Pokud literární soutěž přežije tři ročníky a počet účastníků i úroveň prací má stoupající tendenci, můžeme směle prohlásit, že si začíná vydobývat své místo na slunci. Přece jen – všemožných lsoutěží, z nichž se část také hrdě prezentuje antologií vítězných prací, je v našem malém literárním rybníčku dostatek. Zpívající věže Jitky Ládrové mezi konkurencí rozhodně nezapadnou.

Zpívající věže jsou totiž poměrně specifickou soutěží vycházející ze Světa Nejmocnějších stvořeného Jitkou Ládrovou. Ta každý rok vyhlásí hlavní motiv soutěžního ročníku – téma spjaté se svým světem. Letos se podíváme na drsný sever, kde jsou vychováváni a trénováni muži a ženy, které si nikdo nepřeje mít za nepřítele – lovci lidí. Jen pro úplnost: dodržení zadaných reálií je jedním z kritérií pro finální hodnocení povídek.

Tápáním k cíli

Vzhledem k tomu, že Zpívající věže mají za sebou zatím pouhé tři ročníky, lze říci, že výsledná antologie stále hledá svoji finální podobu. Lovci lidí, jak se nejnovější přírůstek sestavený ze sedmi úspěšných prací třetího ročníku soutěže a tří hostujících povídek jmenuje, ukazuje, že od prvních ryze amatérských krůčků urazila Jitka Ládrová v roli editorky slušný kus cesty směrem k profesionalitě. Krátká předmluva, základní údaje o Světě Nejmocnějších (mimochodem, název světa je odvozen od názvu plánované ságy editorky sborníku) a především podrobný popis zbraní a také výcviku lovců lidí a s ním spojených zkoušek, který čtenářům pomůže lépe pochopit zadání a téma uveřejněných povídek, jsou přesně tím, co dodává knize dojem profesionality a „vymazlenosti“. Potěší i informace o složení poroty, kritériích výběru vítězných povídek a přehled vítězných prací se jmény autorů.

Pochvalu si Lovci lidí zaslouží za prezentaci autorů. Před každou povídkou totiž předchází krátký medailonek – fotka se stylizací samotného autora či autorky do lovce lidí je rozhodně originální nápad oživující celý sborník, ale medailonky samotné jsou faktograficky poměrně chudé.

Před každou povídkou také najdete ilustraci zobrazující nějakého z lovců lidí. Tyto kresby, podobně jako obálku, má na svědomí Roland Havran – a marná sláva, je to parádní pokoukání! Není náhoda, že se tento ilustrátor začíná objevovat i v jiných knihách, protože zkrátka umí.

V celkovém dojmu působí tento sborník zatím nejlépe ze všech tří a profesionálním „vystupováním“ už se renomovanější konkurenci téměř vyrovná.

A vítězem se stává…

Jak již bylo uvedeno v předchozím textu, obsahují Lovci lidí celkem deset povídek, z toho tři hostující. Je otázka, zda tři z deseti není příliš, a zda neměli dostat prostor ještě jeden až dva autoři-vítězové. Na druhou stranu je pochopitelné, že se sborník začínající soutěže potřebuje prezentovat prověřenými jmény, kterými bezesporu vítězky prvních dvou ročníků, Jela Abasová a Tereza Holubová, stejně jako „duchovní matka“, nebo chcete-li pořadatelka a iniciátorka celé soutěže, Jitka Ládrová, jsou.

Než se pustíme do samotných textů, je třeba zmínit ještě pár drobností. Antologie je česko-slovenská, přičemž slovenské texty jsou v původním znění, což může být pro mladší generaci čtenářů trochu oříšek. Druhou věc, možná trochu nezvyklou, představuje řazení prací. Ty totiž nejdou v pořadí podle umístění. Řazení však nepůsobí náhodně, v tomto případě se jedná o zásah editorky. A když jsem si zkusil srovnat za sebou povídky podle pořadí, musím uznat, že takto zpřeházeně vyzní texty o něco intenzivněji. Zajímavostí zůstává, že povídka ze šestého místa se v antologii nakonec vůbec neobjevila, protože její autorka nebyla schopna přepracovat ji a upravit na základě připomínek poroty tak, aby byla vhodná k publikaci a odpovídala všem reáliím Světa Nejmocnějších.

