Vidím to jinak, Bruce Sterling
 |
Můžete být znamenitý vypravěč, pověstný svým vybroušeným literárním stylem, zálibou v hrátkách se slovy, precizně prokreslenými charaktery, které dovedně zasadíte do velkolepého příběhu spleteného z několika dějových linií, nebo oplývat bláznivými nápady, a přesto vaše próza zastará, dřív než se nadějete. A to je u science fiction problém. Naštěstí existují spisovatelé, kteří mohou referovat klidně o sponkách do vlasů nebo lesklých zrcadlovkách, neb dokáží odhalit souvislosti a domyslet následky, jaké budou mít na společnost, proto i vize rozličného stáří budou obdivuhodně kopírovat současnost a dovedně předvídat vzdálené zítřky, aniž by postrádaly elementy dobrého spisovatelského řemesla, jak dokládá obsáhlá sbírka povídek Vidím to jinak.
Američan Bruce Sterling patří mezi několik jmen, která slýcháme v souvislosti s kyberpunkem, neboť stál u jeho zrodu, když napsal několik povídek a románů tohoto ražení, ale po svém, a tak vznikl cyklus o Tvárných a Mechanistech, a sestavil i legendární antologii Zrcadlovky, almanach hnutí, které pohnulo zrezivělými koly a nakonec roztlačilo soukolí podřimující masy science fiction, jež ho nakonec pozvolna vstřebala. Celá Sterlingova tvorba však není jen ve znamení kyberpunku, ač jej v skrytu nikdy nepřestal psát, neb se ustavičně zabývá humanistickými a sociálně-politicko-ekonomickými otázkami vyspělé společnosti, stále je to spisovatel mnoha tváří, jehož motto by mohlo znít: Samotný nápad a dobré zpracování nestačí.
Objemná sbírka povídek se svérázným názvem Vidím to jinak čítající 560 stran představuje průřez autorovou literární tvorbou za uplynulých pětadvacet let. Ač je rozdělená do pěti částí, každá sdružuje téměř vždy práce s podobnými tématy a otázkami nebo hrdiny a prostředím (až na úplné výjimky). Na těchto pět dílů nahlížejme jako na vývojové fáze, pozvolné krůčky, které autor prodělal, aby se dostal na vyšší úroveň. Je ale zajímavé, že vždy neopomněl využít to, o čem psal předtím. Díky tomu svou tvorbu neustále obohacoval o nové myšlenky a pohledy, případně uchopil dřívější, na něž nazíral z jiného pohledu, vybrušoval je a vytvářel nové, detailnější hrany. Jednotlivé texty, často svázané v cykly, jsou seřazené chronologicky, ale bezprostředně na sebe nenavazují. Ani nemohou, neboť často vznikaly souběžně.
Sterlingova počáteční dráha je nerozlučně spjata s kyberpunkem, a tak asi nikoho nepřekvapí, že v prvním oddílu nalezneme pětici povídek ze světa geneticky upravených Tvárných a kyberneticky zdokonalených Mechanistů, dvou znesvářených frakcí, které představují pozůstatky původního lidstva živořícího v habitatech rozprostřených mezi Měsícem a pásem asteroidů okolo Jupiteru ve stovky let vzdálené budoucnosti plné inteligentních mimozemských ras. Jsou to nejletitější, ale i nejvzdálenější pohledy do lidské budoucnosti (vznikaly v letech 1982–1984 a zachycují 23.-.26. století), s nimiž se ve sbírce seznámíme. Nutno podotknout že tento svět je chladný, temný, se stopami rozkladu a špíny, pod neustálým dohledem, plný protřelých intrik a machinací s cílem ovládnout trh a/nebo rozličné klany a komunity, ne-li celou lidskou pospolitost (i lecjakou vesmírnou). Takto rozvrácená společnost odlišných individuí skýtá dokonalé podmínky pro polemiku posthumanismu. Co lidem přináší rychlý technický pokrok? Na otázku není jednoznačná odpověď, neboť není všechno zlato, co se třpytí. U Tvárných se objevuje autismus, amnetické stavy nebo paranoia, z Mechanistů se zase stávají chladnokrevné a odlidštěné stroje. A všichni zastarávají – morálně nebo fyzicky. Někteří jsou dokonce i něčím majetkem: „Jsem věrný Kiotid zaibatsu. Patří jim celé tohle předměstí. Patří jim dokonce moje ruce a nohy.“ Sociální podmínky jdou do háje a lidé jsou válcováni politickou mašinérií a nenasytným ekonomickým kotlem, který stále pohánějí peníze. Právě trhu a jeho mechanismům se Sterling věnuje obšírněji než Gibson. Správně objasňuje, že je to klíč k celé společnosti – dokud bude existovat systém na principech hodnoty a vzácnosti.
