Trochu divné kusy 3, Martin Šust (ed.)
 |
Existují malíři, jejichž díla nikdy nepochopím, protože pro mě nejsou uměním, a přesto je kritika uznává. Druhou stranou mince jsou umělci, které davy milují, ale kritici je nemohou vystát. Je tu ovšem i třetí kategorie, do níž spadají osobnosti, jež dokáží uspokojit obě znesvářené frakce. Do ní patří i editor série TDK Martin Šust, neb i napotřetí se mu povedlo sestavit zajímavou sbírku fantastických povídek.
Ohlédneme-li se do krátké historie celé série, zjistíme, že jednička vyšla už v roce 2005 a právem zaznamenala kladný ohlas, jejž můžeme připsat několika faktorům: jednak se na trhu po dlouhém vakuu objevila antologie zahraničních prací, již sestavil domácí editor, druhak představila jen novodobé fantastické povídky (a tím pádem u nás dosud nepublikované) a do třetice se nebála experimentovat, za což, dle pohledu některých čtenářů, zaplatila jistou neučesaností (ale já ji mám rád právě za to).
Druhý svazek se vydal správným směrem, když zavrhl nápad uspořádat sbírku jen ze zvláštních kusů (čímž by v celkovém kontextu zevšedněly), a představil soubor rok dva starých povídek kanadsko-americké fantastiky ve vyváženém poměru 10 známých a 10 nových tváří žánru, čímž antologie získala na kompaktnosti. Základní kameny edice však zůstaly zachovány, a tak jsme se opět setkali s rozmanitým materiálem.
Aktuální Trochu divné kusy 3 vyšly zhruba rok po dvojce a přinášejí zatím nejucelenější pohled na žánrovou tvorbu. A tak se na 520 stránkách setkáme s 24 autory kanadsko-amerického provenience (konkrétně třemi kanadskými), jejichž texty jsou výhradně z roku 2006. TDK3 tak získávají ráz ročenky. Víc než polovina, přesně 13 z nich, jsou nová jména. Přestože žánrová a tématická rozmanitost zůstává základním nosným pilířem série, více než kdy jindy je sborník charakteristický rovnovážným zastoupením pohlaví – a to je jen dobře, neboť jak muži, tak ženy umějí napsat silný, krátký příběh. Např. mé oblíbené autorky O’Keefeová a Rickertová jsou toho zářným důkazem. Přehlíží-li tedy jakýkoli editor tvorbu žen záměrně, škodí sám sobě. Více pohledů na žánr by totiž mělo být hlavním rysem rozmanitosti každé antologie, neboť každé pohlaví vnímá stejné věci rozdílně a díky tomu je jejich tvorba tak zajímavá.
Jestli je pro TDK3 ještě něco příznačné, pak je to absence silných a zavedených jmen z předchozích svazků. Zapomeňte na osobitého Forda či nadějného Bacigalupiho, kteří si získali srdce nejednoho čtenáře. Jistě, místo nich tu najdete již známé tváře z TDK2 a české verze Magazínu F&SF, ale ti přece jen nejsou tolik známí jako dva výše jmenovaní, jimž se v poslední době v českém překladu dostává více prostoru. Je chvályhodné, že Šust nepodlehl „mamonu“ a drží se záměru celé série, jímž je objevovat nové autory žánrové literatury.
Sestavit kvalitní sbírku povídek je nesmírně náročné. Přitom sama kvalita ještě neznamená úspěch u čtenářů. Dle editorova mínění tu může být jeden skvost za druhým, ale čtenáři nemusejí být naladěni na stejnou vlnu. Proto se ve sbírce objevují i povídky, kterými se Šust snaží svým čtenářům zavděčit, a tak občas zařadí i texty, které by vyřadil, kdyby měl jít přes mrtvoly. Zda je to správné, nelze jednoznačně říct už kvůli odlišnému vkusu každého čtenáře.
