Tři dny do nikdy, Tim Powers
 |
Každá kniha Tima Powerse skýtá jistotu, že se nejedná o tuctové čtení, při jehož konzumaci je záhodno vypnout mozek a nechat se unášet akcí. Tři dny do nikdy takovému předpokladu rozhodně vůbec neodporují, naopak použití mozku je při četbě více než žádoucí. Jak by taky ne, když vše se točí kolem Alberta Einsteina, geniálního teoretického fyzika a velmi nekonvenčního člověka.
Pokud ho znáte jen jako poněkud svérázného staříka z fotografie s vyplazeným jazykem a víte o něm jen to, že vymyslel teorii relativity, budete překvapeni. Pokud o jeho určitě nikoli fádním životě víte i něco víc, budete překvapeni taky. Tim Powers totiž vzal známé události Einsteinova života a předkládá je čtenáři tak, jak by se stát mohly, kdyby Einstein v závěru života údajně nezničil výsledky svých výzkumů, které mohly mít daleko děsivější dopad na lidské dějiny, než neblaze proslulá A-bomba, jejíž vznik mimo jiné i Einsteinovy výzkumy umožnily. Jenže… zničil je doopravdy?
Co když nejen že nezničil, ale dokonce své teoretické předpoklady dotáhl až do praktické realizace? Co když tento výzkum nebyl zase až tak naprosto utajený a neznámý? A co když teď po dochovaných pozůstatcích Einsteinových pokusů pátrá jednak izraelská tajná služba, jednak parta náboženských fanatiků? A co když se do událostí spojených s důsledky těchto Einsteinových objevů zapletou i jeho potomci, tedy konkrétně pravnuk Frank Marrity a jeho dcera Daphne?
A proč je potřeba mít k dispozici desku s otisky dlaní a stop Charlieho Chaplina? Jaký význam má svastika ze zlatého drátu, kterou Frankova babička Lieserl pohřbila pod podlahou kůlny, které její vnuci kdoví proč říkali Kaleidoskopická a která měla být už dávno zničena, kdyby Lieserl uposlechla přání svého otce? A jak můžou události ovlivnit muž bez malíčku na ruce a slepá dívka? Proč Marrityovy najednou vyhledá dávno ztracený Frankův otec? Je to jenom shoda náhod, že se vrátil, právě když Bába Lisa zemřela? A proč by proboha měl starý Marrity chtít smrt Daphne?
Otázka stíhá otázku, podivné události popírají jedna druhou, kdo se zdál být spojencem, se najednou jeví jako nepřítel. Co má Frank udělat, aby ten propletenec událostí a činů nejen současných, ale i minulých a budoucích, aspoň trochu rozmotal a vyvázl přitom z nastalých zmatků se zdravou kůží nejen on, ale především Daphne?
Řešení záleží na souběhu mnoha okolností a hlavně na tom, jak se zachovají všichni zúčastnění. Pravda je, v souladu s Einsteinovou teorií, pojmem velmi nejednoznačným a relativním. Svou pravdu mají šéfové izraelské tajné služby, je ovšem úplně jiná než pravda křesťanských fanatiků ze spolku Vesperů, která je naprosto odlišná od pravdy, jak se jeví staršímu Marritymu, a ta zase od pravdy, kterou vnímá Marrity mladší nebo Lepidopt či Charlotte.
Mnohé události a činy se vyjasňují až v průběhu děje, mnohé
předpoklady, které na začátku příběhu vypadají zcela jasně, se ukážou
být úplně scestnými, mnohá očekávání jsou zklamána a naopak mnohá
jsou naplněna snad až nad míru. A to jak pokud se týká osob děje, tak
čtenářů.
Kdo ví, možná si autor ani tolik nevymýšlel, jen dotáhl do vyššího
stadia známou hru „A co by bylo, kdyby…“ Kdyby se ten nám známý
Einstein nezachoval ke své dceři Lieserl tak, jak se zachoval. Kdyby Jom
Kipurová válka Egypta a Izraele dopadla jinak. Kdyby nějací Vesperové
opravdu zasahovali do politiky. Kdyby… kdybychom mohli ovlivnit to, co se už
dávno stalo, ale tak nějak, aby to příliš neublížilo skutečnosti,
kterou známe.
Že mnohé z událostí, které jsou v knize líčeny, se tak za jistých okolností opravdu mohly stát, to už jsme z Powersových knih zvyklí. Že nám to při četbě působí mrazivé chvění, to je taky obvyklé. Že při domyšlení důsledků, které by takto proběhnuvší děje mohly přinést, se toto chvění mění v docela pořádný třas, to je vlastně taky v pořádku, tak to právě autor zamýšlel. Snad jen tím, že tentokrát se tyto alternativy dějin neodehrávají kdysi dávno, ale vlastně téměř v naší současnosti, působí trochu morbidněji než jindy.
Trochu mě potrápila jména. Možná byla autorem vybírána zcela záměrně a jako významová. Jenže nevím, jestli v hebrejštině něco znamená třeba Lepidopt. Mně to připomíná motýly (Lepidoptera – což je vědecký název této skupiny hmyzu) a hodně by se mi zamlouvala narážka na známý „butterfly effect“ o motýlovi, jehož smrt na jednom konci světa je příčinou zemětřesení na konci zcela opačném. Tímto záměrem si ovšem nejsem vůbec jistá, možná to prostě je v Izraeli docela obvyklé jméno, které se autorovi zdálo pěkně zvukomalebné a líbilo se mu použít ho jako jména nositele několika podivných neuróz. Ale že Daphne je vavřín, z něhož bývaly uvity věnce pro olympijské vítěze, to ví snad každý. Možná se Einsteinova prapravnučka jmenuje Daphne právě proto, že její život je jednou z cen, o které se hraje.
- Tim Powers: Tři dny do nikdy
- překlad: Zdeněk Uherčík
- Triton, 2011
- obálka: Jan Doležálek
- 368 stran / 299 Kč