UnLunDun, China Miéville
 |
Hnutí jménem New Weird už dávno není jen okrajovým žánrem a z velké části se o to postaral právě anglický spisovatel China Miéville, jehož romány Nádraží Perdido a Jizva dobyly svět téměř okamžitě poté, co vyšly.
A právě China Miéville se svým novým románem postaral o to, aby se New Weird dostal i do dětských knihovniček, a rozšířil tak spektrum čtenářů tohoto specifického žánru o novou kategorii.
Zprvu budete šokováni. Román od Miévilla, ve kterém nejsou homosexuálové, nepřetéká fekáliemi a s nechutnými detaily nepopisuje všelijaké myslitelné i nemyslitelné morbidnosti. Příběh začíná v deštivém Londýně. Dvojici kamarádek Deebě a Zanně se začnou dít podivné věci, lépe řečeno, začnou se dít Zanně a Deeba je pouze jejich svědkem. Nejenže k nim v kavárně zavítala neznámá žena, která Zannu nazvala „Šuazy“ (z francouzského „vyvolená“), ale také se kolem Zanny začnou zničehonic srocovat zvířata a na zdech se objevují nejrůznější grafitti s jejím jménem. Během jedné noci se děvčata vydají za polámaným deštníkem, který zmizel ve spleti londýnských uliček. Během pronásledování se ale kamarádky dostávají na úplně jiné místo – neLondýn.
Toto paměsto leží na jakési odvrácené straně Londýna. Lidé (či snad tvorové) se tady potloukají ve všelijakých uniformách, autobudy létají, slunce má uprostřed obrovskou díru a v opuštěných ulicích můžete narazit na dravé odpadky. Po chvíli se kamarádky setkávají s Obadayem Fingem, krejčím, který má oblek ušitý z knižních stránek a v hlavě zabodané připínáčky a jehly. Ten je zasvětí do problému, který sužuje celý neLondýn – Smog. Podle legend má přijít Šuazy, která paměsto zbaví Smoga jednou provždy. Smog je velice chytrý mrak kouře, dýmu a zplodin, který nejenže škodí zdraví, ale také dokáže z lidí tvořit smombie a smoglodyty. Jak dopadne Zannino a Deebino putování po neuvěřitelném neLondýně, to už si budete muset přečíst sami, ale vzhledem k tomu, že se jedná o pohádku, je vám asi jasné, že vše skončí happyendem, i když možná trochu nepředvídatelným.
Miéville svůj příběh opět zasadil do metropole, což je nejsilnější stránka většiny jeho románů. Kdyby nebylo neLondýna, většina kouzla UnLunDunu by se vytratila. Miéville ale opět dokazuje (tak jako v Nádraží Perdido, Králi Krysovi i Železné radě), že města a život v nich mu je velice blízký. Atmosféra je náležitě hutná, a to už ani nemluvím o spoustě fantastických tvorů, staveb a čtvrtí (Přízrakov, ve kterém žijí duchové, Střechov se svými střechoběžci, kteří se rodí a umírají na střechách, nebo třeba Hovorany, v nichž promluvená slova ožívají). V UnLunDunu najdete prostě všechno to, co zapříčinilo, že kvůli Miévillovi mnoha čtenářům pojmy New Weird a městská fantasy splývají.
Velkým plusem románu jsou také autorovy ilustrace, které nejenže pomohou mladším čtenářům představit si některé tvory, ale také jsou velmi povedené a knížku vhodně doplňují. Menší výtku by zasloužilo snad jen jednoznačné rozdělení dobra a zla, kdy od začátku románu víte, kdo stojí na které barikádě, ale to je spíš problém dospělých čtenářů, protože obecně v pohádkách by to tak mělo být.
UnLunDun je určitě jeden z milníků New Weirdu, už jen proto, že žánr tím získává novou věkovou kategorii čtenářů. Přestože je román určen spíše pro mladší čtenáře, dospělí si jej taky užijí. Proč? Především proto, že ani zde Miéville svůj styl nezapře a UnLunDun je v podstatě městská fantasy jako vyšitá. A kromě toho je to příjemné dílko, které se čte samo. Rozhodně doporučuji!
- China Miéville: UnLunDun
- vydal: Laser-books, Plzeň 2007
- přeložil: Milan Žáček
- obálka: Edward Miller
- ilustrace: China Miéville
- 480 stran / 333 Kč (váz.), 289 Kč (brož.)