„Jakmile jsem zjistil, že jsem se v Cat mýlil, odstřihl jsem ho. Nebyla tak zkažená jako můj bratr…“
„Nebo ty,“ dodal Bones.
„Nebo já,“ řekl Don unaveně. „Takže když Madigan odmítl zanechat těch pokusů s Catinými vzorky, vyřadil jsem ho z programu.“
Aspoň jsem již znala zdroj nenávisti mezi těmi dvěma muži. Nebylo divu, že Don si tohle tajemství chtěl vzít do hrobu a dál. Kdyby nám tohle líčil zaživa, myslím, že bychom Bonesovi nezabránili v tom, aby ho zabil. Z jeho aury doslova sršel zuřivý hněv.
„Nevěřím ti,“ vyštěkl Bones. „Nevyhodil jsi svého tichého partnera jen proto, že se v tobě náhle hnulo svědomí. Madigan musel chtít udělat něco opravdu děsivého, že se nakonec rozhodl jednat.“
Don sklouzl očima ke mně a zase ucuknul. „Ne.“
„Lháři.“
To obvinění nepřišlo ode mě, i když mě totéž slovo napadlo vteřinku předtím, než to Marie vyslovila. Královna voodoo upírala oříškové oči na Dona a propalovala ho jako laserem.
„Ještě jednou zalži, duchu, a vypustím své služebníky.“
Don se podíval na Pozůstatky a oklepal se. Měly ústa otevřená dokořán a začaly kolem Marie divoce rejdit, jako by se nemohly dočkat, až ho zase začnou mučit. Dexter zavyl a schoval se za Tylerovy nohy. I ten pes se jich bál.
Strýc otevřel ústa… a nic nevyšlo. Pak s posledním oklepáním narovnal ramena a roztáhl paže.
Jeho postoj téměř křičel: pusťte je na mě.
Kousla jsem se do rtu tak, že mé tesáky prošly skrz. „Co ještě po tobě Madigan chtěl, Done? Moje orgány? Vivisekci?“
To byly nejhorší věci, které jsem si uměla představit, ale když jeho hlava škubla nahoru a v jeho výrazu jsem viděla směsici žalostné hanby a prosby o pochopení, věděla jsem, že to muselo být něco horšího.
„Chtěl tě násilím vyšlechtit, aby mohl vyprodukovat další subjekty na testování tvé DNA, kompatibilní se všemi třemi druhy. Jakmile to navrhl, vyhodil jsem ho.“
Cítila jsem, jak Bonesovy štíty povolily, a pak Donem prolétla urna a rozbila se o zeď za ním. Někdo ji mrštil tak silně, že nad polámanými střepy se vznesl oblak jemného prachu, ale nikdo z nás se jí ani nedotkl. Marie vykulila oči a rozhlížela se kolem. Pak se jí na rtech pomalu rozprostřel úsměv.
„Zajímavé,“ řekla a zírala na Bonese.
„Spíš děsivý, když udělá něco takovýho,“ zamumlal Tyler sám pro sebe.
Bonesovi bylo zřejmě jedno, že právě vyjevil před Marií své telekinetické schopnosti. Jeho zlostný pohled se soustředil jen na Dona a bodl prstem do vzduchu směrem k němu.
„Zasloužíš si zůstat duchem navěky.“
„Já, já jsem nechtěl…“ koktal Don.
„Sklapni,“ zahřímal Bones.
Země se začala otřásat. Bones shodil štíty a salonek naplnila jeho zuřivá moc v plné síle.
- Jeaniene Frost: Z hrobu (Noční lovci 7)
- Fantom Print, 2014
- překlad: Petra Kubašková
- obálka: Larry Rostant
- 222 stran, 259 Kč (v e-shopu Fantasye již za 259 Kč)
