Ne všichni mají tak striktní pravidla ohledně prvního kontaktu s mimozemskou civilizací, jak to líčí některá sci-fi díla. První, co by ve skutečnosti šlo stranou, by byl zákaz zasahovat. Vždyť k čemu je mít všechny ty úžasné technologické vychytávky, pokud se nesmí použít? Jenomže v tomto případě je lidstvo na té špatné straně prvního kontaktu.

Co by se stalo, kdyby po zásahu zvenčí zmizelo veškeré násilí? A kdyby se navíc ještě začala příroda vzpamatovávat ze všech průmyslových zásahů? Co by lidstvo udělalo, kdyby někdo dokázal zařídit obojí a ještě ke všemu by se postaral o to, aby viníci měli dostatek energie a jídla? Zemi čeká docela jiná budoucnost, než jakou jí spousta jejich obyvatel předpovídá. Od příletu mimozemské lodi nelze nikde na Zemi nikomu fyzicky ublížit. Kromě sebe. Objevují se silová pole bránící v těžbě či průmyslovém rybolovu (obyčejné sítě a háčky povoleny). A za pomocí stejné technologie rychle vznikají přírodní rezervace, kam nemají lidé přístup. Světové velmoci čekají ultimáta nebo výhrůžky, ale mimozemšťané mlčí. Avšak jen proto, že už si vybrali svou mluvčí – kanadskou spisovatelku sci-fi.

Steven Erikson v pěti bodech

1. Narodil se roku 1959 v Torontu.
2. Vlastním jménem Steven Rune Lundin.
3. Vystudoval antropologii a archeologii.
4. Jeho nejznámějším počinem je epická fantasy série Malazská Kniha padlých.
5. Kromě psaní se věnuje také malování.

Radujme se je v prvé řadě úsměvným (a místy smutným) myšlenkovým cvičením. Jak by se lidská společnost proměnila, kdyby se najednou objevili mimozemšťané a vzali nám základy naší civilizace? Jestliže nelze nikomu fyzicky ublížit, k čemu jsou vojenské intervence, potažmo armády? Bez těžkého průmyslu se rychle zhroutí celá ekonomika. Zejména když se emzáci zdarma podělí o know-how na perpetuum mobile. A kde je třeba, objeví se dostatek zásob tak, aby lidstvo nehladovělo. K čemu jsou státy, vlády, prezidenti? Zatímco někteří slaví příchod ráje, najdou se i tací, kteří k těmto událostem přistupují spíše opatrně. Mimozemšťané ještě neoznámili svůj záměr. A jen těžko se dá věřit tomu, že by někdo brázdil galaxii a na potkání napravoval ekologické škody a do toho rozdával vlastní technologii.

Steven Erikson v této knize nastavuje zrcadlo současné společnosti. Nicméně činí tak způsobem, který ze sci-fi nedělá manifest. Byť některé kritizované aspekty budou pochopitelně vypadat poněkud radikálněji. Ale to je očekávatelné. Koneckonců zde dochází k drastické dekonstrukci základních prvků naší civilizace. Naštěstí se zde objevuje dostatek paralel k současným událostem, takže lze pozornost upřít právě tímto směrem. Zejména postavy státníků a jejich reakce na nastalou situaci jsou totiž přinejmenším úsměvné. Pokud nad nimi ovšem nikdo nebádá příliš do hloubky. Jinak snadno vymění úsměv za depresi. Koneckonců, to byl pravděpodobně autorův cíl. Ukázat směšnost některých našich jednání a zároveň naznačit, že zase tak humorné to není. Ne nadarmo má původní název v podtitulu Nůž do srdce (A Knife to the Heart).

Radujme se je sice utopií, nicméně jen málokdo se při čtení nebude ptát, jestli bychom přílet těchto mimozemšťanů přežili a jak bychom fungovali v podobně změněných podmínkách.

• Steven Erikson: Radujme se
• Talpress, 2020
• Obálka: Trilabit Praha
• Překlad: Zdeněk Hofmann
• 456 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)