Původně jsem se chtěl do TDK3 více opřít, ale ostrá kritika není (a ani nemůže být) na místě už ze samotného poslání, cíle antologie – a takto doporučuji každému čtenáři k ní přistupovat. Šustovi se totiž povedlo sestavit sbírku plnou neobvyklých a neotřelých pohledů na náš svět, život a prostředí, v němž žijeme. Přestože mám raději povídky se skrytým podtextem, který mě nutí nad ní popřemýšlet, nezavrhuji ani kusy, které kladou důraz na formu příběhu a neotřelé vize.
Jsem rád, že v souboru najdeme i texty, které se věnují otázce náboženství, problémů společenských, ale i rodinných (často zanedbávané téma), lidským citům (láska x nenávist) nebo odvěkému dilematu života a smrti. Byl bych překvapený, kdyby tu chyběla v poslední době všudypřítomná problematika sexuální orientace. Najdeme tu cestování časem, alternativní vesmíry, příběh o knihovně, ale i špionážní příběh. Sbírka je skutečně rozmanitá a věřím, že se jí nepřejíte.
Antologii uvádí povídka Američtí mrtví. Lake se vrací k tématu současné metly lidstva: nemoci AIDS. Autor poukazuje, že světem vládnou peníze a lidská naivita a bezohlednost. Pak by totiž tak absurdní léčebnou metodu nemohli rozumní nemocní jedinci považovat za spásu. Vše je otázka morálky. V každém ohledu je Lakeova próza velice znepokojivá, bohužel v některých ohledech pravdivá. Lepší úvod jsme si nemohli přát.
Všechno jednou skončí od Kanaďanky Sumner-Smithové je příjemná fantasy oddechovka o dívce, jež vidí duchy. Myslíte si, že své chování řídíte vy sami, nebo za ním stojí „něco“ jiného? Styl vypravování dotváří atmosféru kouzel.
Rosenbaumův Dům mimo vaši oblohu je jednen z textů, který nesedne každému. Filozofie není mezi laiky oblíbená, přesto se s ní v science fiction setkáváme často, zejména v souvislosti s kosmologií. Je ale pravda, že díky ní se posunují hranice lidského poznání. Přesto se domnívám, že existují autoři (například Egan), kteří tato témata umějí zpracovat mnohem lépe. Rosenbaumovův Dům mě ani na podruhé neuchvátil.
Markýz de Wonka je více než „trochu divný“ kus. Je to perverzní povídka, nebo jsou zvrhlé obě předlohy…? Jacksonová poukazuje na skryté paralely mezi romány, které se jí míhaly před očima při čtení těchto knih. Spojení obou motivů je zdařilé, ale tématem se mi vůbec nelíbí. Samotný příběh je příliš laciný. Jedna z nejpodivnější povídek z antologie.
Po dvou ledových sprchách přichází balzám pro duši od Daryla Gregoryho. Ve svém textu se ptá, kam až v dobré víře může zajít víra? Jsem-li svědkem zjevení boha a zatoužím se s tímto zážitkem podělit s ostatními, v zásadě mi v tom nikdo nezabrání… Damašek je svým děsivým vyzněním podobný Lakeově povídce, ale díky poutavém stylu vypravování, umocněnému prolínáním minulosti a přítomnosti, je ještě lepší. Klenot sbírky.
Výtečná povídečka o smrti s jemným prvkem fantastiky, to jsou Kouzelná prasátka. Rambová dokázala napsat dojemný (ale nikoli sentimentální) příběh okořeněný citlivým humorem. Je lepší náhlá smrt, anebo postupné umírání?
V pravé science fiction novele nás Paul Melko seznamuje s paralelními vesmíry. Stěny vesmíru jsou postavené na odmítání soudobé teorie a ukazuje cestování sousedními světy. Otázkou zůstává, zda se takový člověk může pohybovat z jednoho světa do druhého volně, anebo je jeho pohyb omezen určitým směrem. A také, jak se zachovají naši dvojníci.
