Věřím ve šťastné konce, rozhovor se spisovatelem Richardem A. Knaakem
VĚŘÍM VE ŠŤASTNÉ KONCE,
přiznává bez ostychu americký spisovatel Richard A. Knaak. A jeho cesta k vytoužené práci spisovatele jako by mu dávala za pravdu. Neznámý amatér, který jednoho dne s rozechvěním vstoupil do kanceláří nakladatelství TSR, jen o dvě léta později napsal knihu, která se několik měsíců držela na čelních místech prestižního žebříčku bestsellerů New York Times. Ta kniha se jmenovala LEGENDA O HUMOVI a odstartovala jeho profesionální kariéru…
Můžete prozradit, jak jste se dostal k psaní pro TSR do jejich cyklu
DragonLance?
Doslova jsem do TSR vešel přímo z ulice s několika ukázkami svých
textů. Zalíbil se jim můj styl, takže se mě zeptali, zda bych nenapsal
něco pro připravované DragonLance antologie. Předložil jsem čtyři nápady
a oni tři z nich koupili, po jednom pro každou antologii. Když si mé
příběhy přečetli, byli ohromeni způsobem, jakým jsem pojednával
o postavách, které si zakládají na cti (například rytíři), takže se
zeptali, jestli bych nechtěl napsat příběh rytíře Humy.
Jak jste se cítil, když Vám nabídli možnost napsat knihu o jednom
z největších hrdinů DragonLance?
Byl jsem ohromený. Byl to fantastický způsob, jak se ponořit do
imaginárního světa, obzvláště světa Krynnu. Margaret a Tracy napsali dvě
skvělé trilogie a já byl zároveň potěšený i vystrašený tím, že mám
udělat další krok v jejich cyklech.
Co vše jste musel o Humovi zjistit? Mluvil jste o něm také
s Margaret Weis a Tracy Hickmanem?
Důkladně jsem prostudoval všechny romány, v nichž se vyskytuje Humovo
jméno. Propátral jsem i všechny herní materiály, z nichž některé si
dost odporovaly. Obrátil jsem se i na Margaret a Tracyho, kteří mi hodně
pomohli. Potřeboval jsem porozumět Humovi i tomu, jak musel být jako
reálná postava zachycen v těch velkých událostech.
MĚL JSEM PROSTOR JEN JEDNÉ KNIHY, A CHTĚL JSEM TOHO TOLIK ŘÍCI.
Jak jste ho chtěl v knize představit?
Chtěl jsem Humu vhodit přímo do akce, aby čtenáři viděli, v jakém
světě žije. Měl jsem prostor jen jedné knihy, a chtěl jsem toho tolik
říci. Musel jsem ho tedy představit už jako rytíře a ukázat, proč se
stal hrdinou. Nicméně, čtenáři se dozvědí i něco o jeho výchově.
Jak vlastně Huma jako postava vznikal?
Snažil jsem se, aby Huma byl skutečnou postavou, nejen jakýmsi „zabíječem
bohů“. Měl jsem pocit, že jeho nejistota by čtenářům pomohla se s ním
lépe ztotožnit. Také by ho poznali jako normálního člověka, který
navzdory všem nejistotám vytrvá. Právě to jsou atributy hrdinů
skutečného života, jako jsou třeba hasiči, policisté a vojáci.
Výraznou postavou je i minotaurus Kaz. Jak jste dospěl právě
k němu?
V povídce „Definice cti“ v DragonLance Příbězích jsem postavil proti
sobě pojetí cti u Solamnijských rytířů a u minotaurů a chtěl jsem se
tím zabývat i nadále. Domníval jsem se, že bych mohl rozehrávat
rozmanité aspekty tohoto tématu.
Minotaury jsem si oblíbil už v době, kdy jsem četl řeckou mytologii. Krynn
byl fascinující v tom, že zde sice byli s největší pravděpodobností
pojímáni jako nestvůry, ale zároveň se tvrdilo, že měli vyspělou
civilizaci.
Fungovalo to lépe, než jsem si představoval. Kaz se stal hlavním hrdinou
dvou románů a objevil se i v jedné povídce.
Když už jsme u hrdinství – co si o něm myslíte Vy a můžete
nějak definovat význam toho slova?
Věřím, že potřebujeme více hrdinů. Dnešní svět je příliš cynický.
Hrdinství pro mě znamená překonat svá omezení a dělat to, co je
správné, bez toho, že byste mysleli nejprve na sebe. Jak už jsem zmínil
dříve, hasiči jsou názorným příkladem. Bez mužů ochotných postavit se
hrozbám čelem by svět dlouho nevydržel.
Jak dlouho jste román psal a jaké problémy jste musel
překonávat?
Humu jsem psal něco přes osm měsíců. První koncept jsem stopnul asi
uprostřed, protože se mi nelíbil. Druhý, který vycházel z událostí
v původní trilogii Margaret Weis a Tracyho Hickmana, nakonec zavrhl editor
i já sám. Na třetím, který kombinoval zápletku prvního se stylem
druhého konceptu, jsme se nakonec shodli.
Můj editor v TSR, Pat, byl velmi úzce napojený na projekt DragonLance,
takže jeho přínos byl neocenitelný. (Mimochodem, Pat je mým editorem
dodnes.)
Konec Legendy o Humovi je částečně otevřený. Co si myslíte, že
se stalo s Humou a Gwynet, když zemřeli?
Rád si myslívám, že je Paladin přenesl ke hvězdám, kde nakonec byli spolu
šťastni. Věřím ve šťastné konce!
Děkuji za rozhovor.
27. dubna 2007, Martin Fajkus