Tytam jsou časy, kdy hnutí New Weird na počátku milénia hýbalo fantastikou, tytam jsou časy, kdy jsme na novou knihu Chiny Miévilla čekali jako na zjevení. Hnutí se rozmělnilo a organicky začlenilo do fantastického mainstreamu, Miéville se zase na mnoho let odmlčel. Přesto stále žije a tvoří. Letošní povídková sbírka Tři okamžiky exploze je brilantním připomenutím toho, že nechat do svého života vstoupit něco divného může pořád ještě být cool.

Ve vzduchu nad Londýnem se objeví ledovce. Ladně, avšak netečně plují nad městskými čtvrtěmi, jako kdyby za tím byl nějaký skrytý úmysl. Občas se je někdo pokusí zdolat, uklouzne a spadne dolů do ulic. Někomu se ale výstup nakonec přece jen podaří.

Nebo jinak – ropné plošiny ožijí a vystupují z moře na souš, aby tu nakladly svá mláďata, malé ropné věžičky. Svým počínáním však mohou způsobit zkázu lidským příbytkům, které jim stojí v cestě.

Anebo ještě jinak – mladá herečka si přivydělává jako cvičný pacient pro studenty medicíny. Předstírá tu nemoc, pak zase onu… Problém nastane, když si nemoci a jejich příznaky začne vymýšlet. A když pak tyto fiktivní nemoci někdo skutečně dostane.

Zcela nový Miéville

Britský spisovatel China Miéville je především autorem rozličně zaměřených románů – za všechny jmenujme opojnou, tak trochu steampunkově laděnou městskou fantasy Nádraží Perdido, gaimanovsko-lovecraftovského Krakena, dystopické Město & město nebo třeba lingvistickou sci-fi Ambasadov. Na dlouhém rozsahu autor zpravidla kraluje, protože dokáže čtenáře okouzlit atmosférou svého světa, krásou poetického jazyka a především neustálým výronem bizarních nápadů.

China Miéville v pěti bodech

1. Narodil se 6. září 1972 v Norwichi, ale od raného dětství žil v Londýně.
2. První román Král krysa vydal v roce 198, v současné době má na kontě již dalších devět vydaných románů.
3. Proslavil se knihou Nádraží Perdido, v níž naplno využil svou bezbřehou fantazii. Ta později figurovala jako úvodní svazek výjimečné české edice New Weird.
4. O Miévillových spisovatelských kvalitách svědčí řada ocenění: za Un Lun Dun získal cenu Locus za nejlepší fantasy román pro mládež, za Město & město pak ceny Hugo a Locus za nejlepší fantasy román, stejně jako Arthur C. Clarke Award, World Fantasy Award, BSFA Award. Cenu Locus za nejlepší fantasy román získal i Kraken a Ambasadov.
5. Kromě literárního pole působí Miéville i na poli politickém – kandidoval dokonce do britského parlamentu. Je členem Socialistické dělnické strany.

I jako povídkář se nám už představil, a to v Pátrání po Jakeovi a jiných příbězích. Nová sbírka Tři okamžiky exploze však představuje jakousi zcela novou úroveň. Zatímco v románech dávají většinou všechny bizarnosti nakonec nějaký smysl, na kratším povídkovém rozsahu autor často vezme jen jediný nápad a natahuje ho do krajnosti. Pětisetstránková kniha čítá osmadvacet příběhů, jež jen zřídka dosáhnou délky větší než třicet stran, naopak často představují jen dvou či třístránkové fragmenty jednoho atmosférického okamžiku, jedné myšlenky.

Vyvodit si pokračování o samotě

Střídání různých, až krajních poloh je vůbec Miévillovi sympatické, a tak v jeho sbírce najdeme plejádu fantaskních příběhů, leckdy s přísadou hororu či jakýmsi podprahovým zvráceným humorem. Spíš než propracovaná psychologie postav autora fascinuje společnost jako celek a způsoby, jakým ji vyvést z rovnováhy – ať už je to radikálně levicové prostředí univerzity, konzumenti drog či společnosti nápadně se podobající kultům. Nahlodat realitu ale v Miévillově podání dokáže takřka cokoli, třeba starý rám pro obraz, na němž něco není v pořádku.

Kromě experimentů s tematikou experimentuje autor i s formou, a některá jeho díla tak představují scénář pro filmový trailer, který nikdy nebyl natočen, sylabus pro zvrácený univerzitní předmět nebo třeba manifest svérázného uměleckého směru, jež jde na dřeň světa. Proč totiž čtenáři něco dávat zadarmo? Miéville je obecně na čtenáře náročný – pointy a vysvětlování se u něj rozhodně nenosí. Mnozí mu vyčítají, že jeho krátké texty mají mnohdy slabší závěr, je to ale spíš proto, že autora vlastně ani moc nezajímá, jak jeho příběh dopadne. Jeho spíš vábí touha nahlodat realitu pomocí šíleného nápadu, vydat se společně se čtenářem na objevnou cestu toho, co by takový nápad mohl napáchat, a v jistém bodě čtenáře opustit a nechat ho vyvodit si pokračování o samotě.

Uhranout uhranutým

Pokud jste měli s Chinou Miévillem v některých z jeho románů problém, pak pro vás nejspíš jeho povídková tvorba bude ještě těžším oříškem. Je to nesnadné čtení, kterému je třeba dát čas, než se vstřebá – rozhodně nejde o knihu, kterou zhltnete na posezení. Pro ty, kterým však autorův přelétavý, melodický, ale zároveň hloubavý styl učaroval, budou Tři okamžiky exploze představovat návrat do ráje. Miéville tu je syrovější než na delším rozsahu, zároveň však dokazuje, že po tolika knihách na svém kontě už je zkušeným spisovatelem, který ví, jak se píší dobré příběhy a jak čtenáře pořádně uhranout.

Pokud jste připraveni, setkáme se na drogovém tripu uprostřed opuštěného domu, který má za chvíli vyletět do povětří. Ty tři okamžiky za to budou stát.

• China Miéville: Tři okamžiky exploze
• Laser, 2019
• překlad: Milan Žáček
• obálka: Edward Miller
• 504 stran, 449 Kč (v e-shopu Fantasye již za 404 Kč)