Wegner jezdí stepí a krade v přístavu. Nová hvězda polské fantasy je zpátky, Robert M. Wegner: Šíp a vítr, dýka a moře (Příběhy z meekhánského pohraničí 2)
 |
Občas se člověk rád vrátí ke kořenům a přečte si něco, co už tu párkrát bylo. Robert M. Wegner píše přesně takové fantasy příběhy. Píše je ale s umem a lehkostí, které by mu leckterý spisovatel mohl závidět.
Třebaže povídková sbírka Šíp a vítr, dýka a moře představuje druhý svazek Příběhů z meekhánského pohraničí, dá se bez problému číst samostatně. Stejně jako v první knize Sekera a skála, meč a žár se jedná o dvě čtveřice kratších textů, každá s absolutně odlišným prostředím, hrdiny i zápletkami.
V druhém díle Robert M. Wegner začíná na východě velké Meekhánské říše, kde bývalý říšský generál velí malé skupině jezdců, jež posbíral po škarpách. O to silnější ale mezi nimi vládne společný duch. Život v nekonečných travnatých stepích není peříčko, a tak je třeba, aby si mezi sebou lidé vyvinuli silná pouta, která se jen tak nezpřelámou. Čtyři příběhy pod souborným názvem Šíp a vítr jsou čistokrevná hrdinská fantasy plná soubojů a magie, s níž si nezadá ani Howardův Conan.
Druhá polovina povídek naopak čtenáře zavádí na západ, do přístavního města prolezlého lapky, vrahy, zkorumpovanými šlechtici a krvežíznivými bohy. I tady je vidět inspirace Conanem a klasickou sword & sorcery, mnohem blíž má Dýka a moře ale k současné městské fantasy typu Lží Lockeho Lamory od Scotta Lynche či Mezi zloději od Douglase Hulicka. Na rozdíl od kolektivního hlavního hrdiny mají tyto čtyři povídky pouze jednoho zlodějíčka, který se potácí z jednoho průšvihu do druhého a sotva při tom přežívá.
Atmosféra, na kterou se nezapomíná
Nejsilnější stránkou polského spisovatele Roberta M. Wegnera je výstavba fiktivních světů a jejich atmosféry. Především v pasáži z východních stepí čtenáři přímo slyší šum travin a cítí koňské sedlo i sounáležitost se spolubojovníky. Každá povídka do výsledného obrazu navíc vždy přidává zcela nový prvek, který do mozaiky přesto perfektně zapadá. Wegner je ale i mistrem okamžiků – během chvilky dokáže z veselého rodinného setkání udělat vážný boj, v němž umírají sympatické postavy, až z toho mrazí. Atmosféra momentů, kdy jízdní jednotka svěřuje při obřadu ve tmě s jednou svíčkou svá nejniternější tajemství ostatním je neopakovatelná, stejně jako když se ukáže, že vedlejší postava jiné povídky umírala necelý rok kdesi v temnotě, v moci zvráceného božského artefaktu.
K dokonalé atmosféře navíc Wegnerovi pomáhají perfektně vykreslené postavy. Hlavním hrdinům ze stepí i z přístavního města čtenáři uvěří každou obavu i každý úsměv, čímž autor čtenáře pevně přiková ke stránkám knihy.
Robert M. Wegner v pěti bodech
- Polský fantasy spisovatel, žije a pracuje v polském Slezsku.
- Debutoval v roce 2002 příběhem Ostatni lot Nocnego Kowboja.
- Jako samostatné knihy mu poprvé vyšly dva soubory Příběhů z meekhánského pohraničí.
- Za povídku Všichni jsme meekhánci obsaženou v Sekeře a skále, meči a žáru získal prestižní polskou cenu Janusze A. Zajdela.
- Za povídku Nejlepší, jaké je možné koupit z Šípu a větru, dýky a moře získal polskou cenu Sfinx.
Problém spočívá v tom, že všechny povídky staví na naprostých základech zmíněných fantasy subžánrů, takže se čtenáři takřka nedočkají žádného originálního prvku. Wegnerovy texty proto mohou spoustu sečtělých zklamat, k čemuž přispívá i fakt, že autor klade až příliš velký důraz na expozici, která nezřídka zabírá i více než polovinu příběhu. Všechny dějové zvraty se proto kumulují až na koncích povídek (ve výjimečných případech dokonce nepřijdou vůbec), což působí značně nevyváženě, třebaže mnohými autor vezme čtenářům dech. Takovými neduhy trpěla už i předchozí kniha, v novince jsou ale tyto prvky mnohem silnější.
Ne naposledy v Meekhánu
Pokud jste schopni akceptovat fakt, že Robert M. Wegner staví na ohraných základech fantasy žánru, pak pro vás bude Šíp a vítr, dýka a moře skvělé počtení. Příběhy jsou (i přes přehnané množství expozice) svižné, mají perfektně propracovanou atmosféru a zajímavé charaktery, s nimiž se člověk během chvilky ztotožní. Před Wegnerem je navíc třeba smeknout kvůli tomu, že se cítí jako ryba při popisu velmi odlišných společností. Na nemalý úspěch obou povídkových sbírek autor navázal v roce 2012 celistvým románem Niebo ze stali, a tak se čtenáři mají možnost těšit, že i tenhle svazek by se mohl časem objevit i u nás. Do té doby zbývá jen doufat, že to bude počin stejně dobrý jako jeho povídky.
- Robert M. Wegner: Šíp a vítr, dýka a moře (Příběhy z meekhánského pohraničí 2)
- Laser-books, 2013
- překlad: Pavel Weigel
- obálka: Rafał Kosik
- 560 stran, 339 Kč (v e-shopu Fantasye již za 305 Kč)
