Vuko opanoval Ledovou zahradu. Série končí velkým finále, Jarosław Grzędowicz: Pán ledové zahrady 4
 |
Trvalo to dlouhé roky, ale polská science fantasy série Pán ledové zahrady má konečně závěr. Ukazuje se v něm, že slabší třetí díl byl skutečně jen natažené nadechnutí před koncem. Ten je totiž přesně tak epický, jak si všichni přáli.
Sotva se Nočním poutníkům podařilo Naši paní bolestnou – pozemšťanku, ze které se na magií nasycené planetě Midgaard vyklubala mocná schizofrenní čarodějka – zneškodnit a zamknout do sarkofágu, už zase lítají v průšvihu. Vuko musí sarkofág a unesené členy svého oddílu získat zpět od Hadů, odplout do Ledové zahrady a vymyslet plán, jak zastavit světovou válku na Midgaardu. Jedině tak může dokončit svou misi. A mezitím musí zajistit, aby to Pěvci s magií nepřehnali a nepřišel mrtvý sníh, po němž všichni obyvatelé vesmírného tělesa ztratí paměť.
V drsném světě drsný lid
Jarosław Grzędowicz se v posledním svazku Pána ledové zahrady ukazuje v plné síle tak, jak na to čtenáři byli zvyklí z prvních dvou dílů série i ze samostatného románu Popel a prach. Atmosféra autorova středověkého světa, do kterého se náhodou dostali lidé z pozemské budoucnosti, je krutá a živočišná natolik, že dýchá na každé stránce. Umírají tu muži, ženy a děti bez rozdílu, někdy krutou smrtí na oltářích kultu Podzemní matky, leckdy v rukách Hadů vyslaných šíleným Aakenem a většinou prostě v nelítostném boji, ať už znesvářené strany drží meče nebo používají magii.
Polský spisovatel opět vypráví střídavě z pohledu obou hlavních hrdinů, třebaže jejich příběhová linie je již v podstatě totožná, a nezapomíná ani na občasné přesouvání z ich-formy do er-formy. Zajišťuje si tím, že čtenáři neuvadá pozornost, ale to v natřískaném ději snad ani nejde. Čtvrtý díl je s výjimkou jedné delší pomalejší pasáže, která přichází na řadu po úvodních střetech, takřka celý vyplněn akcí, která pomalu graduje až do velkolepého finále.
Jarosław Grzędowicz v pěti bodech
- Polský spisovatel fantasy a sci-fi, narodil se roku 1965.
- První povídka mu vyšla roku 1982, první knihu ale představil pod názvem Księga jesiennych demonów až v roce 2003.
- Po ní napsal samostatný román Popel a prach a svůj nejslavnější počin, čtyřdílnou sérii Pán ledové zahrady – obojí bylo přeloženo do češtiny.
- Získal tři Ceny Janusze A. Zajdela, největší ocenění polské fantastiky.
- Je ženatý s Majou Lidiou Kossakowskou, polskou spisovatelkou, které u nás vyšel například dvoudílný román Řád Kraje Světa.
Někteří čtenáři by mohli namítnout, že Grzędowicz se až příliš zatěžuje s popisováním detailů fiktivního světa, které v posledním díle mají už pramalou důležitost. Řeč je například o tom, jakým způsobem Fjollsfinn vybudoval Ledovou zahradu a jaké vynálezy se mu podařilo v jejím hájemství stvořit. Není tomu tak. Tyto a další prvky slouží k hlubší charakterizaci středověkého světa a především k vývoji postav, přičemž obojí je pro závěr knihy klíčové.
Někteří spisovatelé, kteří excelují ve výstavbě příběhu, mají problém s napsáním skutečně geniálního finále, Grzędowicz tímto problémem ale netrpí. Jeho zakončení Pána ledové zahrady je proto přesně takovou tečkou, jakou si všichni přáli.
Výjimečný příběh
„Poslední desetiletí minulého tisíciletí patřilo Zaklínači, počátek nového milénia je Vukovým časem,“ vyjádřil se před časem jiný velikán polské fantastiky, Rafał Ziemkiewicz. Série Pán ledové zahrady je v rámci fantastiky výjimečná věc, o to vzácnější, že nepřišla z anglofonních zemí, ale od našich severních sousedů.
Vyprávění o Vuku Drakkainenovi – fantasy příběh zabalený do sci-fi zápletky – může na první pohled vypadat velmi bizarně, ale způsob, jakým ho Jarosław Grzędowicz podává, je až na poněkud slabší třetí díl série, výborný. Jeho svět má krutou, ale zároveň velmi poetickou atmosféru, s jeho postavami se čtenář velmi lehce ztotožní a jeho řádky bude hltat.
- Jarosław Grzędowicz: Pán ledové zahrady 4
- Triton, 2013
- překlad: Robert Pilch
- obálka: Piotr Cieśliński
- 560 stran, 449 Kč (v e-shopu Fantasye již za 404 Kč)