Raná science fiction a fantasy tvoří druhou kapitolu, pod kterou spadá osm pestrých a rozmanitých příběhů, napsaných v letech 1985–1989, zasazených na matičku Zemi, ale tentokrát do různých epoch a všelijakých exotických míst s nezaměnitelným, jedinečným nádechem, kulturou a prostředím. A tak navštívíme bujnou, zelenou, poklidnou, vysílenou Brunej záměrně izolovanou od hektického světa, vyprahlou Afriku za doby vezírů a obchodníků, kteří naslouchají slovům věštce, fanatický Dálný východ oslavující zrození umělé entity v kyberprostoru, Japonsko po rozpuštění samurajů, kdy se psalo inkoustem na archy rýžového papíru a místní věřili, že domy z cihel vysají člověku život, ale i do kouzelného krámku na předměstí amerického velkoměsta v průběhu dvou staletí… Celkovou atmosféru notně dokresluje výtečně zvolený styl vypravování, použitý jazyk a zpracování: vyslechneme vzletné proslovy formou propagandistického letáku, přečteme si recenzi odborné knihy, povedenou fantasy, budeme experimentovat s jazykem a imaginací… Při čtení většiny prací vás zamrazí. Autor příliš věrně odhaduje (text je z roku 1989!) problémy s islamisty, kteří jsou schopni rozvrátit svět, nahlíží na jejich myšlení a dívá se očima, jakýma asi vnímají okolní civilizované země. Zabývá se také ideologií, uměním a politikou, naťukne (i)legální trh (…seděl nad načerno koupenou klávesnicí…) a moc peněz, důsledky ekonomického soupeření, uspořádání rozmanitých společností, pohled zvykových kultur na život a produkci západních zemí (Láhev oplývala bezchybnou symetrickou ohyzdností zahraničních výrobků.), nechuť lidí ke změně zahodit staré hodnoty a spoustu dalších zajímavých témat. Nakonec zahraje i na humornější notu.
Trojice povídek z let 1992–1996 dává science fiction vale, neboť se odehrává v současnosti (dnes už minulosti) v odlehlých i přilehlých částech známých i zapadlých světových států a jejich obskurních provincií, ale vždy za účasti nějakých podvratných živlů, kteří pašují a šmelí zboží, obchodují s drogami, kšeftují se zbraněmi i bílým masem nebo kují pikle a spřádají plány, jak podkopat místní autoritu. Hlavním hrdinou je Leggy Starlitz, chlapík, který nesmírně rád řídí auta a dokáže si poradit téměř se vším a pohybuje se za hranicí zákona, když bere jeden nekalý kšeftík za druhým. Jelikož stojí nohama pevně na zemi a zachovává si za každé situace chladnou hlavu, dokáže včas vyváznout z kdejaké šlamastiky. Ať se Leggy vyskytuje v Ázerbájdžánu za doby těsně před rozpadem Sovětského svazu prolezlého korupcí, brázdí silnice amerického kontinentu v dodávce napěchované potratovými pilulkami před neodbytnými odpůrci potratů nebo rozjíždí online pračku na špinavé peníze ve Finsku, kde se připlete k revolucionářům toužícím po osamostatnění, vždy je dané téma podrobeno důkladnému rozboru, aniž by autor nudil nebo brzdil akční, spiklenecký ráz povídek oplývajících jadrnými slovy a suchým humorem. Pod drobnohled se tak dostane korupce a rub komunistické strany (Kolaps se tu stal normou.), problematika potratů a extremismus (největší škody páchají skupiny zastávající krajní názory), internet jako nástroj, prodloužená ruka pro ilegální obchodování a vůbec praní špinavých peněz v ještě větším měřítku, ale i některé morální otázky: „Kdyby zabíjení nebylo vzrušující, lidi by si nekupovali lístky na filmy, kde se zabíjí.“
