Už to vypadalo, že velkolepý návrat nechvalně proslulé matinky Johna Taylora se pro Noční stranu stane něčím jako Armageddonem a Dnem posledního soudu v jednom, a chudák spisovatel pan Green bude muset začít psát o něčem jiném. Ovšem spojeným úsilím Johna a spousty dalších lidí se nakonec podařilo Lilith vyexpedovat zpět ke všem čertům, zamknout bránu a zahodit klíč. Zdá se, že Noční strana je zase zachráněna.

Než však byla Lilith odejita, podařilo se jí za sebou zanechat pěknou spoušť. Z velké části Noční strany je teď kůlnička na dříví a spousta silných Hráčů včetně samotných Autorit, které ji tvrdou rukou řídily spoustu let, zaklepala bačkorami. Ale vždy se najde dost bezohledných, mocných a arogantních, co jsou více než ochotni usednout na uprázdněné židle.

Jedním z nejžhavějších kandidátů je Jeremiáš Griffin. Má k tomu ty nejlepší předpoklady – je odporně bohatý, nemilosrdný, a co si umane, to také dostane. Navíc je i nesmrtelný. A právě tento muž požádá Johna Taylora o pomoc. Někdo totiž pravděpodobně unesl jeho oblíbenou vnučku a budoucí dědičku Melissu. A udělal to pěkně fikaně. Jenže když už o tom tak uvažujeme – proč by nesmrtelný měl sepisovat poslední vůli a k čemu je mu vlastně dědička?

Stejné otázky si klade i John Taylor v Učiněném pekle, sedmém návratu Simona R. Greena do světa Noční strany. Tímto románem však zároveň startuje i nová kapitola dobrodružství nejlepšího hledače ztracených věcí v prohnilém srdci Londýna. Děj předchozích šesti příběhů se totiž víceméně točil kolem Johnovy matky a kulminoval ve finálním střetnutí Lilith a jejího syna popsaném v knize Ostřejší než hadí zub. Aby tedy příběh mohl pokračovat dál, musel nyní autor přijít s novým nápadem a postavit před svého hrdinu další úkoly.

Naštěstí je Noční strana univerzem rozlehlým a mnohavrstevným, které zahrnuje stovky osudů, takže Greenovi nedělalo velké potíže postavit Taylorovi do cesty další. Pro tento úkol vybral Jeremiáše Griffina, multimilionáře a obchodního „žraloka“ s tajemnou minulostí a spoustou aktivit, které nejsou zrovna moc „košer“. Gryffin jde za svým cílem i přes mrtvoly, proto není divu, že má spousty nepřátel. Zároveň ale vzbuzuje takovou hrůzu, že by jeho vnučku unesl jen blázen. Přesto se to stalo, a právě proto přichází na scénu John jako profesionál v oboru nalézání všeho a všech. Vždyť má přece to svoje nadání, ne? Jenže ouha, vypadá to, že jeho proslavené třetí oko někdo zablokoval. Někdo nebo něco velmi mocného, takže nezbývá než se uchýlit k tradičním „čmuchalským“ metodám…

V tomto románu se autorovi podařilo velmi zdařile navázat na předchozí knihy. Green znovu dokazuje, že umí svůj svět podat s velkou přesvědčivostí a živostí. Přitom nelze než obdivovat množství nápadů, které se mu při tom daří zužitkovávat. Čtenář se ocitá v drsném polosvětě, který zabydluje velké množství podivných postav a postaviček od lehce bizarních až po ty naprosto děsivě „ujeté“. Na Noční straně se totiž všechny sny a touhy stejně jako úchylky či šílenosti projevují mnohem intenzivněji a viditelněji. A nezáleží přitom, jestli se jedná o lidi, návštěvníky z jiných světů či bohy.

Příběh samotný má jako obvykle velmi rychlý spád, nechybí v něm napětí a ani dějové zvraty. Ačkoliv čtenář už od počátku rámcově tuší, k čemu asi bude děj směřovat, přece jen je finále poměrně překvapivou záležitostí vedenou ve velkém stylu. John Taylor zde opět dokazuje, že chytrost, vtip, pár ošklivých triků a dobře vybudovaná špatná pověst použitá v tu pravou chvíli zmohou více než celé armády pistolníků. Jen se nesmí zapomínat „cedit“ mezi zuby ty správné drsňácké hlášky…

Ale vážně, Učiněné peklo je dobře napsaný příběh, při jehož čtení jsem se skvěle bavil.

• Simon R. Green: Učiněné peklo
• vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2007
• přeložil: Josef Hořejší
• obálka: Jonathan Barkat
• 238 stran / 189 Kč