Z hrobu, Noční lovci 7, Jeaniene Frost
 |
Kolem upírů Cat Crawfieldové a jejího manžela Bonese vládne poslední dobou až podezřelý klid. Zdání však klame, protože je co nevidět čeká šokující odhalení, které je pošle zpět do akce. Musí totiž zabránit válce obrovských rozměrů…
Díky tajným a zrůdným aktivitám agenta CIA, který se vymkl kontrole, se nebezpečně stupňuje napětí mezi lidmi a nemrtvými. Cat a Bones svádějí souboj s časem, aby uchránili přátele před osudem horším než smrt, protože čím více tajemství odhalí, tím fatálnější jsou následky. Pokud selžou, jejich životy – stejně jako těch, na nichž jim záleží – budou viset na nepatrném vlásku.
„Ona je tady?“
Bylo skoro legrační slyšet na druhém konci jeho šokovaný tón. Skrz tmavá hledí jsem neviděla hlídači do tváře, ale i v jeho hlase bylo znát překvapení.
„Ano, pane. Ona a ten druhý upír.“
Bones se usmíval, naprosto lhostejný ke všem zbraním, které na něj mířily. Stejný počet mířil i na mě. Poklona strážím, že uznávají rovnoprávnost něžného pohlaví.
Dlouhé ticho a pak se znovu ozval Madiganův hlas, tentokrát již strohý.
„Pusťte je dovnitř.“
Bones a já jsme prošli pěti dalšími kontrolami, než jsme se konečně dostali k hlavní budově. Když se za námi zavřely široké kovové dveře základny, doufala jsem, že ten zvuk, připomínající cvaknutí zámku, bylo nové bezpečnostní opatření, a ne Madiganův pokus nás tady uvěznit. To by nevěstilo nic dobrého ani pro mé přátele, ani pro zaměstnance uvnitř budovy.
Další stráže v helmách nás doprovodily do Madiganovy kanceláře. Ne že by to bylo nutné. Do strýcovy bývalé kanceláře bych trefila i poslepu. Madigan tehdy nelenil a okamžitě poté, co převzal funkci, se do ní nastěhoval.
Muž, jehož pochybnou minulost mi tajil i vlastní strýc, se zvedl ze židle, když jsme vešli. Nebyl to výraz jeho zdvořilosti – chtěl tím jen podtrhnout blesky, které na nás sršely z jeho očí.
„Jste neuvěřitelně drzá.“
Pokrčila jsem rameny. „Klidně bych řekla, že jsme zrovna jeli kolem, ale…“
Schválně jsem nedořekla. Bones se toho okamžitě chytil.
„Přece víte, že jste náš trn v zadku, tak proč předstírat, že je to zdvořilostní návštěva?“
Madigan si buď pamatoval na Bonesovu typickou jízlivost, nebo mu ta urážka byla prostě fuk. Nemohla jsem to poznat, protože jsem neslyšela jeho myšlenky přes píseň Barryho Manilowa, kterou si neustále notoval v hlavě. Nenáviděla jsem ho, ale musela jsem se poklonit před tím, jak důmyslně se ochránil proti upířímu čtení myšlenek. Přes ty jeho otravné mantry nepronikl nikdo. Pak s jiskrou v oku, která byla až moc spokojená, než aby se mi líbila, ukázal na židle naproti svému stolu.
„Říkal jsem vám, že jestli se vrátíte, nechám vás zavřít, ale když už k tomu došlo, musíme si promluvit o jisté záležitosti.“
On si musí promluvit se mnou? Byla jsem zvědavá, a tak jsem na něj prozatím nenaléhala, aby mi řekl, kde je Tate a ostatní. Nejdřív jsem se chtěla podívat, co Madigan vytáhne z rukávu. Bones zůstal, kde byl, ale já jsem si sedla, skoro lenivě natáhla nohy a sledovala hubeného, brýlatého muže před sebou. „Tak to po mně palte.“
Madigan se mírně pousmál, jako by uvažoval o druhém významu toho slova.
„Když jste byla v mé kanceláři naposledy, říkala jste mi, že si mám pročíst vaši osobní složku. Uposlechl jsem vaši radu.“
Matně jsem si vybavovala, že jsem mu něco takového říkala, aby si ověřil, že můj strýc byl vůči upírům kdysi stejně nedůvěřivý jako on. Don však tyto předsudky překonal, zatímco Madigan se nikdy nezbaví nepřátelského postoje vůči mému druhu. Jenže to už mi bylo fuk.
„M-hm,“ zamručela jsem neurčitě.
„A narazil jsem při tom na něco zajímavého,“ pokračoval a sundal si brýle, jako by si je chtěl prohlédnout a vyčistit.
„Co?“ zeptala jsem se a nesnažila se skrývat znuděný tón v hlase.
Vzhlédl a v modrých očích se mu zablýsklo. „Odešla jste z týmu předčasně.“
Teď jsem pobaveně odfrkla. „Měl jste si ty složky přečíst důkladněji. Don souhlasil, že mi zkrátí délku služby, když Bones udělá z vybraných vojáků upíry. Skončila jsem, když Bones přeměnil Tatea a Juana. Jako bonus byl Dave přiveden zpátky jako ghúl.“
„O toto žádal Don u svých nadřízených, ale žádost byla zamítnuta.“ Madigan se na mě krátce, samolibě usmál a nasadil si brýle. „Podle americké vlády vám ještě zbývá pět let aktivní služby, a já na rozdíl od vašeho zesnulého strýce nehodlám falšovat záznamy jen proto, abych vás té služby zprostil.“
Byla jsem příliš šokovaná, než abych odpověděla, ale Bonesův smích prolomil ticho.
