Větrný zpěvák, William Nicholson
 |
Jméno britského autora Williama Nicholsona není asi českému čtenáři příliš povědomé. Zato filmovým fanouškům možná něco říká, protože Nicholson je především scénárista a producent a je podepsaný pod takovými kinohity jako Gladiátor či První rytíř. Svoji literární tvorbu zahájil básněmi a divadelní hrou, ale do podvědomí čtenářů se dostal až trilogií Ohnivý vítr (Wind on Fire, 2000 – 2002), jejíž první díl se jmenuje Větrný zpěvák. Za netradiční obálkou pro fantasy či sci-fi knihu se skrývá příběh, který mnozí považují za dětskou knihu, ale chyba lávky. Která dětská kniha by obsahovala texty jako „ Zabít, zabít, zabít, zabít! Zabít, zabít, zabít!“ nebo dialogy jako „Ahoj, jdu vás zabít. Ta je moje, holku jsem ještě nikdy nezabil!“ Tím ale nenaznačuji, že se jedná o horor nebo že by měli začít jásat fandové Jiřího Kulhánka.
Svět či společnost obývající město Aramanth, hradbami obklopené místo uprostřed pouště, je založený na principech, které v mnohém připomínají myšlenky z románů jako 1984 od George Orwella, či Konec civilizace od Aldouse Huxleyho. I zde je totiž společnost rozdělena do sociálních kast, jež mají svoji osobní barvu a přesně určené místo, kde mohou bydlet. Společnost je hnána kupředu agitkami typu „…budu pracovat tvrději a usilovněji, abych byl zítra lepší než dnes…“. Každý občan a rodina jsou jednou ročně prozkoušeni u veřejných testů a podle bodového ohodnocení si buď polepší, nebo pohorší. Rodina Hathových, především dvojčata Orlička a Střílek, ale tento pitomý systém začne bojkotovat. A kdo brojí proti systému, tomu se dostane „spravedlivé“ odplaty. Naoko totiž ten nejhlubší propad končí bydlením v šedé zóně, v malých panelových bytech, jenže veřejnost zcela samozřejmě neví vše. Nezná Podjezeří.
Jak se už píše na přebalu, Nicholson rezignoval na snahu naplnit typické prvky fantasy, snažil se vytvořit něco odlišného od Tolkiena. A je fakt, že o tom, zda se vůbec o fantasy jedná, se dá dost polemizovat. Co je asi tak základním atributem pro klasickou fantasy? Myslím, že jsou to především magie a kouzla. A kde je v tomto výborném příběhu magie? No, to je těžká otázka. Telepatické spojení našich hrdinů je běžný jev ze sci-fi nebo Akt X. Autor ale vytvořil svět, který neoplývá ani laserovými zbraněmi, ani démony či kouzly. Jeho svět je v tomto opravdu jedinečný. Je zaplněný neuvěřitelně pestrou směsicí národů a postav, z nichž se mi asi nejvíce líbí pouštní válečnické rody, které na obrovských kolosálních plavidlech se spoustou plachet, opatřených koly, křižují nekonečnou pouští a vyhledávají se navzájem, jen aby spolu válčily. A přitom bez jediného mrtvého či zraněného. Naopak opravdu děsivá stvoření jsou zase staré děti, které odebírají životní sílu.
Kniha na mne velmi zapůsobila právě svojí jedinečnou fantazií. A přitom se obešla bez okázalých kouzel a tajemných rituálů či bestií jako z našich nočních můr. Autor se nesnažil kopírovat svět, který by byl klasicky buď barbarským starověkem, či temným středověkem. Stvořil vlastní svět s nedefinovatelným stupněm vývoje. Je to nejen o fantastickém dobrodružství (i když i takto lze román chápat), v knize je zakomponována i orwellovská myšlenka o naší společnosti, která jde jako stádo za tím, kdo se rozhodne určovat pravidla. Neptá se proč a jak, chce jen klid a pořádek.
Kniha je proto přes dobrodružný příběh o snaze získat Větrného zpěváka, který jako jediný může svrhnout císaře a jeho vládnoucí systém, jejž lze nalézt v prvním plánu, určená všem čtenářským věkovým kategoriím, nejen dětem.
- William Nicholson: Větrný zpěvák
- vydalo: Argo, Praha 2007
- přeložil: Pavel Kaas
- přebal: Petr Sís
- 240 stran / 298 Kč
Psáno pro www.knihovnice.cz.
17. března 2008, BoboKing