Svět občas umí být pořádně nehostinné místo. Stačí chvíle nepozornosti a život mladého vozataje Nika je v troskách. Vyhlídka na vítězství v závodě koňských spřežení, ruku krásné dámy a spokojený život se během okamžiku rozplyne jako dým, a tak nezbývá než vydat se hledat štěstí jinam.

Věra Mertlíková byla čtenářům známa doposud jen jako autorka slušné řádky povídek. I když ono „jen“ je v tomto případě zkreslující – vzhledem k tomu, že tyto povídky vycházely například v časopisu XB-1 nebo se dostávaly do finálových sborníků Žoldnéřů fantasie; rozhodně byla tato dáma v posledních letech v literárním světě vidět a vybudovala si slušné renomé. Román byl pak už jen logickým dalším krokem po skvělých povídkách. Ovšem to, že někdo slaví úspěchy v povídkové tvorbě, nemusí nutně znamenat, že zvládne napsat také dobrou knihu. Věra Mertlíková neponechala nic náhodě a ve Třech bábiných kobylách šla na zpracování pěkně od lesa. Ale nepředbíhejme a rozmotávejme klubko hezky od počátku.

Na počátku bylo…

Na počátku byly koně, přesněji čtyřspřeží. Splašené čtyřspřeží. Jeho vozka jménem Nik měl tolik smůly, že díky incidentu na tržišti se nemohl zúčastnit velkého závodu, a navíc je svým současným zaměstnavatelem vyhozen. Nezbývá mu nic jiného než se protloukat na vlastní pěst. Nakonec se rozhodne jít za svým snem, který je však spíše přeludem – kdesi žije žena, jejíž koně jsou nejrychlejší a nejlepší široko daleko; a právě ty Nik hodlá získat, vyhrát s nimi závod a vrátit svůj život zpět do starých kolejí. Problém je, že ono „kdesi“ je příliš obecný pojem, a mladík nemá nejmenší představu, kde začít hledat.

Hned na počátku svého putování získává mladý cestovatel dva nedocenitelné společníky. Prvním z nich je Bojan, obávaný bojovník, který však propadl alkoholu a má problémy se zákonem kvůli výtržnostem. Druhý je pak, trochu netypicky, jeho kůň, který je i přes pokročilý věk stále rychlý jako vítr, a k tomu prohnaný jako liška. V průběhu cesty se k těmto dvěma poutníkům přidá ještě (všeho)schopný kupec Jaško. Dohromady možná trochu archetypální trojice – mladý muž, silák a protřelý chytrák, všichni navíc s dobrým srdcem… Jenže tohle trio dokonale zapadá do tvůrčího záměru a na konci knihy uznale pokýváte hlavou, že to byla opravdu dobrá volba.

Dát to nejlepší

Tato nesourodá trojice se společně vydává na cestu k nejistému cíli. A zde se opět vracíme k tématu, od kterého jsme se odchýlili. Věra Mertlíková se totiž drží toho, co ji až doposud zdobilo, byť trochu skrytě. Jak již bylo řečeno, je hlavním motivem celé knihy cesta s mnoha různými zastávkami. A ejhle – právě jednotlivá dobrodružství během putování jsou oněmi pomyslnými povídkami pospojovanými v jednolitý a soudržný román. Elegantní a funkční řešení; Věra Mertlíková navíc není rozhodně první ani poslední, která podobný postup využívá.

V povídkové tvorbě se autorka cítí jako ryba ve vodě a vede si skvěle. Dokáže totiž dát svým textům velmi osobitý nádech a slovy těžko vysvětlitelné kouzlo. Pohrává si s prvky evokující ženskou ruku – v textu se dočkáte poezie a výrazného lyrického nádechu, pohádkových motivů a emotivních momentů. Ty však slouží jako „vkusný doplněk“ na pozadí, protože celá kniha se nese především v dobrodružném tónu. I v této vrstvě příběhu jsou znát zkušenosti a cit pro vyprávění. Děj je poutavý, povětšinu času má čtenář pocit, že se něco děje. Sice se nedočkáte během boje krve nebo explicitního líčení násilí, ale to přesně pasuje k danému stylu. Tři bábiny kobyly totiž nelze označit jinak než jako velmi milé (nebál bych se říct až lidské a po duši hladící), ale zároveň poutavé čtení!