„Vy si ze mě prostě musíte dělat srandu.“
„Jak mám tomuto rozumět?“ otázal se Madigan chladně.
Bones se naklonil vpřed, všechny stopy po smíchu zmizely. „Dovolte mi, abych se vyjádřil jasněji: jestli si myslíte, že přinutíte mou ženu, aby pro vás pracovala, tak nevíte, s čím si kurva zahráváte.“
Nevěděla jsem, zda tím myslí sebe nebo mě, ale nakonec se mi vrátila řeč.
„Řekl jste nejlepší fór, jaký jsem za celý rok slyšela, ale já momentálně nemám náladu na srandičky. Přišli jsme sem zjistit, kde jsou Tate, Dave, Juan a Cooper. Podle toho, co jsem se dověděla, nejsou ve svých domovech už několik týdnů.“
„To protože jsou mrtví.“
Moje hlava okamžitě odmítla ta stroze pronesená slova. Jen proto jsem okamžitě neskočila Madiganovi po krku a nerozsápala ho na kusy. „Dva vtipy. Válíte, ale mně už došla trpělivost. Kde jsou?“
„Mrtví.“
Madigan to tentokrát vyslovil s jakýmsi uspokojením. Vyskočila jsem, zuby připravené k trhání, když mě Bones stáhl zpátky úchopem tak silným, že jsem ho nemohla přeprat ani ve svém rozzuřeném stavu.
„Jak?“ zeptal se Bones tiše.
Madigan opatrně sledoval, jak mě Bones drží, a pak odpověděl: „Byli zabiti, když se snažili narušit jedno upíří hnízdo.“
„To teda muselo být sakra velké hnízdo.“
Madigan jen pokrčil rameny. „Jak se ukázalo, tak ano.“
„Chci vidět jejich těla.“
Madigan projevil více překvapení než v okamžiku, kdy jsem se na něj vrhla. „Cože?“
„Jejich těla,“ opakoval Bones již tvrdším tónem. „Hned.“
„Proč? Vždyť jste Tatea ani neměl rád,“ zamumlal Madigan.
Vražedná mlha před mýma očima se rozestoupila. Cukal se, což znamenalo, že je ještě naděje, že o jejich smrti lže. Poklepala jsem na Bonesovu paži. Pustil mě, ale jednou rukou pořád spočíval na mém zápěstí.
„Mé pocity jsou vedlejší,“ odpověděl Bones. „Přeměnil jsem je, takže patří mně, a jestli jsou mrtví, tak je už k ničemu nepotřebujete.“ „A k čemu by asi tak mohli být vám?“ zeptal se Madigan důrazně.
Bones povytáhl tmavé obočí. „Do toho vám nic není. Čekám.“
„V tom případě máte štěstí, že nestárnete,“ odsekl Madigan a vstal ze židle. „Jejich těla byla zpopelněna a popel rozprášen, takže nic nezbylo, není vám co dát.“
Jestli Madigan chtěl, abychom uvěřili, že jsou mrtví, pak museli mít vážné problémy. I kdyby za tím nebyl přímo Madigan, rozhodně měl v úmyslu ponechat je jejich vlastnímu osudu.
Ale já ne.
Něco v mém pohledu ho muselo varovat, protože najednou se podíval vlevo a vpravo, a pak mávl rukou směrem k Bonesovi.
„Jestli nemáte v plánu nechat ji řádně dokončit závaznou službu, pak můžete oba odejít. Než ji nechám zavřít pro odmítnutí služby, dezerci a pokus napadnout mou osobu.“
Čekala jsem, kam ho Bones pošle, ale s úžasem jsem sledovala, jak pouze kývl.
„Ještě se uvidíme.“
„Cože?“ vybuchla jsem. „Dokud nám toho neřekne víc, nikam nejdeme!“
Stiskl mé zápěstí pevněji.
„Jdeme, kotě. Pro nás tu už nic není.“
Zírala jsem na Bonese a pak jsem se opět obrátila ke staršímu hubenému muži. Madigan zbledl v obličeji, ale pod tou silnou vůní kolínské vůbec nebyl cítit pach jeho strachu. Místo toho se jeho modré oči zdály vzpurné. Téměř… troufalé.
Bones mě ještě jednou zmáčkl. Něco tady nehrálo. Nevěděla jsem co, ale důvěřovala jsem Bonesovi dost na to, abych nechytila Madigana pod krkem a nesnažila se z něj vykousat pravdu, jak se mi chtělo. Místo toho jsem se usmála schválně tak, aby byly vidět tesáky.
„Pardon, ale nemyslím si, že vy a já bychom si někdy utvořili zdravý, fungující vztah, takže budu muset odmítnout vaši nabídku zaměstnání.“ Na chodbě se ozvalo několikero kroků. Za okamžik se ve dveřích objevila po zuby ozbrojená stráž v helmách. Madigan musel v nestřeženém okamžiku stisknout tlačítko alarmu – zlepšovák, který si nechal od mé poslední návštěvy v kanceláři instalovat.
„Zmizte,“ zopakoval Madigan.
Neobtěžovala jsem se mu nějak vyhrožovat, ale tím jediným pohledem, který jsem na něj vrhla, jsem mu dostatečně dala najevo, že jsme spolu ještě neskončili.
- Jeaniene Frost: Z hrobu (Noční lovci 7)
- Fantom Print, 2014
- překlad: Petra Kubašková
- obálka: Larry Rostant
- 222 stran, 259 Kč (v e-shopu Fantasye již za 259 Kč)
