Z druhého vydání Hořících přízraků Vladimíra Šlechty opět mrazí v zádech, Vladimír Šlechta: Hořící přízraky (Gordonova země 3, Krvavé pohraničí)
![]() |
Je tomu skoro devět let, co Vladimír Šlechta završil cyklus Krvavé pohraničí snad nejdelším románovým svazkem celé série. Hořící přízraky splétají osudy mnoha oblíbených postav autorova fantasy světa, přidávají velké bitvy s arcinepřítelem v podobě cizího uzurpujícího národa a nezapomínají na poctivou řemeslnou práci s jazykem a příběhem. Přestály zkoušku času a porovnání s novějšími tituly ze stejného světa?
Na mořském pobřeží vyrůstá cizí město Puarko Sem Anzoti, proti proudu řeky Gkchynaée se vydávají početné skupiny mužů s hromovými holemi. Hnáni potřebou expanze a touhou zasadit úder raiggijskému císaři, spoutáni rigidní třídní strukturou a děsivým náboženstvím, vydávají se do Gordonovy země, staví tam svou výspu a plánují porobit si celou oblast. Rozličným místním obyvatelům, kteří se dosud soustředili na vlastní rozmíšky, zbývá jen jediné – táhnout za stejný provaz a doufat, že paedwankové ustoupí.
Vrchol „velké“ trilogie
Představovat styl Vladimíra Šlechty nemá u recenze třetího dílu „velké“ trilogie z Krvavého pohraničí valný smysl, protože všichni potenciální čtenáři ho již jistě znají. Opět se můžeme těšit na drobné zálesácké eskapády, které oživují jinak epický děj a vždy dodávaly knihám z Pohraničí zvláštní jiskru. Tentokrát se zajímavě mísí i s velkými bitvami a plánováním odvetného útoku proti paedwankům, který musí početná záplava hrdinů (čelící ještě větší přesile) mistrovsky zkoordinovat a nenápadně provést. Zaujme i skutečnost, jak nenápadně Šlechta splétá několik dějových linií a jak přirozeně pracuje se strukturou „pomalejší rozjezd, kataklyzma, klid před bouří, velké finále“.
Fanoušky celé série zaujme i plejáda postav a vedlejších dějových linek, které se na pozadí velkého děje potichu uzavírají. Hlavními tahouny příběhu jsou sice lodivod Andres a nezbytný půlelf Thompson, dojde ale i na celou řadu dalších hrdinů, jejichž osudy se tu různě propojují (zmínku si zaslouží například protagonisté a události Šíleného lesa). Šlechta tu znovu dokazuje, jak bohatým a bujícím světem Krvavé pohraničí vlastně je a že vždycky zbývá někdo, jehož osudy lze rozvíjet. Naopak ostrouhají některé postavy z počátečního románu trilogie Zahrada sirén, ty si však autor schoval jinam.
Vladimír Šlechta v pěti bodech
- Vladimír Šlechta se narodil roku 1960 v Liberci, většinu života však prožil v Českých Budějovicích.
- V roce 1994 vystudoval Stavební fakultu ČVUT – obor vodní stavby, a vodohospodářství ho provází v různých podobách celým jeho životem.
- Svoji první povídku s názvem Legendární zbraň publikoval v roce 1993 v časopisu Ikarie. Byla to první předzvěst série knih o majoru Oggerdovi, která v současné době čítá již téměř deset svazků.
- Dalším významným projektem Vladimíra Šlechty je cyklus Krvavé pohraničí, který definoval hranice nového fantasy subžánru – tzv. zálesácké fantasy.
- Mimo tyty cykly ještě přispěl autor do série JFK, vytvořil několik dalších povídek do různých časopisů a sborníků a napsal alternativní příběh z Tolkienovy Středozemě nazvaný Tajemství Morie.
Drobnou výtkou může být skutečnost, že ač ve finále odejdou na věčnost mnohé postavy, spisovatel se v jejich skonech melancholicky nevyžívá a prožívání emocí nechává spíš na čtenářích. I vztahová dramata, která se dějem navzdory absenci romantiky mihnou, působí tak nějak suše. I na to jsou ovšem čtenáři zvyklí a k autorovu stylu to patří již po mnoho knih.
Pohraničí neskočilo, středověk trvá
Dnes už víme (a vlastně i před těmi devíti lety jsme věděli), že navzdory epickému záběru Hořících přízraků příběhy z Pohraničí neskončily a osudy hrdinů dále pokračují. Po skončení trilogie Gordonova země se odehrávají vybrané povídky a nyní i romány Kukaččí mláďata a Zima v Thonnierice, které představují autorův svět z pohledu nových, mladších hrdinů s jinými příběhy.
S druhým vydáním Hořících přízraků se nabízí bilancovat, zda se na něm zub času podepsal. Podobně jako pro jiná díla z tohoto českého fantasy cyklu (snad s výjimkou několika prvních vlaštovek) to však rozhodně neplatí. Vladimíra Šlechtu si oprávněně můžeme hýčkat jako domácí rodinné zlato.
- Vladimír Šlechta: Hořící přízraky (Gordonova země 3, Krvavé pohraničí)
- Brokilon, 2018
- Obálka: Michal Ivan
- 444 stran, 295 Kč (v e-shopu Fantasye již za 328 Kč)