Věra Mertlíková v pěti bodech

1. Pochází z malé vesnice na Zlínsku nazvané Žlutava.
2. Svůj volný čas vyplňuje mnoha zájmy a zálibami: je obstojnou jezdkyní na koni, tanečnicí choreografkou, nadšenou šermířkou, kuchařkou i zahradnicí.
3. Svoji lásku ke koním a znalost jezdectví umí „prodat“ i v literární tvorbě, protože právě koně a vozatajské motivy jsou častými náměty jejích textů.
4. Věra Mertlíková je vítězkou několika literárních soutěží – Žoldnéři fantasie (2015 a 2017), Daidalos (2016), Ceny Karla Čapka v kategorii povídka (2015) a několika dalších. Její povídky se mimo jiné objevily i ve sbornících ze světa Nejmocnějších Jitky Ládrové nebo žánrovém magazínu XB-1.
5. Tři bábiny kobyly jsou autorčinou prvotinou. Na to, že s psaním začala tato dáma až po čtyřicítce slušný výčet úspěchů, nemyslíte?

Zajímavostí je i fakt, že přesto, že se jedná z velké části o fikci, dala si autorka kopu práce a do textu zakomponovala velké množství dobových reálií. V doslovu se pak podivíte, do jaké hloubky a detailu až ve svém snažení zašla. Bohužel, právě v rámci fantasy prvků, dobrodružných událostí a poetiky tato historická fakta příliš nebudete vnímat, což je možná trochu škoda; na druhou stranu je dobré, že autorka neexhibuje se svými znalostmi a nesnaží se na ně upozornit za každou cenu. Nechybí ani množství motivů spojených s koňmi a jezdectvím, které jsou pro Věru Mertlíkovou charakteristické.

Na tomto místě si dovolím umístit upozornění pro ctěného čtenáře. Nechtěl bych tvrdit, že dílo Věry Mertlíkové je bez chyb. Poukázat na tyto nedostatky mi bohužel velí moje pedantská povaha – pokud ovšem skončíte čtení recenze právě teď a budete žít s tím, že Tři bábiny kobyly jsou příjemné počtení a že by vám neměly uniknout, pak jsem svůj úkol splnil na výbornou a o nic zásadního nepřijdete.

Z deníčku hnidopicha

Pokud máme mluvit o nedostatcích, musíme se nejprve zastavit u postav. V centru dění jsou jen a pouze tři hlavní hrdinové; ostatní postavy jsou spíše jen stafáží bez valnějšího významu. A ani hlavní trojice nemá propracované charaktery příliš do detailu.

Další výtku si dovolím na úkor některých scén. To vám tak jdete, jdete a najednou vám pocestný prozradí, že místo, které jste dlouho hledali, je hnedle za kopcem… A jak se to má s těmi kobylami zmiňovanými v názvu se čtenáři dozví až v pokročilé fázi knihy, přičemž pár věcí i tak nesedí. K tomu připočtěme velké finále, které je bohužel poměrně předvídatelné a působí uspěchaně a v některých detailech nedotaženě. Díky tomu pár emotivních scén nefunguje s takovou hloubkou, s jakou bylo zřejmě zamýšleno.

Tyto chyby jsou však jen drobnými vadami na kráse. Celý příběh se totiž opírá o zcela jiné pilíře a nachází cesty jak čtenáře vtáhnout do děje a unášet v proudech příjemné zábavy.

Tři bábiny kobyly jsou velmi zdařilou prvotinou. Věra Mertlíková nabídla čtenářům všechno to, co jim servírovala ve svých povídkách, a ještě něco navíc. Text má sice pár much, ale popravdě – kdo by se v tom hrabal. Celá kniha je totiž velkým překvapením a zaboduje u čtenářů především svým lehce zasněným pohádkovým stylem. Na konci budete odcházet s pocitem, že jste přečetli velmi milou a příjemnou knihu.

• Věra Mertlíková: Tři bábiny kobyly
• Straky na vrbě, 2017
• Obálka: Lucie Filimonová
• 528 stran, 333 korun (v e-shopu Fantasye již za 300 Kč)