Leonard Medek se mezi českými autory sice poněkud zaškatulkoval, ale komu by to vadilo (nám ne), když poctivou dobrodružnou literaturu tady dělá prostě nejlíp. Takže to, že Taranitový triptych je – byť oficiálně samostatný – v podstatě další odnoží příběhů Franty Franty, vítáme s nadšením. Navíc i drobnosti, které jej ozvláštňují a odlišují, stojí za to.

Tak prvně, proti Frantovým tlustým paperbackům dostáváme krásně a bohatě ilustrovaný svazek v pevné vazbě o délce, která pisatele nezahanbí a zároveň čtenářovu kabel(k)u nestrhne. Za druhé, proti skutečnosti příběhů nejsvětoběžeč­tějšího českého hrdiny hned po Járovi Cimrmanovi můžeme realitu Taranitového triptychu považovat za alternativní. Třeba proto, že látka jménem taranit v první jmenované neexistuje. Nicméně nebyl by to Franta, totiž Frank, aby si cestičku nenašel… nu, nechte se mile překvapit!

Každopádně! Trojice povídek zde tvoří svazek steampunkový, dobrodružný a špionážní. Téměř povinná základní premisa steampunku, čili že objev nové zázračné látky povětšinou fungující jako palivo způsobil zrychlenou průmyslovou revoluci, je tu naplněna již zmíněným taranitem. Na jeho těžbu drží monopol britské impérium, což poskytuje podhoubí pro spoustu zábavných aktivit třeba japonských či carsky ruských. Medek jej využívá zlehka, nepřekopává svět od základů, což je jen dobře, neb mu zbývá prostor a čas pro to, pro co jsme jako čtenáři přišli – nefalšované dobrodružství.

Nejmilejší mi tak byla hned povídka první, Zločin v transpolárním expresu, která taranit jen zlehka zmiňuje, ale o to více se soustředí na to, jak objev tohoto paliva umožnil protkat hluboké ledy Antarktidy sítí železničních tunelů. A jen počkejte, až na nich potkáte Krtečka, bude to láska na první pohled.

Jak asi čekáte, v prvním příběhu se na palubě vlaku vyšetřuje vražda. A v tom třetím, Když prší do korzetů, zase v ulicích Whitechapelu řádí monstrum vraždící prostitutky. Od vypravěče Medkova formátu jde o nadmíru milá pokývnutí známým příběhům, která jsou přílišné inspiraci či snad vykrádání vzdálená tolik, co Gordon Ramsay panu Babicovi.

Všechny příběhy jsou provázány přítomností britského agenta Smith-Powella, který ale nikdy není vypravěčem, což je nadmíru chytrá pomůcka k tomu, abychom jej postupně poznali ze všech možných stran a úhlů. Každý z příběhů je trochu jiný žánrem, čemuž se přizpůsobuje styl vyprávění. Obzvláště prostřední povídka, Tajemství žhavého ostrova, opouští kriminální linku svých sester, a její jazyk v soustředění se na čisté dobrodružné vyprávění přiměřeně hrubne.

Kniha je to zkrátka po všech stránkách povedená a obzvláštní radost nám dělá, jak je vyvedena a jakými parádními ilustracemi, ať už z dílny samotného pana Medka, či jeho kolegů, je ozdobena.

Pro fanoušky Franty Franty představuje Taranitový triptych povinnost a příjemnou odbočku před návratem do toho „pravého“ vesmíru, pro všechny ostatní, kdo někdy s baterkou pod peřinou hltali Julese Verna (a pochybuji, že je tu někdo, kdo tak nečinil), ostatně též.

• Leonard Medek: Taranitový triptych
• Straky na vrbě, 2020
• 416 stran, 390 Kč (v e-shopu Fantasye již za 351 Kč)