Taaffeová ve svém Orákulu hlubin klade důraz na formu a originalitu zpracování, což se jí daří. Popisuje moře; proměnlivý živel očima utonulého. Zajímavé.
Další originální fantasy povídkou, navíc v lehkém stylu NW, je Osteomancerův syn od van Eekhouta. Osteomancie je dovednost vytáhnout magii z kostí a vpravit ji do svých. Je to také příběh o pomstě a odplatě. Dokonale do této sbírky zapadá, věřím, že mezi čtenáři bude jistě oblíbený.
Má oblíbená spisovatelka O’Keefová opět prokazuje pověst výborné povídkářky, vládnoucí vybroušeným jazykem a ladným literárním stylem. Poslední okamžik radosti je poutavý a živý příběh, jenž se věnuje smrti z neobvyklého pohledu. Autorce se podařilo výtečně zachytit dusivou atmosféru odloučení, obav o dceru a děsu z nemoci. Další skvělé povídky od ní najdete v české verzi Magazínu F&SF.
Možná to z pohledů rodičů netušíme, ale děti jsou velice citlivé na jakoukoli změnu prostředí v rodině. Při dlouhodobých neshodách mezi rodiči si hledají únikovou cestu třeba v Kukátku, které nemusí být podvodnou hrou. Takový je Machr přes malá hvězdná tělesa od van Pelta, kdy science fiction motiv je víceméně překryt problémem v rodině – i když záleží na vašem cítění, který prvek převáží misky vah.
Pro všechny milovníky knih, a knihoven obzvlášť, má Klagesová připravenou povídku Dům U sedmi knihovnic. Příjemný příběh o knihovnicích a jejich neobyčejné profesi, odhalující zákoutí světa knih.
Na řadě je další velice podivná povídka. Ligu posledních dívek od Rowa vystihují přízviska jako podivná, neobvyklá a nezvyklá. Málokterá povídka vám tak zamotá hlavu. A málokomu se bude líbit.
Město u Postiženého moře od kanadské spisovatelky Dellamonicové je příběh o ztrátě a úlevě. Utéct před válkou je vykoupení, ale co když se ocitnete v tak odlišné společnosti, která se vám hnusí, a vy se nemůžete vrátit zpět? A kdybyste se mohli vrátit zpět, jak na to budou reagovat vaše děti, pro které je tady „doma“ a nechtějí opustit to, co znají? Dobrý námět, ale jen průměrně zpracovaný. Povídka mohla věnovat více prostoru zachycení stesku a odcizení.
Posledním zástupcem javorového listu je Matthew Johnson s povídkou Nepravidelná slovesa. Smrt milovaného protějšku je těžké břemeno. Existuje způsob, jak si na něj uchovat stálou vzpomínku, aniž by nedrásala duši, ale působila potěchu z vlastního, společného jazyka? Pěkný, originální námět, který autor rozpracoval do přiměřeně dlouhého počtu stran – o to více zapůsobí.
Temný atmosférický příběh plný očekávání a napětí, to je List z Budapešti. Text, který je poutavý, svižný a čtivý, zkrátka pohlcující. Gossová je skvělá vypravěčka. Někdy platí, že člověk, který se bezhlavě a vášnivě šine za svou touhou, nemusí být vždy odměněn.
Druhým klenotem sbírky je bezesporu novela Orientace. Shunn je další výtečný vypravěč. Popisuje příběh dospívajícího chlapce, který vyrůstá v rodině věřících. Měli by rodiče věřící v boha vychovávat své potomky ve víře již od malička, nebo by je měli nechat, ať si vyberou samy? Umně propojené fantastické prvky vytvářejí jen pole, na kterém se odehrává velkolepý příběh. Autorovo dílko mi právem připomnělo ducha děl O. S. Carda. Shunnovu tvorbu bych rád viděl v českém překladu častěji.
Kouzelné vody klín je příběh o rusalce vyprávěný formou lidové slovesnosti. Čistě a nenásilně zpracované téma pohádkové bytosti. Valenteová ve svých dalších textech zpracovává mytologická témata, dělá-li to takovým způsobem, jaký nám předvedla, patří jí mé uznání. Jsem zvědavý, kdy se setkáme s její další prózou.
