Co si budeme povídat, takhle velká jména se na obálce knihy jen tak nevidí. Jak obrazně – jak často se vám potká nejoblíbenější herec planety s jedním z jejích nejoriginálnějších spisovatelů, – tak doslova. Což dává smysl. V tomhle případě opravdu jména prodávají. Mají co? To si hned povíme!

Keanu Reeves rozhodně nedělá nic napůl. Ba ani na 100 %. V případě svého příběhu o nesmrtelném válečníkovi do toho šlápl rovnou na 200 %. A odvyprávěl ho jak v komiksové formě, tak v beletristické. A navíc pokaždé úplně jinak. Stejná zůstávají jen jména hlavních charakterů a některé úplně nejzákladnější obrysy.

V případě knižního zpracování se mu navíc povedl husarský kousek a po letech vytáhl zpátky na světlo někdejšího titána britské fantastiky a jednoho ze zakladatelů hnutí New Weird, Chinu Miévilla. A byl to sakra dobrý tah; knižní verze je mnohem, mnohem lepší než komiksová.

Problém obrázků byl v tom, že postupně přestaly dávat smysl. Má osobní teorie zní, že Reeves v hlavě nosil příběh, který byl zkrátka větší než slova. Nebo kresba. A komiksovým spoluautorům se ho nepovedlo ukočírovat. Vznikl tak guláš, ve kterém božstva a metafyzika létaly vlevo vpravo, ale čtenář se takřka neměl čeho chytit. Pak přišel Miéville a celý příběh takříkajíc posadil na zem. Pročistil zápletku, výrazně prohloubil charaktery a jejich motivace, dodal uvěřitelný a živoucí okolní svět, včetně nových hlavních postav. Přikládáme-li zásluhy i výtky těm správným stranám, se asi nikdy nedozvíme, ale při čtení knihy se jevilo poměrně zjevně, které části vkládal do příběhu britský autor. Především „mezikapitoly“ ukazující střípky z minulosti Unuteho / B (onoho nesmrtelného válečníka), které s hlavním dějem souvisí maximálně tematicky, dokreslují a prohlubují atmosféru a pochopení. A jsou upřímně o řád lepší než Unuteho současnost v agentuře.

Ničemu to ale nevadí a pokud vyloženě sami se sebou nehrajete hádankovou hru, kdo vymyslel co, funguje kniha jako celek báječně. Vstup do ní je poněkud náročnější, ale díky pečlivé spisovatelské práci se čtenářské porozumění postupně usnadňuje, nikoli naopak jako v případě komiksů. A po většinu „stopáže“ jde o příběh pohlcující, pádící kupředu a takový, v němž chcete strávit ještě více času, než nabízí.

Asi největší zádrhel je tak nakonec její český název. Originální The Book of Elsewhere je dokonce na jednom místě textu přeloženo, takže to není tím, že by si s ním překladatel neuměl poradit. Nicméně faktem zůstává, že marketingově narážíme na limity češtiny a Kniha jiných míst zní na rozdíl od originálu prostě… nudně. Je-li poněkud křečovité Kniha tisíců let a smrtí, jakkoli to přesně popisuje, co se na stránkách děje, lepší volbou, je otázka, kterou budou muset zodpovědět prodeje, ale obří jména autorů na obálce dávají zase o kousek větší smysl…

Pro koho je kniha určena? Jednoznačně pro fanoušky Miévilla, protože po tak dlouhém suchu bychom mu zlíbali ruce i za kuchařku. Určitě pro fanoušky Reevese, a to i ty, které zklamala komiksová verze jeho příběhu. Tahle kniha mu nabízí vykoupení. A rozhodně spíše pro čtenáře náročnější, kteří se nezaleknou cesty skrze desetitisíce let, různá vyznání a filozofie, cesty, po níž sice teče opravdu hodně krve a dalších tělesných tekutin, ale není to jejím fokusem. Odměnou jim bude jedno z těch vyprávění, které zůstane na pozadí mysli škrábat ještě dlouho po dočtení.

• Keanu Reeves, China Miéville: Kniha tisíců let a smrtí
• Laser, 2025
• překlad: Milan Žáček
• 392 stran, 499 Kč