V Rothfussově Podvěcí zní pro Auri pouze Hudba ticha, Patrick Rothfuss: Hudba ticha (Kronika královraha 2,5)
 |
Po dlouhé době vyšlo nové dílo Patricka Rothfusse, které je i tentokrát zasazeno do světa série Kronika královraha. Konkrétně mezi druhý díl (Strach moudrého muže) a ten závěrečný (Dveře z kamene). Hudba ticha je však jiná, než by si čtenář předchozích Rothfussových knih představoval. Novou knihu tak ocení zejména věrní fanoušci amerického spisovatele.
U Hudby ticha ani nelze představit či jinak interpretovat děj. Kniha je totiž složena spíše z kusovitých střípků jedné z postav, skrze níž tak čtenáři nabízí zcela unikátní pohled do další oblasti, o níž autor v trilogii hovoří pouze v náznacích. Auri se ke spletitým chodbám Podvěcí hodí víc než kdokoliv jiný – tichá, plachá dívka, která si žije svým životem a kterou pochopit není zcela možné.
A to ani celou knihu – neboť ta sice představuje postavu a prostředí čtenářovi známé z předešlých knih, ale Patrick Rothfuss k Hudbě ticha přistupuje nekonvenčně. Sám to také v předmluvě zdůrazňuje a člověka upozorňuje na to, jaký přístup knize věnoval. Varuje, že samotný příběh Kroniky královraha neobohacuje, nicméně přináší nové informace k postavě Auri, která je zahalena tajemstvími. Právě proto je Hudba ticha určena spíše fanouškům, kteří Kvothův příběh milují, ale jsou odhodlaní poznat nové postavy a místa i za předpokladu, že bude dílo napsáno jinou formou.
V knize nelze najít žádnou akci, gradaci, bod zlomu. Dokonce ani žádný dialog. Patrick Rothfuss vše naprosto dokonale zvládá popisem. Popisuje vzhled Auri, její pocity, pocity věcí okolo ní a jejich vzájemnou vazbu. Dalo by se říci, že číst Hudbu ticha může být stejně intimní zážitek, jako pro Auri jakýmsi způsobem „komunikovat“ s kolečkem, kameny, kartáčem nebo lampou. Všechny věci přemisťuje a ukládá tam, kam podle nich patří.
Patrick Rothfuss kouzlí s abstrakcí a podivnou magickou atmosférou, která celou knihou prostupuje. Úkolem Hudby ticha není čtenáře pobavit nebo uzemnit, ale okouzlit svojí lyričností. Americký spisovatel totiž zvláště díky této knize dokazuje, že má přirozený talent popsat přesně to, co chce sdělit, bez jakýchkoliv odboček a kliček. S lehkostí přistupuje k oněm až lyrickým či abstraktním pasážím a skrze ně díky poeticky zvoleným slovům nechává poznat Auri.
Hudba ticha je plná skrytých vjemů a myšlenek, jež na člověka působí postupně. Přesto je zhruba sto padesát stran pro zvolenou formu tak akorát, aby se i fanoušek Rothfussovy tvorby nakonec nenudil. Pro leckoho se tedy kniha může zdát jako pouhé nastavování vaty než přijde velkolepé finále Kroniky královraha, další si nebudou moci vybrat, zda se jim líbila či ne. A ti ostatní si budou užívat každé přečtené slovo a doufat, že ať už má Auri jakýkoli úkol, tak jej splní.
- Patrick Rothfuss: Hudba ticha (Kronika královraha 2,5)
- Triton a Argo; 2015
- překlad: Jana Rečková
- obálka: Marc Simonetti
- 150 stran, 198 Kč (v e-shopu Fantasye již za 178 Kč)
