Tulák ve stínech, Alexej Pechov
 |
První díl ze série Kroniky Sialy začíná poměrně nevinně. Zloděj se snaží splnit svou obvyklou večerní prácičku a vysloužit si několik mincí zlata. Jak se ale brzy ukáže, někdo s ním má mnohem důmyslnější plány.
Podivná zakázka dostane Harolda Stína až k samotnému králi. Ten nyní potřebuje jeho skvělé schopnosti, aby zabránil útoku Bezejmenného. A Haroldovo nadání opravdu není ledajaké, je znám jako mistr ve svém oboru a jistý si před ním nemůže být žádný měšec. Bůh všech zlodějů Sagot mu přidělil do vínku o něco více než ostatním a i kdyby ne, Harold by si to bezpochyby dokázal nakonec sám ukrást.
Před ním tak nyní stojí nelehký úkol – získat Duhový roh, protože jen ten dokáže udržet magii Bezejmenného za územím království. Na cestu se nevydává sám a společnost mu budou mimo skvělých bojovníků dělat i ti nejpodivnější tvorové, jaké v tomto čarovném světě můžete najít. K jeho smůle je ovšem onen kouzelný artefakt uchováván v jednom z nejnebezpečnějších míst Sialy a kdo ví, jestli se tam tahle povedená skupinka vůbec dokáže dostat.
Alexej Pechov je jedním z mladých ruských spisovatelů tíhnoucím k fantasy žánru. Tulák ve stínech se stal jeho prvním větším projektem a získal povětšinou kladnou odezvu od svých čtenářů. Snad se ani není čemu divit, neboť se autor drží dobře známého základu, jak fantasy dílo vytvořit. Pro zarytého čtenáře tohoto žánru však příběh může působit až moc všedně. Před námi je totiž typický námět s hrdinou, jenž vlastně ani pořádně hrdinou není, do zad mu dýchá zlo – nové, avšak i staré, které se bohužel pro tento kouzelný svět začíná opět probouzet a rádo by srovnalo odvěké účty.
I když na nás ze všech stran doléhají odkazy jiných autorů, působí příběh celkově velmi příjemně. Autor volí pro hrdinu cestu vachrlatou s několika zatáčkami i slepými uličkami. Musíme tak spolu s Haroldem překonat nejedno úskalí a teprve poté je možné vydat se na cestu. Na příběh se díváme skrz Harolda, není tedy problém dostat se do hlavy mazaného zlodějíčka. Pro oživení se pak dostáváme i k mágům, elfům a do bojiště odvážných mužů, i proto se tak z běžné fantasy stává zajímavé počtení.
Stín se snaží oplývat vždy humorem a na nepřátele útočit spíše sarkasmem než úchvatnými schopnostmi bojovníka. Harold je jednoduše stále více šejdíř a raději má boj z dálky, který mu zaručuje jeho kuše. Alexej Pechov si měl nicméně s Haraldovým sarkasmem trochu více pohrát, není totiž nijak výjimečné, aby jizlivý humor působil strojeně a více než ostatní pak autor zraňuje samotnou postavu.
Zajímavou dvojicí z řad Haroldových pobočníků jsou nepochybně gnóm s trpaslíkem. Trpaslíci jsou s gnómy na nože již od samého začátku svého zrodu, a tak si i ti naši musí vždy naleznout nějakou záminku k hádce. Přitom si jsou však zdánliví nepřátelé dobrými kamarády a navzájem si neustále střeží záda. Kdo by však v této fantasy hledat u trpaslíků jejich typický vous, bude nejspíše trochu zklamán. Tohoto údělu se zde totiž zhostili právě gnómové a trpaslíci jim bradku věnovali naprosto dobrovolně. Dokonce je pro ně myšlenka zarostlé brady naprosto nemístná.
I u elfů se autor rozhodl pohrát si s jejich zjevem, a tak jim stejně jako příbuzným orkům trčí z dolního rtu tesáky a ze snědé pleti na vás hledí pár zlatavých očí. Alespoň jim však byla ponechána řada skvělých vlastností. Mimo jiné samozřejmě i nadání pro střelbu z luku, díky které jsou schopni porazit i obrovskou přesilu. Nevyhneme se ani zajímavému dělení na temné elfy, používající pro ně typický šamanismus, a světlé elfy, kteří se rozhodli přejít k magii vytvořené lidmi.
Knihu jsem si vybírala se záměrem začíst se do klasické fantasy, a toho se mi taky do určité míry opravdu dostalo, ale abych byla upřímná, čekala jsem toho méně, a nakonec toho dostala od příběhu více než dost. Jak již bylo řečeno, hrdina ke svému cíli nejde přímo a spolu s ním díky těmto odbočkám prozkoumáváme zajímavá místa hlavního města. Navíc nechybí ani slovníček na konci knihy, to kdyby vám náhodou unikal význam vymyšlených názvů, nebo byste toužili dostat se více do obrazu, jak je to s rasami Sialy.
Vrhnete-li se na Tuláka ve stínech, naprosto dobrovolně se upíšete i pro jeho pokračování. Cesta nesourodé skupiny totiž rozhodně není ničím, co byste jen tak lehce odložili a již se k sérii nechtěli vrátit. Sečtením všech pro a proti před sebou máte hodnotnou fantasy, která si zaslouží pozornost čtenáře.
- Alexej Pechov: Tulák ve stínech
- Překlad: Veronika Nohavicová
- Zones Press, 2011
- Obálka: Vladimir Žakovič
- 352 stran / 339 Kč