X-Men Origins: Wolverine, USA, Austrálie, Kanada 2009
 |
Přijde mi to jako věčnost od doby, kdy jsem poprvé zhlédl x-menovskou trilogii a došel k závěru, že Hugh Jackman asi nebude nijak závratný herec, když během tří filmů ani jednou nezměnil výraz v obličeji, ale že se na druhou stranu pro ten terminátorský pohled snad narodil. Později, díky Aronofského Fontáně, jsem zjistil, že Jackman je naopak herec přímo excelentní… a možná o to víc jsem se těšil, až se na mě bude zase dvě hodiny mračit. Když jsem se tak v předvečer premiéry Wolverinova spin-offu rozhodoval, co dělat, byl jasnou volbou.
Shledávám, že své návštěvy kina věnuji v poslední době téměř výhradně komiksovým adaptacím. Je to vlastně logické. Jde o poctivé hollywoodské velkofilmy, plné bombastických efektů, a hlavně superhrdinů – co víc si v kině přát než souboj člověka s vrtulníkem. Navíc mají proti původním scénářům losangeleské akční produkce jednu podstatnou výhodu – předlohu. Zdá se totiž, že komiksoví autoři jsou, minimálně co se příběhu týče, dosti přemýšliví lidé. Wolverine poskytuje zcela příkladnou ukázku hry mezi komiksovým scénářem a hollywoodskými klišé. Ano, mnohokrát jsem během filmu musel poznamenat něco v tom smyslu jako „Vsaď se, že do pěti minut zemře,“ nebo „Hele, pěkná motorka, kdopak na ní asi odjede.“ A ve většině těch případů film průhlednému klišé podlehl. Aspoň na první pohled. Uplynulo totiž několik desítek minut a ona mnou zdánlivě odhalená klišé se převrátila naruby a vysmála se mi do tváře. Nemohl jsem než vyjádřit plnou spokojenost.
Čímž ovšem rozhodně nechci tvrdit, že lze čekat složité příběhové kličky, či snad filozofické, popřípadě sociální přesahy jako ve Strážcích nebo posledním Batmanovi. Ne, příběh Wolverina je rovný a přímý jak Old Shatterhand a na překvapení se v něm rozhodně nehraje, už vůbec ne, jste-li s životními osudy mutanta Logana předem seznámeni.
Film začíná v 18. století rodinnou tragédií, která poznamená dětství dvou chlapců, a skrze velmi působivé úvodní titulky nás provede jejich společnou účastí ve všech důležitých válkách americké historie až do současnosti, v níž jsou oba členy speciálního supertajného komanda. Poté co se Logan rozhodne, nespokojen s konáním ostatních, odejít, se děj posouvá o dalších šest let do budoucnosti. Nacházíme ho žijícího šťastný život jen se svou družkou v chatě vysoko ve Skalistých horách a je nám jasné, že aby se mohl vydat na svou zuřivou cestu za pomstou, připraví ho scénáristé velmi rychle o všechno, co má. Nezbývá mu než podstoupit operaci, po které se jeho kostěné drápy změní na ty krásné lesklé adamantinové (taky je máte tak rádi?). Pak už zjišťuje, že téměř všichni přátelé jsou ve skutečnosti nepřátelé, žene se stále dál a stále víc probouzí stvůru v sobě… ale všichni víme, že starý dobrý Wolverine je nakonec v jádru humanistický filozof.
Nutno pochválit, že je film od začátku do konce našlapaný akcí a ani na chviličku neklopýtá, ačkoli – jak jsem již zmínil – je většina situací až příliš předvídatelná. V úhledném balení nabízí vše, co si jen diváci všech kategorií mohou přát – již zmíněný souboj člověka s vrtulníkem, krásné zpomalené záběry kulek odrážených mečem, nahého Jackmana zdolávajícího vodopád a jako třešničku na dortu koženou bundu, která se neušpiní, natož aby se potrhala, ani poté, co se svým majitelem přežije několik výbuchů v řadě a vyválí se v pouštním prachu. Ta je ještě roztomilá, ale v některých záběrech režisér opravdu ustřelil, a takové pak zavání až trapností – třeba Wolverine, kráčející proti divákům s mohutným výbuchem těsně za zády jako nějaký Americký Hrdina, nebo useknutá hlava padající komínem atomové elektrárny a bořící ho laserovými paprsky z očí.
Dál již snad není co vyčítat, popřípadě co vyzvednout, možná poznámku k hudbě: Klasická rozmáchlá instrumentální hudba, kterou dneska podkládají úplně všechno, ve filmu většinou nevadí. Na druhou stranu v některých scénách působí až příliš křečovitě. Osobně bych si pro Wolverinovu krvavou odyseu představoval hudbu temnější a syrovější. O něco barvitější než Youngův soundtrack k Jarmushovu Dead Manovi, ale přeci jen spíš podobnou jemu než takové, na jakou jsme zvyklí z fantasy velkofilmů.
Potěšující rozhodně je, že celý film je prošpikovaný odkazy na původní trilogii a dokresluje některé její postavy, jejichž motivace a pozadí jejich činů nebyly úplně jasné.
Sečteno a podtrženo, Wolverine je velmi příjemným oddechovým filmem a vydařenou příležitostí k návratu do oblíbeného světa mutantů. Navrhoval bych mezinárodní anketu o tom, který z nich by se měl stát hrdinou dalších X-Men Origins.
- X-Men Origins: Wolverine
- USA, Austrálie, Kanada 2009
- režie: Gavin Hood
- hrají: Hugh Jackman, Ryan Reynolds, Liev Schreiber, Dominic Monaghan, Lynn Collins, Danny Huston, Daniel Henney ad.