Následující trio textů z let 1993–1998 se navrací k science fiction a hlásí se k postkyberpunku, a to znamená, že se přeneseme v čase směrem kupředu, konkrétně na digitálním kalendáři světélkuje letopočet 2035. Svět těchto dnů se nese ve znamení pokročilé umělé inteligence, zrcadlovek prošpikovaných moderním spexwarem, datových rájů nebo hojně využívané virtuální reality, ale i vysoké nezaměstnanosti. Planetu zahalilo politické dusno, když spolu soupeří a proti sobě intrikují tři odlišně vyspělé supervelmoci: Asijská sféra, Evropa a NAFTA. Spojujícím článkem série jsou Chattanoožané, volnomyšlenkáři sdružení v síťových skupinách, fachmani žijící na okraji společnosti mezi anarchisty, odpadlíky a squattery, nebo i vládní agenti spadající pod autoritu NAFTA. Málokdo není členem nějakých zájmových, názorových nebo kulturních komunit, zločineckých gangů nebo ideologických uskupení a politických či mocenských struktur, proto není divu, že mezi nimi dochází k rozepřím, potyčkám a válkám s vidinou zatlačit, ovládnout případně zlikvidovat rivala. Do takové situace se nevědomky připlete i zanícený opravář kol Lyle a své by o tom mohl vyprávět i Koumák Eddy, když dostane od vedení místní buňky úkol předat během Veletrhu v Düsseldorfu důležitou zásilku. Naproti tomu má Pavouk Pete v kontrašpionážní, adrenalinové misi prozkoumat proměnlivé písky Taklamakanu, zda neukrývají tajnou vesmírnou základnu nepřátelské Sféry. Běsnící a řevnivé davy, chaos v přímém přenosu, nebezpečné, temné lokace, co překypují nepřáteli, ba i omšelý komplex s hromadami součástek, nářadí a materiálu, to nejsou pouhé rekvizity, které navozují parádní atmosféru a prokreslují okolní kulisy, nýbrž i živná půda k mnohým úvahám a predikcím vývoje a chování budoucí společnosti. Třeba někdy dojde k výzkumům izolovaných komunit v obřím laboratorním experimentu nebo děsivým krádežím kůže: „A co je to ta krádež kůže?“ „Je to podvod nového druhu; vezmou vám trošku kůže nebo krve s vaší genetickou informací a po roce vám oznámí, že mají jako rukojmí vašeho novorozeného syna nebo dceru, které drží někde na Jihu… Potom se z vás snaží dostat peníze, a pak další a další…“
Novodobý Sterling není oproti tomu starému o mnoho jiný, ačkoliv opustil světy zajetých cyklů a sérií a upnul své síly na samostatná, jednorázová dílka. Pozdní science fiction a fantasy, publikovaná v letech 1998–2007 (až na Damoklův meč z roku 1990), rozvíjí původní náměty a vrací se do rozmanitých prostředí z předchozích období. A tak nám předkládá fantasy v celkem pěkném, malebném, leč i rozbředlém balení, a science fiction, podané vážně i s nadhledem, kde oživuje bezhlavé příšery, zasazuje mýty do novodobého, ale o to více komického šatu, křísí lásku, která opovrhuje hmotnými statky, a krásně se vysmívá konzumní společnosti, kde se to jen hemží papírovými kelímky na jedno použití, neužitečnými tretkami pro turisty a zbožím, po němž davy šílí, protože je levné. A že je nedokonalé? To nikoho nezajímá: Borislav přirozeně počítal s tím, že krátká životnost těchto hraček děcka třeba odradí od nakupování. Jenomže to tak nedopadlo. Tady nešlo o žádnou závadu; byla to jejich vlastnost. Bere si na paškál autorská práva a poplatky, kterým se dnes snad nevyhnete (když má každý patent skoro na všechno), a co teprve při fabrikované výrobě, kdy mohu imitovat cokoliv a vyrobit v jakémkoliv množství… Ušetřena nezůstane ani grantová politika: Savičova nová komise měla obrovský úspěch. Poctiví politikové v rámci džudistických chvatů, typických pro místní oblast, vymámili z Evropanů grant – náramně štědrou sumu, aby mohli zkoumat v podstatě sami sebe.)
