Vlk, Eric E. Knight
 |
Už od dob, kdy vešlo ve známost, že Země není placka a všechny ty zářivé body na noční obloze jsou vlastně vzdálená slunce, fascinuje lidstvo otázka, jestli jsme ve vesmíru opravdu sami, nebo zda-li tam někde venku žijí nějaké další inteligentní rasy. A na odpověď se čeká s nadějí i obavami, protože případní mimozemšťané mohou být stejně tak mírumilovnými posly pokroku a tolerance jako děsivými predátory pohlížejícími na člověka jen jako na další článek potravního řetězce. Není tedy divu, že toto téma se stalo inspirací mnoha spisovatelů fantastiky. A můžete hádat třikrát, který z výše zmíněných scénářů je mezi nimi oblíbenější…
Se svou troškou do mlýna přispěl i americký autor s českými kořeny E. E. Knight cyklem Země upírů, jehož první díl Vlk přednedávnem vydalo nakladatelství Triton. Jak už sám název cyklu naznačuje, ani Knightovi Karané nebudou žádnými andílky ve stylu E. T., ale jsou to řádně odporní zrůďáci, kteří mají eminentní zájem o vitální auru inteligentních tvorů, protože jim dokáže prodlužovat život téměř do nekonečna. Tuto auru pak přijímají prostřednictvím svých vyslanců Rozparovačů, děsivých bestií s nadlidskými schopnostmi, v době jejich krmení společně s krví obětí. A protože lidé jsou podle Karanů velmi inteligentní stvoření, jejich aura je pro emzáky přímo mňamka.
Karané měli na Zemi políčeno už dlouho. Před více než čtyřmi tisíci lety se ji pokusili dobýt, ale neuspěli. Jsou zparchantělou částí mocné rasy Osévačů, která se postavila na stranu lidí a podařilo se jí tehdy bránu na Zemi uzavřít. Až teprve na počátku dvacátého prvního století se podařilo využít příznivých okolností a za pomocí chaosu a epidemie šílenství rozložit lidstvo natolik, že Karané mohli převzít vládu a konečně začít „debužírovat“. Vzniklo Karské zřízení, Rozparovači se volně potulují zemí a všude zavládl strach a hrůza. Ovšem ne všichni lidé se smířili s otroctvím, takže se už záhy zformoval odpor. A těch pár skutečných Osévačů, kteří zůstali na Zemi, začalo bojovníky za svobodu zdokonalovat, aby se mohli Karanům postavit. Tak vznikli Lovci. A Knightův příběh je příběhem jednoho z nich.
David Valentin, jak se hlavní hrdina jmenuje, se narodil až za Karského zřízení, takže nezná žádný jiný způsob života. Když ale jeho rodinu vyvraždí renegáti, rozhodne se Karanům a jejich přisluhovačům řádně zatopit. Nakonec se mu podaří dostat do Ozarského svobodného teritoria, kde se přihlásí do armády. Podrobí se zdokonalení z rukou Osévače a projde tvrdým výcvikem, aby se mohl stát Vlkem, členem jedné z kast Lovců. Úkolem Vlků je střežit hranice Teritoria a také působit jako kurýři a záškodníci, takže si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek práce. A tak Valentin už brzy získává první bojové zkušenosti a postupně se z něj stává ostřílený válečník. Ale za každou zkušenost platí potem a krví, a nejednou jeho život visí na vlásku…
Knight ve svém románu představuje děsivou vizi temné postkatastrofické budoucnosti lidstva zdecimovaného válkami a epidemiemi, které se náhle propadne z pozice téměř všemocných pánů tvorstva do postavení chodících aurárních a krevních konzerv. Což je pro ně děsivý šok. Lidská civilizace je v troskách a panuje všudypřítomný strach z nových vládců, kteří připomínají oživlou noční můru. A jak už je to u lidí zvykem, najde se dost těch, kteří ve snaze zachránit si vlastní život či získat pro sebe nějaké výhody vstupují do služeb okupantů a v jejich jméně pak organizují a řídí lidskou společnost s neobyčejnou brutalitou a efektivností. Inu, ne nadarmo se říká, že poturčenec je horší turka.
