Tristan je sám o sobě malý, bezvýznamný svět, přesto jsou na něj upřeny zraky všech významných hráčů sektoru Hirano. Stačila k tomu politická krize a občanská válka – a fakt, že jednu ze stran v tajnosti podporuje Kasimirské císařství a na podporu druhé se chystá dobrovolnický Intervenční sbor.

Po Pokračování diplomacie a Příliš blízkém setkání přichází Jan Kotouč s Tristanskou občanskou válkou. Od předchozích knih se liší ani ne tak délkou (oba svazky Tristanské občanské války nejsou dohromady o mnoho delší než špalíček Pokračování diplomacie), jako spíš celkovou koncepcí a mírou provázanosti s ostatními příběhy ze sektoru Hirano.

Pokračování diplomacie totiž mapovalo mezihvězdnou šarvátku o soustavu bohatou na suroviny, a Příliš blízké setkání zase popisovalo snahy o mírumilovný kontakt s agresivně se projevující mimozemskou rasou ne nepřiléhavě nazývanou Hunové – a obě knihy byly v zásadě na ničem nezávislé epizody. Tristanská občanská válka pak znamená opravdový nástup cyklu. Je komplexnější, epičtější, propracovanější a angažují se zde staří známí z obou předcházejících „hiranovek“. Vedle nich se v ději objevují i noví protagonisté, třeba vysokoškolský student Michael Kowalski, který z čirého idealismu vstoupil do intervenčního sboru. Přesto jednotlivé postavy nesplývají dohromady. Každý má své místo, svoji hlavu, a lze jej snadno poznat hned po několika větách.

Jednoznačným pozitivem Kotoučovy série je také propracovaný vesmír, který v době mezi knihami nestagnuje. Dozvíte se, jak bitva o Argonaut ovlivnila politické trendy v jednotlivých planetárních společenstvích, že Sinajci od Příliš blízkého setkání důkladně zapracovali na realizaci konečného řešení hunské otázky, jaká jsou kde propojení médií s politickou sférou i jak v mezidobí probíhal osobní život některých postav. Zároveň autor informace podává po lžičkách a drží se principu „Čechovovy pušky“ – vše, co se předkládá čtenáři, slouží k rozvíjení děje, charakterizaci protagonistů, nenásilnému zrekapitulování událostí a nebo přípravě na další tituly.

Přesto není možné brát knihu jako dobrý úvod do sektoru Hirano. Stručné shrnutí faktů sice dokáže nějak uvést do obrazu, ne ale seznámit s každým detailem. A ty se budou hodit ve chvíli, kdy na scénu přijdou bývalé hlavní postavy z předchozích dílů. Na rozdíl od nových už nejsou podrobně představeny, takže pokud se s nimi čtenář neseznámil již dříve a jinde, má smůlu a přichází o několik příběhových rozměrů.

Tristanská občanská válka je, jak prozrazuje název, vcelku jednoduché zmapování jednoho konfliktu. Na ten se pak nabalují osobní příběhy a s nimi spojené zápletky. Jejich vzájemným ovlivňováním se vzniká spletité vyprávění mající do přímočarosti skutečně daleko – navzdory klišovitosti některých motivů a situací. Stejně jako u Pokračování diplomacie se vyskytují dějové prostřihy. Tentokrát nemají úlohu ukázat situaci zase z pohledu druhé strany, ale dávají jí nahlédnout do karet a jemně naznačují průběh příštích událostí. Spíše však než k nestřeženému ukazování trumfů v rukávu slouží ke gradaci napětí.

Fanoušci military sci-fi ocení nejvíc přesun části děje z lodních můstků na povrch Tristanu. Ne že by si Jan Kotouč odpustil své oblíbené vesmírné bitvy, ale výraznější prostor dostaly i pozemní boje. A ty se skutečně podařily. Ať už zabírání hlavního města, udržování pořádku v okupované oblasti či výsadek speciální jednotky v závěrečné akci, vše působí strhujícím a věrohodným dojmem.

Třetí „hiranovka“ je především vstupem Jana Kotouče mezi prvoligové autory fantastiky. Zatímco první dvě knihy především prozrazovaly potenciál, Tristanská občanská válka dokazuje, že naděje nebyly vkládané nadarmo. Možná i proto se Klub Julese Vernea poddal nakladatelské neřesti, kdy se místo jednoho tlustšího svazku vydají dva útlejší. Příběh se sice podařilo rozdělit na místě k tomu nejvhodnějším, dějové linie jsou odpauzovány s citem a „cliffhanger zjevný“ se nekoná, přesto je Tristanská občanská válka nejlépe popsatelná – po vzoru seriálových dvojdílů – jako dvojkniha. Stejně jako není vhodné si dát mezi jednotlivými částmi dvojdílu delší pauzu, tak i dvojknihu je potřeba číst co nejrychleji po sobě, pochopitelně v chronologickém pořadí.

A stejně tak je nutné si předem uvědomit, že co se v jedničce začne, to skončí až ve dvojce. Teprve na jejích posledních stránkách se rozmotají veškeré zápletky nadhozené v první části a stanou se součástí minulosti sektoru Hirano. Minulosti, na kterou bude navazovat plánované Volání do zbraně.

• Jan Kotouč: Tristanská občanská válka 1 / Tristanská občanská válka 2
• Klub Julese Vernea, Praha: 2011
• obálka: Jan Patrik Krásný
• 320 stran /340 stran, 272 Kč /262 Kč

  Jan Kotouč v pěti bodech:

1. Narodil se roku 1987 v Praze.
2. Se svou novelou Příliš blízké setkání zvítězil roku 2008 v patřičné kategorii v Ceně Karla Čapka (v roce 2011 vyšla v upravené podobě v nakladatelství Epocha).
3. Jeho prvotinou je však Pokračování diplomacie z roku 2009.
4. Přestože vystudoval obor masmédia a komunikace na New York University of Prague, ve své nejnovější knize podává velmi kritický obraz novinářů a jejich přístupu k práci s fakty.
5. Stojí v čele sci-fi klubu HMS Phantom, českého „fanklubu“ Honor Harringtonové a Davida Webera – který je ostatně i jeho spisovatelským vzorem.

19. října 2011, Jana Poláčková

Tweet

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).