Naivní kapitán Van Toch způsobil objevem neznámého živočicha konec lidské rasy. Mloci, které našel na tichomořském ostrůvku, se nejprve stali vítanou a levnou pracovní silou. Velmi rychle se rozšířili po celém světě, ale brzy přinesli morální, společenské a politické problémy. Přes mnohá varování lidé nepřestali s jejich materiální podporou i zbrojením a nakonec sklidili, co zaseli.

V devíti kapitolách líčí autor vzestup lidské civilizace, která nejprve pomalu a posléze stále hektičtěji využívá potenciál nového živočišného druhu. Druhu, jenž se tolik podobá lidem, že jim po dočasné hojnosti a prosperitě uchystá pád.

Inspirací pro hlavní dějovou linku románu Válka s mloky se na jaře roku 1935 stal pozoruhodný nález. Jak sám autor vysvětluje v úvodu hry: „Nesmíte si myslet, že vývoj, který dal vzniknout našemu životu, byl jedinou vývojovou možností na této planetě.“ A zanedlouho pokračuje: „Vybral jsem si za podobenství zrovna mloky, že jednou byl opravdu otisk třetihorního mloka považován za zkamenělinu našeho lidského předka. Mloci se tak stali záminkou, aby byly vylíčeny věci lidské.“

Chamtivost a sobectví lidem přinesly zasloužený konec

Na ostrůvku Tana Masa žijí podivní tvorové nazývaní tapa. Tyhle obří mloky zde kapitán Van Toch objevil během pátrání po nedostatkových perlách. Zvláštní a inteligentní živočichy si zamiloval a začal jim pomáhat. Od bohatého krajana z Čech získal prostředky, které se staly základem společnosti pro využití překvapivě inteligentních obyvatel mořských mělčin. Mloci se stali pracovní silou, jež kromě jídla nepotřebuje téměř nic. Postupem času si vybudovali vlastní podmořskou civilizaci. Lidé je zahrnovali jídlem, materiálem i zbraněmi, ale začaly se ozývat první varovné hlasy. Bohužel pro lidi příliš pozdě.

Alegorie s trpkou příchutí

Přestože je vidět, že Karel Čapek napsal svou divadelní hru v předválečném období, není příliš zatížena přehnaným patriotismem nebo teatrálností. Občas lze narazit na některé detaily, jež odkazují k Německu či hitlerovské rétorice jako – „německý nadmlok, lepší mločí rasa“, které ale neruší. Podobně jako v mnoha dalších autorových dílech je patrné, že si dělal velké starosti s vývojem lidské společnosti.

V mnohém připomíná Válka s mloky Čapkovo drama R.U.R, v němž úlohu salamandrů převzal lidský výtvor, roboti. I v této divadelní hře se autor snaží zapůsobit na lidský rozum, na morálku lidí a společnosti. Na rozdíl od Války s mloky ale neklade takový důraz na finanční stránku věci. Roboti vznikají coby lidský triumf, který překonal možnosti, jež měl dosud jenom Bůh. Získané finanční prostředky tak přicházejí jen mimochodem.

Zato mloci jsou již od začátku prostředkem k získání co největšího množství peněz. Stejně jako roboti také salamandři mnohde nahradí lidskou práci, ale determinující vodní prostředí jim nedovoluje uplatnit se univerzálněji. Proto nehrozí problém, který nastal v R.U.R, tedy úpadek lidské civilizace, v níž roboti zastávají veškerou práci. Jejich handicap však autor dokáže jednoduše vyřešit.

Ve Válce s mloky je kladen důraz na vykreslení atmosféry, jež se z počátečního naivního nadšení kapitána Van Tocha: „Ty tapabojs sou moc hodný, hrozně milí sou ty ještěrkové.“ – až po hrůzu, která zachvátí lidstvo ve chvíli, kdy se mloci obrátí proti nim. Je fascinující být svědkem této proměny, jež nastane během několika dějství. Posluchačům až běhá mráz po zádech při stále jasnějších a silnějších náznacích budoucích tragédií.

Úspornost i velký rozsah jazykových prostředků

Karel Čapek je opravdový mistr pera a tuto skutečnost dokazuje v každé větě. Dokáže s minimálním množstvím slov docílit maximálního účinku. Samozřejmě že na rozdíl od běžného literárního díla musí být divadelní hra mnohem minimalističtější. Vzhledem k omezenému prostoru není možné, aby se například popisovalo prostředí, v němž se příběh odehrává, či charaktery postav. Je pravda, že to samé by se dalo říci i o mnohých akčnějších příbězích, ale kvůli limitovanému prostoru divadelní hry musí být každé slovo a replika na tom správném místě.

Dalším nesporným kladem autorových děl je velká barvitost jeho jazyka a mnohé skutečně malebné výrazy, například „vzdychaje a klna“. Na správných místech se nezdráhá užívat i hovorové výrazy: „A nebyl jste opilý? Ožralý jste nebyl?“ Mnohokrát se v příběhu objevují také cizojazyčné výrazy nebo jejich počeštěné obdoby („takový ještěrkové – moc veliký síkret, moc je žerou šarks – ty žraloci“) nebo nářečí („chvilu musijou do vody, ten ještěrka vylízal ten sopel – zvíře to je halt enom příroda“), díky čemuž se posluchači mnohem lépe vžijí do děje a přibliží dané scéně.

Čapkův román Válka s mloky bude sice zanedlouho slavit již osmdesátiny, ale ani tenhle fakt nedokáže snížit míru jeho působivosti. Neubírá mu na přitažlivosti a síle jeho kouzla. Ke zmíněným silným stránkám tohoto geniálního literárního díla pak ve čteném zpracování ještě přibude poutavé ztvárnění jednotlivých postav hvězdami české divadelní scény.

Vypravěčem se tak stal Karel Höger, v dalších rolích se představil Rudolf Hrušínský, František Filipovský, Jaroslava Adamová, Rudolf Deyl ml. a Jan Pivec. I proto se zmíněné audiozpracování dá doporučit k poslechu mnohem spíše, než případné komiksové či obdobné literární parafrázování klasického díla. Přestože totiž čtenáři dávno vědí, co je i lidstvo v závěru čeká, opět se neubrání překvapení, jak se všechno za tak krátký čas mohlo zvrtnout.

Recenze byla napsána ve spolupráci s projektem Audiotéka.cz, který se zabývá online prodejem českých audioknih ve formátu MP3. Obchod Audiotéky obsahuje mluvené slovo pro děti i dospělé, u většiny titulů si mohou zákazníci stáhnout kapitolu zdarma. Nabídka se stále rozšiřuje a nyní nabízí přes 1400 audioknih, od pohádek, přes klasická díla, dramatizace, audioknihy pro osobní rozvoj až po díla českých i světových autorů.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).