Karanům by jejich systém mohl závidět i sám Adolf Hitler s neblaze proslulými koncentračními tábory. Na první pohled se vlastně pro lidi nic moc nezměnilo. Dál tvrdě pracují na polích i v továrnách a po večerech se baví v hospodách či nočních klubech. Ale jednoho dne, až zeslábnou a zestárnou, si pro ně přijdou zakuklenci a pak už je nikdy nikdo neuvidí.
Ale ani mladí a silní jedinci rozhodně nejsou v bezpečí. Stačí jen být v nesprávný čas na nesprávném místě a takový člověk může lehce skončit jako svačinka procházejícího Rozparovače nebo oběť choutek nějakého renegáta. Takže není žádným překvapením, že všude bují korupce. Jen ti, kteří pro nové zřízení pracují natolik dobře, že získali Mosazný prsten, jsou na čas v určitém bezpečí. A je celkem jasné, že držitelé takového prstenu většinou nebudou žádní lidumilové na potkání pomáhající ostatním.
Karané extrémně dovedně využívají toho nejhoršího, co v lidech je, aby je ovládali a rozeštvávali proti sobě. Jejich lidští přisluhovači tak odvádějí téměř stejně dobrou práci jako armády Obrněných či sami Rozparovači. Soused nemůže věřit sousedovi a špiclování a donášení je na denním pořádku. Situace vypadá téměř beznadějně. Ale přes všechny brutální represe a děsivé exekuce se i v této době najdou lidé dost odvážní (nebo dost šílení), aby se Karanům postavili. Naštěstí vztahy mezi jednotlivými emzáky nejsou nijak vřelé, a tak mohlo vzniknout Svobodné teritorium, ostrůvek svobody v moři děsu a hrůzy.
A tady se opět dostáváme k našemu hlavnímu hrdinovi – Davidu Valentinovi. Ten jako chlapec poznává na vlastní kůži řádění přívrženců Karanů, což ho zákonitě vede na stranu jejich nepřátel. Podaří se mu dostat na svobodné území a tam se z něj stává člen elitních jednotek. Postupně se dostává do mnoha nebezpečných misí za hranicemi Teritoria, kde nejen škodí Karanům, ale poznává i život tamních lidí, od těch, jež skrytě vzdorují okupantům, až po zrádce a renegáty, kteří se dokázali perfektně přizpůsobit stávajícímu systému a profitovat z něj. A právě kontrast mezi těmito dvěma skupinami lidí prostupuje celou knihou.
David přitom není žádný superhrdina. Jeho zdokonalení mu sice dává jisté výhody, ale rozhodně z něj nečiní supermana. Nadále zůstává člověkem, který miluje, nenávidí i chybuje, ale také se ze svých chyb dokáže poučit. Už tím je sympatický a už proto působí věrohodně. Autor v retrospektivě sleduje celý jeho život od chlapce formovaného vnějšími vlivy a okolím přes dospívajícího mladíka, jenž se snaží najít své místo v životě a sbírá první bojové zkušenosti, až po jeho přerod ve skutečného muže a ostříleného válečníka, který sice zná své meze, ale dokáže i riskovat nad rámec povinností, pokládá-li to za nezbytné.
Knightův text je zdařilou kombinací dobrodružného příběhu s napětím a akcí v atraktivních reáliích postkatastrofického světa. Děj se odvíjí v poměrně svižném tempu, které se navíc stále stupňuje. Příběh se samozřejmě odehrává na území bývalých Spojených států, takže svým pojetím v něčem trochu evokuje atmosféru Divokého západu či války Severu proti Jihu. To ve spojení s upírskými a mimozemskými motivy dává textu velmi osobitý ráz a umocňuje dojem z vlastního příběhu. No, a jakousi třešničkou na dortu je pak milostný motiv, jenž dodává hrdinovi tu pravou motivaci k jeho finální šílené eskapádě.
Vlk je prolog celého cyklu, ale pokud budou další díly alespoň stejně dobré, máme se na co těšit. A nakonec se musím alespoň větou zmínit o skvělé obálce Jana Doležálka, která naprosto dokonale dokresluje Knightův příběh a zároveň působí tak děsivě, až mráz běhá po zádech. Takže bacha na Rozparovače!
- Eric E. Knight: Vlk
- překlad: Jana a Jan „Jam“ Oščádalovi
- obálka: Jan Doležálek
- vydal: Triton, Praha 2008
- 304 stran / 299 Kč