Barzakovy Mrtvé dopisy jsou nekonvenčním a na pokraj fantastiky zasazeným příběhem, jenž ukazuje autorův vyspělý literární styl a cit pro naraci. Věřím, že se spoustě čtenářů bude líbit. Už se těším na další Barzakovy povídky.
Amante dorée je špionážní příběh z alternativní historie a ještě jednou zvláštností. Přestože mě povídka až tolik nezaujala, rád bych si od Monetteové přečetl její tetralogii Doctrine of Labyrinths.
Druhou povídkou ve stylu NW je Společník sov. Představte si věž na obří katedrále plnou podivných bytostí a nestvůr, na níž žije Věžlezec, který nám vypráví svůj příběh. Roberson popustil uzdu své fantazii a vykreslil poutavé kulisy, do nichž ale zasadil mělký děj.
Nikdy jsi tu nebyl od Rickertové je znepokojující a děsivá povídka. Přináší neotřelý námět a především precizní zpracování, jak to ostatně umí. Jaké to je stát se obětí vlastního těla…? Zažít odcizení?
Někdo miluje knihy, jiný zase filmy. Najdete-li protějšek se společnou vášní, po brzkém okouzlení přijde i láska. Neuskutečnitelné sny od Tima Pratta jsou romantickým příběhem dvojice, která v sobě najde zalíbení díky vzájemnému prolínání dvou sousedních alternativních světů.
A na závěr je tu drobnost v podobě Létající ženy od McCarronové, nejmladší autorky svazku. Aneb o lásce a štěstí, jež se vzájemně doplňují.
S každým novým svazkem TDK roste počet textů, čímž se zákonitě zkracuje jejich délka. Ve třetím díle tak najdeme rovnou 24 prací – ve většině případů se jedná o povídky. Ostatně četnější počet znamená vyšší pravděpodobnost, že každý čtenář najde v antologii více kusů, které jej zaujmou.
Spojujícím prvkem série je reprezentativní a osobité zpracování, jež začíná obálkou, pokračuje grafickou úpravou a ilustracemi končí. TDK nejsou jen přehlídkou aktuálních kanadsko-amerických povídek, ale i festivalem kvalitních překladatelů, a to nejen fantastického žánru; toto dodává sérii na renomé.
TDK3 nejsou nejlepším dílem cyklu. Mnozí se mnou nebudou souhlasit, ale za vrchol celé řady pokládám úvodní svazek, velice těsně následovaný druhým dílem. Třetí díl je pro mě mírným zklamáním, neboť neobsahuje tak zajímavé, přemýšlivé povídky. Přesto by bylo velkou chybou jej kvůli tomu na knihkupeckém pultu minout. V mnohých autorech zde představených dřímá velký talent – někteří jej již prokazují, u jiných si na něj musíme ještě chvilku počkat. Nemyslím si, že sbírce ublížilo pojetí ročenky, ale zařazení některých autorů, kteří se ještě dostatečně nevypsali. TDK3 jsou však tou nejlepší šancí, jak poznat nové hlasy žánru, které, kdo ví, za pár let budou sklízet ceny a stanou se mistry žánru. Dopřejme jim proto jistou dávku shovívavosti.
Měl-li bych knihu oznámkovat, udělím 7,5/10. Ačkoli jsou TDK3 vyspělejší a kompaktnější než předchůdci po stránce editorské, obsahují jen lehce nadprůměrné, případně více diskutabilní povídky. Ukazují tvorbu nových osobností žánru, zatím jen hvězdiček, s nimiž by ale byl hřích se neseznámit.
- Martin Šust (ed.): Trochu divné kusy 3
- vydal: Laser-books, Plzeň 2007
- přeložil: kolektiv
- obálka: Edward Miller
- 528 stran/ 355 Kč (466 Kč vázaná)
