Válečníci, David Gemmell
 |
Válečníci jsou dalším příběhem Davida Gemmella, který ve druhém vydání (poprvé kniha vyšla před šesti lety u Návratu) uvedlo na trh nakladatelství Perseus. Autor se v ní opět vrátil k Drenajskému cyklu, mimochodem svému nejúspěšnějšímu.
Drenaj už válčí spoustu let a její bojovníci vítězí. Král Skanda se chce stát vládcem celého světa. Spojí se proto s bývalým nepřítelem Malikadou a na jeho popud propustí dva tisíce svých nejstarších vojáků spolu s nejlepším generálem Banelionem, zvaným Bílý vlk. Malikada má ale vlastní plány. A není sám. Ze zásvětí se vrátil jeden z nejmocnějších démonů a plánuje návrat nejen svůj, ale i svých druhů. Aby se jeho záměry mohly uskutečnit, musí obětovat tři krále. Skanda má být druhý a jeho nenarozený syn ten třetí.
Plán vychází a na ochranu nenarozeného krále zbývá jen pár starých vysloužilců. Démon povolává své druhy krayakiny, aby těhotnou královnu přivedli.
Děj knihy se odehrává ve dvou rovinách. V první z nich proti sobě bojují armády lidí, používají se lsti a úskoky. Druhá zobrazuje svět démonů a jejich ovlivňování světa lidského. A protože se démoni živí negativními emocemi, samozřejmě lidi popouzí k tomu nejhoršímu.
Přestože u této knihy využívá Gemmell většinu ze svých oblíbených postupů a obrazů, daří se mu opět vytvořit velice čtivý příběh. A ačkoli by se mohlo na první pohled čtenáři zdát, že bude schopen odhadnout, jak se děj bude dál odvíjet, je na mnoha místech překvapen. Autor dává zavedeným obrazům nový smysl a mění tak výsledný efekt. To se týká zejména představitelů těch špatných – tedy démonů, a obzvláště jejich velitele Anharata.
Ten dostává nový rozměr, když autor objasňuje jeho pohnutky. Jeho zlo není samoúčelné, vyplývá z jeho přirozenosti. Jak sám přiznává, lidé jsou pro démony stejně důležitou součástí potravního řetězce jako dobytek pro lidi samé. Překvapivé je zejména zakončení, kdy už má Anharat vítězství skoro v kapse. Svým posledním činem ale úplně změní pohled čtenáře na celý příběh.
Také krayakinové, druhé nejhorší zlo, se při bližším pohledu příliš neliší od lidí. Jsou mezi nimi chytří i hloupí, úplně zlí i pochybující o sobě, dokonce skoro čestní v jejich pojetí tohoto slova. To, že zlo nemá pouze čistě černou barvu, přispívá k uvěřitelnosti celého příběhu.
Na opačné straně, tedy na té správné, stojí trojice starých bojovníků, kteří se neváhají postavit, a třeba i zemřít, za dobrou věc. Žádný z nich nemá nikoho blízkého a tím, že byli propuštěni z armády, ztratili důvod, proč žít. Také proto se chopili příležitosti ochraňovat královnu. Ale ani oni nejsou úplně „bílí“. Mají chyby a nesou si svá traumata. Bizon je silný, ale nepříliš chytrý. Věčně se bojí, že ho někdo podvede. Kebra Střelec má zase strach z dotyků, což je pozůstatek po zážitcích z dětství. I v minulosti Nogusty, jinak vůdce celé trojice, je spousta žalu. I když jsou ale na pohled rozdílní, pojí je přátelství utužené za těch mnoho let bojů.
Zajímavé je také pojetí Drenaje, které se od představ, jež nám zatím o téhle říši autor předkládal, rozhodně liší. Posunul ji do budoucnosti, kde je Druss pouhou legendou. V předchozích knihách byla Drenaj vždy spíše v pozici bránícího se vpádům a nájezdům, ať už Nadirů či jiných národů. Tady ji představuje jako dobyvatelskou říši s mohutnou armádou vedenou megalomanským vládcem, který neváhá pro svůj cíl spojit se s kýmkoli, ale taky kohokoli „pustit k vodě“.
Překlad Dany Krejčové je velmi čtivý a Royova ilustrace je dělaná přímo na míru. Přímo z ní dýchá atmosféra očekávání, a kdybych se na ni díval ještě o chvilku déle, určitě by se objevili krayakinové.
A tyto maličkosti jsou jen dokreslením skutečnosti, že Válečníci určitě patří k nejlepším Gemmellovým knihám.
- David Gemmell: Válečníci
- vydal: Perseus, Plzeň 2007 (2. vydání)
- přeložila: Dana Krejčová
- obálka: Luis Royo
- 360 stran / 285 Kč