Zkrátka, nebyl by to Sterling, kdyby z různých úhlů nesledoval kroky a chování jedinců a skupinek (a jejich prostřednictvím nepřímo celou společnost) v područí trhu a politické moci; v širším kontextu se pouští do zajímavých ekonomických modelací, které sahají od konvenčních ekonomik spalujících peníze, přes politicky řízené hospodářství až po soběstačné sítí umocněné vzájemně prospěšné komunity, které nakonec mohou být silnější než současné uměle držené systémy, které populaci nezřídka svazují. Snad se dočkáme doby, kdy bude platit věta, že: Zelené technologie… šly proti slepé hybnosti mrtvého století se všemi jeho rezavějícími pomníky arogance a plýtvání… Což je jedna z mnoha nepříjemných pravd, které míří ukazováčkem hlavně na Američany, za jejich styl života, povahu a smýšlení: Američany je velice snadné si koupit. Zmínka o penězích je rozveselí jako dávka drog… Je to důsledek prázdnoty. Strašlivé drtivé prázdnoty v samých útrobách Západu, kterou sebevětší množství Coca-Coly nedokáže zaplnit. Narážek namířených proti zemi s vlajkou s padesáti hvězdami je tu požehnaně.
Bruce si při psaní těchto povídek pěkně vyhrál, a to jak po stránce literární, když použil řádku pestrých stylů, vyměnil několik mnohdy velice svérázných vypravěčů a zabrousil do rozmanitých žánrů, tak po stránce jazykové. Promenují se tu jak hovorové, citově zabarvené výrazy (držgrešle, telka, kámoš, PR floutek), tak nespisovné obraty, tj. slang (frc, buržoust, samožerbuch, fuckta), hantýrka (šklebák, nadrátovanej) a argotismy (koksokurva, našpicovat, mukl). Ale i příjemné hříčky, které vznikají během rozhovorů, v nichž se střetává myšlení a kultura západní a východní polokoule: nápoj borubona (burbon) či stát Kentukki (Kentucky) – Sterling použil stejný postup jako v Schismatrixu, kde Japonci učinili z Lindsaye Lin saie (pana Lina). Á propos hříčku obsahuje i název jedné povídky. Zvláštní pozornost si zaslouží humor. Ve skutečnosti jde o vedlejší samovolný produkt, jenž vzniká na základě odlišných kulturních zvyklostí („Přestaň se mě pokoušet líbat! Vy na západě jste divní. Pusa je na jídlo.“), vyspělého technického pokroku („Kdybych potřeboval psychologa, tak si nějakýho stáhnu.“) nebo v důsledku hroutících se politicko-ideologických systémů („Kde jsou výstupní schůdky?“ kontroval pilot. „Cože?“ „Však ty víš, soudruhu. Taková ta věc, co jezdí na kolečkách a jsou na ní poctivé kovové schůdky, po kterých se leze dolů.“ „Jo, tohle… Těžko říct. Asi je někdo prodal.“). Nakonec zjistíte, že ty nejzávažnější výroky jsou paradoxně nejpodařenějšími průpovídkami: My postmodernisti kultůru lidový slovesnosti moc nepěstujem. Kdo se chce vespolek zabavit příběhem, pučí si video.
