Carys a Max se mají rádi. Zbývá jim sotva devadesát minut života. Potom se oba udusí. V kosmu, daleko od domova a od utopicky dokonalé společnosti. Zato spolu, což vzhledem k okolnostem, které je dostaly za hranice pozemské gravitace, není zase tak zlé. A krom toho mají ještě spoustu času vymyslet, jak být spolu o něco déle.

Budoucnost Evropské unie je jedním slovem optimistická. Ostatně, jak jinak než vírou v lepší zítřky se dá srovnat s následky jaderné války mezi Spojenými státy a Blízkým východem? Zatímco se tyto dvě části světa velmi účinně smazaly z map, transformovala se EU v Europii. Díky technologické převaze a politice kočovného individualismu se kdysi malá unie rozšiřuje po celém glóbu. Naposledy se občany Europie stali Australané.

Jenomže ne všechno je tak dokonalé, jak se na první pohled zdá. Když totiž Carys potkala Maxe, okamžitě se do sebe zamilovali. Na tom není nic špatného. Jenomže oni zatoužili být spolu. I když nesplňují věkové limity pro páry. Jinými slovy jsou příliš mladí na to, aby jim bylo dovoleno stěhovat se po teritoriích Europie spolu. Oni se přesto nevzdali a vymohli si výjimku v podobě pracovního zařazení na stejnou vesmírnou loď. A při jednom z průzkumných letů se dostali do kritické situace a ke svým posledním devadesáti minutám.

Katie Khan ve čtyřech bodech

1. Katie žije v Londýně.
2. Pracuje pro společnost Warner Bros.
3. Jejím debutem je román Zadrž hvězdy, který by měl být přeložen do dvaceti jedna jazyků.
4. V současné době vzniká i filmová verze tohoto románu.

Katie Khan vymodelovala v podstatě nejklasičtější romantický příběh. Oba se milují, ale pravidla jim nepřejí. Jejich porušování by mohlo mít za následek zhroucení uměle budovaného optimismu a víry v ideály Europie, což vzhledem k historii nelze brát na lehkou váhu. Jenomže ani jeden ze zamilovaných to nemůže akceptovat. Ano, zkoušeli být bez sebe a nefungovalo to. Žádný vztah na dálku nemůže přežít. Navzdory nejmodernějším technologiím a všudypřítomné sociální síti.

Aby ten příměr ke klasické romantice byl dokonalý, je třeba ještě zmínit, že Carys původně vyrostla mimo Europii, neboť její rodina nikterak nepodporovala myšlenku utopické idyly, zatímco Maxova rodina patří k zakladatelům tohoto zřízení. Suma sumárum, všichni jsou proti nim a nikdo nevěří, že by jejich láska vydržela navěky. A všichni moc dobře víme, jak takové klasické příběhy o lásce většinou končí…

Ačkoli je pochopitelně hlavním posláním příběhu probudit empatie a snad si i trochu zaslzet nad zjevnou nespravedlností, povedlo se autorce zasadit příběh do víceméně realistických kulis. Velmi dobře se vyhnula jakémukoli detailnímu rozboru minulosti, zejména oné katastrofické válce tím, že před hrdiny postavila ideologii kladoucí důraz na přítomnost (a věčný pozitivismus budoucnosti). Nikomu se tedy nebude příliš chtít hrabat v tom, jak vlastně vznikala Europie a co je za jejími hranicemi. Veškerá pozornost je tedy zaměřena na ústřední dvojici, která sice trpí přiměřeně k utopické době, zato velmi přesvědčivě.

Katie Khan zvládá romantiku ve světě budoucnosti na výbornou. Netlačí na pilu a míru patosu drží na minimální úrovni. Kniha je napsána tak dobře, že i cyničtější čtenáři, kteří odmítnou příběh mladých milenců prožívat spolu s autorkou, budou alespoň zvědaví, jak to celé dopadne. V závěru se ale bohužel nachází nejslabší místo celého románu. Ať už za tím stojí snaha zamotat do osudů obou protagonistů co nejvíc alternativ nebo čistě jen inspirace známým filmovým opakováním vlastní minulosti, ubírá autorčina touha smazat všechna „kdyby“ ještě před koncem na celkovém prožitku ze čtení.

• Katie Khan: Zadrž hvězdy
• Argo, 2017
• Překlad: Jan M. Heller
• Obálka: Milan Malík
• 288 stran, 298 Kč