Ve službách Meče, David Weber (ed.)
 |
V pořadí čtvrtá sbírka povídek ze světa Honor Harringtonové tentokrát obsahuje šest příběhů nejrůznějšího charakteru – od téměř romantického příběhu přes grotesku po napínavou space operu – a také z nejrůznějších koutů Weberova vesmíru. Jak je z předchozích sbírek zvykem, pouze titulní povídka je z autorské dílny Davida Webera, o ty ostatní se podělila pětice jiných autorů.
Úvodní Země zaslíbená (autorkou je Jane Lindskoldová) splétá dvě dějové linie. Na Masadě, světě obydleném fanatičtější větví Věrných Církve nespoutaného lidství než Grayson, koná svou první diplomatickou misi bratr mantichorské královny Michael Winton. A právě ten okamžik si skupina utlačovaných masadských žen zvolí k útěku od života, který se příliš neliší od otroctví. I když o akci není nouze, v popředí je spíše vylíčení vnitřních postojů a pohnutek chování jednotlivých hrdinů. Ženské pero je znát – a nemyslím to nijak hanlivě.
Následuje Jednou ranou od zkušeného autora, jakým Timothy Zahn jistě je. Musím přiznat, že mi jeho styl nesedí, i když je stylisticky na úrovni, zápletky jsou propracované a nic zjevně neskřípe. V této povídce jde o situaci, kdy Mantichorská tajná služba hledá účinnou obranu proti neznámé nové zbrani nepřítele. Za tím účelem je k tajné službě dočasně převelen Raf Cardones z lodi Neohrožený – je tedy jasné, že se děj odehrává hned na počátku kariéry Honor Harringtonové, krátce po incidentech v soustavě Bazilišek. Mimo pátrání po principu tajné zbraně musí ještě Raf Cardones vyřešit konflikt mezi povinností uposlechnout rozkazy nebo chránit své přátele.
Loď jménem Francis Johna Ringa a Victora Mitchella je onou v úvodu zmíněnou groteskní hříčkou. Inu, pokud se přenesete přes znesvěcení vesmíru Honor Harringtonové úsměškem, pak musíte uznat, že napsaná je tato povídka dobře. Posádka graysonského křižníku Francis Mueller je sbírkou podivných zkrachovalých existencí a že se relativně v pořádku dostanou všichni do bezpečí, to je pouze dílem velké dávky štěstí a náhody. Rozhodně to ale není můj šálek čaje a těm, kteří harringtonský vesmír považují za vzor všech ostatních, doporučuji tento opus vynechat.
Další povídku, Zaletíme si do Prahy, napsal John Ringo sám a dle mého názoru to věci jen prospělo. Lehká nadsázka se najde i tady, ale nikdy nepřekročí hranici směrem k parodii, což o předchozí povídce nelze s jistotou tvrdit. Jinak to je špionážní šaráda plná překvapení, zvratů a eskapád jako vystřižená z pulpového magazínu.
Po dvou ne zcela vážných kouscích přichází na řadu Eric Flint a jeho Fanatik. V La Martine, odlehlé soustavě Lidové republiky Haven, byl zavražděn místní velitel Státní bezpečnosti. Zvláštní vyšetřovatel Victor Cachat přilétá tuto záležitost dát do pořádku – a právě tu chvíli si odpůrci Saint Justovy hrůzovlády vyberou k uskutečnění převratu vrcholícího smrtí diktátora. Jak se s těmito skutečnostmi Cachat vypořádá a jak zareagují místní příslušníci Státní bezpečnosti, které podrobil poněkud brutálnímu vyšetřování na to, že již nad sebou nemá ochrannou ruku Saint Justa? A je vůbec situace taková, jak se na první pohled jeví, nebo je ve hře něco jiného?
Sbírku uzavírá povídka Ve službách Meče, kterou jako jedinou napsal David Weber. Hrdinkou není Honor Harringtonová, i když je zde několikrát jmenována jako nedostižný vzor pro kadety, ale právě jedna z kadetů vykonávajících praxi na lodi, která má jednoduchý úkol: zjistit jak, kam a proč se ztrácejí kosmické lodě poblíž planety Asyl. Je totiž shodou okolností prvním ženským kadetem na Mantichorské akademii, pocházejícím z Graysonu. Má tak ztíženou situaci, protože se musí vyrovnávat nejen s předsudky mantichorské šlechty vůči Graysoňanům, ale i se svými zažitými vzorci chování a přístupu k ostatním lidem. Že v plné míře obstojí, je nabíledni.
Celkový dojem z této sbírky je tak trochu rozporný. Ano, jedná se o pestrou nabídku využívající rozmanitých možností Weberova vesmíru, ale právě ta pestrost zároveň přináší určitou nesourodost jak námětovou, tak stylovou. Čtenářům je dána možnost poznat i povídky, které neberou tento vesmír tak úplně vážně a nepovažují za nutné stavět ho do pozice nekriticky obdivovaného idolu, ovšem způsob, jakým jsou postaveny do kontrastu s těmi zcela vážně míněnými, povede spíše k jejich odmítnutí než pochopení. Přestože zde uvedené „zlehčující“ povídky mě příliš neoslovily, schopnost udělat si tak trochu legraci ze světa, který jsem sám vytvořil, u mě akcie Davida Webera jako člověka vynesla na velice vysokou úroveň.
- David Weber (ed.): Ve službách Meče
- vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2007
- přeložil: Jiří Engliš
- obálka: David Mattingly
- 560 stran / 259 Kč
