Válka starého muže, John Scalzi
 |
Dlužno podotknout, že military scifi se mi líbí jako premisa, ale už málokterá kniha mně dokáže zaujmout. Autoři mi často odcizují hrdinu ve zdlouhavých popisech bojových strategií či naopak tráví příliš času v učebně, kde jsem nucen sledovat slovní přestřelky o smyslu války. Není tedy divu, že jsem k románu Johna Scalziho přistupoval s chladnou hlavou a byl jsem odhodlán knihu v polovině odložit s tím, že prostě nejsem cílová skupina.
Ach jak jsem byl bláhový…
Hned úvodní kapitola nám představí hlavního hrdinu Johna Perryho v celé jeho kráse, starého pětasedmdesát let a odhodlaného vstoupit do armády. Perry je stařec, jenž v životě zažil tolik dobrého a tolik špatného, že získal jedinečný nadhled a humor, kterým se snaží pobavit spíš sám sebe, než že by dělal klauna pro ostatní. V armádě není nouze o absurdní situace a Perry je neváhá glosovat po svém. Po smrti ženy ho už na Zemi nic nedrží a tak využije nabídky Koloniálních Obranných Sil, naverbuje a vyrazí ke hvězdám.
Víc toho vědět nemusíte. Snad jen, že autor pracuje stále se stejnou šablonou, jakou mají military scifi vlastní, ale tak nějak… po svém. Hrdina postupuje od vojína až po válečného hrdinu a musí si projít náročným výcvikem, první bitvou atd… Vše ale nazíráme očima člověka, který už svůj život prožil a tohle je jen takový bonus, přidaná hodnota. Navíc John Perry přesně ví proč válčí:
„Bojujete za kolonisty, s nimiž jste se nikdy nesetkal – a
jejichž země byli v určité chvíli nepřáteli té vaší. Proč za ně
bojujete?“
„Protože sou to lidi, a protože sem se tak rozhod. Aspoň ze začátku. Teď
nebojuju kvůli nim. Chci říct, jo, ale když na to přijde, bojuju – anebo
bojoval sem – kvůli svý četě a jednotce. Všichni sme jeden na druhýho
dávali bacha, abysme zůstali naživu.“
Pohlédl jsem na ně a oni se podívali na mě. „Bojuju proto, že kdybych to
nedělal, zklamal bych je.“
Autor má jedinečné nadání psát živé dialogy, které přímo jiskří břitkým humorem a nadhledem. Navíc si je velmi dobře vědom, že pracuje s klišé a tak na správných místech přitvrdí a udělá klišé tak klišovité, že se prostě musíte pousmát. Klasickým případem budiž výcvikový důstojník, který je drsnější než stará rašple, nenávidí vše a všechny – a přitom je v jádru „dobrý chlap“.
I pokud je potřeba zvolnit tempo, udržuje si Scalzi pozornost čtenáře a ani pasáže mimo bojiště nenudí. Navíc se autorivi daří postupně formovat psychologii postav, které jednají velmi uvěřitelně a je snadné si je oblíbit. Voják v podání Johna Scalziho není bezduchý stroj na zabíjení, ale v první řadě člověk.
„Jaký to je, když ztratíš někoho, koho miluješ?“
„Umřeš s ním,“ odpověděl jsem, „a pak čekáš, až to dojde
tvýmu tělu.“
Vše je vyladěné do nejmenších detailů a děj se valí nezadržitelně vpřed jak otáčíte stránku za stránkou a nemůžete přestat. Celá kniha je stravitelnější než cukrová vata a svěžejší než heřmánkové vložky. Slupnete to na pár posezení a už budete vyhlížet pokračování. Kniha je dějově uzavřená, což je také veliký klad. Autor si ale v knize udělal řadu háčků, na které později může navěšet další děj, aniž by to nějak rozbíjelo konstrukci prvotiny. Velmi se těším na to, co předvede v dalším románu a Válku starého muže zatím doporučuji všem, kteří nad military scifi zlomili hůl. Pro příznivce žánru je to povinnost – to už jste doufám pochopili.
- John Scalzi: Válka starého muže
- vydal: Classic, Praha 2010
- překad: Tom Lockenbauer
- přebal: John Harris
- 368 stran / 249 Kč