Přestože Sterling umí vylíčit zajímavý příběh a podat jej neobvyklým způsobem, nezřídka mám pocit, že není tím zásadním faktorem, který vám nedovolí odložit sbírku. Jakmile se totiž čtenář seznámí s kulisami vypravování, pochopí spojitosti a mechanismy vykresleného světa, přijde na chuť specifickému nádechu textu, rázem zjistí, že tyto živly jsou mnohem přitažlivější než samotný děj. A jen dychtivě hltá každé slovo z rozhovorů mužů v meidžovském Japonsku nebo zchudlé Bruneji, aby pronikl do přitažlivého světa Asiatů (Květiny z Eda, Zelené dny v Bruneji), účastní se pouličního obchodování a zkoumá techniky marketingu (Kiosk), bedlivě sleduje jednání pašeráků (Hollywoodský Kreml) nebo se nechává pohltit drtivou silou mas na Veletrhu (Koumák Eddy), stejně jako odkrývá postupy tajných gangů k získání moci (Šakalík) či poznává nejzrádnější a nejvlivnější prvek trhu (Královna cikád). Jistě, najdeme tu povídky, jež oplývají poutavou zápletkou a překvapivým vyvrcholením (Roj, Pavoučí růže), ale jindy také nepřekvapí vůbec, protože díky dokonale nastíněným souvislostem tušíme, co přijde (Koumák Eddy). Ale když ne, o to větší je to šok. Mám na mysli situace, kdy tušíte něco temného, ale autor vás převeze (My to vidíme jinak).
Vizuální detaily hrají v autorově próze významnou roli. Jsou to kamínky, které dotvářejí spletitou mozaiku, jíž se vaše představivost může pokochat, když narazí na zářivě bílé keramické věže, betonové panely a přepravky, vinylové židle vycpané polystyrenem. Pozornosti nikdy neunikne oblečení postav, které zachází i do jednotlivostí: Jasně červené vlasy po ramena zrazovaly dva palce přírodní černé u kořínků. Jedna věta kolikrát přiblíží místní hospodářské, sociální či technické poměry: Dřevěné a bambusové obchůdky byly obložené mrtvými zčernalými televizory jako hnijícími zuby. Autor si nepotrpí na vzletné metafory, ale nemusí pršet, stačí když kape: Uvnitř této gigantické vzduchové jámy… vláčel přetržený kruh dešťových mraků tmavé sukně po podlaze tanečního sálu v podobě čočkovitého moře jako vévodkyně při čtverylce.
Bruce Sterling je českému čtenáři poměrně dobře známý, neboť některé kratší práce vyšly v časopisech, sbírkách povídek a antologiích, jak se ostatně můžete přesvědčit z přiloženého seznamu:
Dvacítka evokací. In Schismatrix Plus, Laser, 2006; též jako
Dvacet vzpomínek. In Živel 1996/4.
Kouzelný krámek. In Ikarie 2007/10.
Královna cikád. In Ikarie 1995/6; In Schismatrix Plus, Laser,
2006.
Maneki neko. In Locus – To nejlepší z fantasy a science fiction,
Laser, 2007.
My to vidíme jinak. Též jako My se na věci díváme jinak.
In To nejlepší ze science fiction. První reprezentativní ročenka, Kredit,
1993.
Opravář kol. In Ikarie 1998/5.
Pavoučí růže. In Ikarie 1996/10; In Schismatrix Plus, Laser,
2006.
Roj. In Ikarie 1992/6; In Nové dobré kusy, Laser, 2001; In
Schismatrix Plus, Laser, 2006.
Taklamakan. In Ikarie 1999/10.
Zapuštěné zahrady. In Ikarie 1999/8; In Schismatrix Plus,
Laser, 2006.
Měl-li bych knihu ohodnotit, udělím 9/10: Reprezentativní sbírka povídek amerického futuristy Bruce Sterlinga Vidím to jinak je podnětným čtením pro náročného milovníka literatury, jenž hledá spoustu látky k přemýšlení, která srší z každé stránky, a je připravený spřádat jednotlivá vlákna složitého, komplexního universa jednotlivých prací a sérií. Bruce umí zaujmout, a to natolik, že mu prominete slabší dějovou složku, neboť málokterý autor dokáže propojit trh, politiku, kulturu, techniku a společnost, zasadit je do libovolně vzdálené budoucnosti a zachytit pravděpodobný tep tohoto organismu, aniž by nudil. Sterlingovi se to daří a svými vizemi provokuje, přivádí k úžasu, děsí, ale i baví klidně dvacet let starými počiny. Máte-li odvahu pohlédnout zítřku do očí, není nic snazšího než sáhnout po této knize.
- Bruce Sterling: Vidím to jinak
- vydal: Laser, Plzeň 2008
- přeložil: kolektiv
- obálka: John Picacio
- 560 stran / 385 Kč