Hurá na povídky!

Povídka Jitky Ládrové Lhář antologii otevírá a přináší variaci na téma závěrečné zkoušky, při které musí lovec lidí nejprve získat sympatie dívky a následně onu chuděru sprovodit ze světa. Jako „otvírák“ funguje text naprosto skvěle – připraví čtenáře na to, co ho v různých obměnách čeká ve většině následujících textů, a zároveň je velmi čtivě zpracovaná. Potěší především její nepředvídatelnost, protože vývoj děje dává tušit jasnou pointu, na kterou nakonec ale nedojde. Celkově se jedná o jednu z nejlépe zpracovaných a autorsky nejvyzrálejších povídek Jitky Ládrové.

Druhá povídka je určená Vrahovi a na svědomí ji má Petr Hofman. Příběh vypráví o lovu na muže vykupujícího dětské otroky. Jenže občas nejsou věci černobílé a smrt oběti nemusí být pro lovce lidí vždy výhrou a cestou ke spravedlnosti. K dokonalosti (a vyššímu umístění než konečné osmé příčce) chybí povídce trocha vycizelovanosti – text mohl působit ještě emotivněji a vyznít naléhavěji, ale právě to je znatelný rozdíl mezi nezkušeným autorem a vypsaným literárním profíkem.

Třetím kusem antologie a zároveň stříbrným v soutěži je povídka autorského dua Ivana Molnárová Dubcová a Robo Hric Dar ohňa, prekliatie plameňa. Poutavý příběh o jinakosti a osamění dívky, která uvidí zemřít krále říše v plamenech, je působivý, a především velmi dobře napsaný. O tom, že budoucnost je nejistá, proroctví nejednoznačná a že obrazy z vizí vytržené z kontextu mohou být špatným rádcem, již bylo napsáno mnoho; tato povídka je sice „jen“ další variací na toto téma, ale rozhodně patří k těm podařenějším.

Čas zkoušky Jaroslava Řezáče vypráví o situaci, ve které se lovec lidí sám stane lovnou zvěří. Příběh je jednoduchý a má dynamiku, ale oproti svým konkurentům trochu slabší, byť vcelku líbivou, pointu – celkově to stačilo na sedmé místo.

Vítězem třetího ročníku Zpívajících věží se stala Barbora Novotná a její Vzpoura snů, síla přátelství. Povídka vypráví o dvou mladých mužích, přátelích na život a na smrt. Společně projdou výcvikem, ačkoli jeden z nich na něj nemá fyzické předpoklady. Svoji roli v příběhu sehraje také žena a původ jednoho z mladíků. Tenhle příběh si vychutnáte a jeho vítězství je nade vši pochybnost zasloužené.

Jitka Ládrová v pěti bodech

1. Jitka Ládrová se narodila roku 1991 a pochází ze severních Čech.
2. Vystudovala Technickou univezitu v Liberci, kde v současné době studuje doktorát.
3. Psaní se začala věnovat zhruba ve druhém ročníku svých vysokoškolských studií, přičemž nejraději se spisovatelské vášni oddává nad šálkem zeleného čaje ve své oblíbené čajovně.
4. Jejími největšími úspěchy jsou povídky Zákon smečky (Mlok 2016), Pomoc osudu (Žoldnéři fantazie – Inteligentní ledovce a jiné zrůdy), Ornáda (Žena se sovou, 2017) a Tajemství úspěchu (minibook Fascinace 6, 2017). V roli editorky má na svědomí tři sborníky přinášející výsledky literární soutěže vyhlášené samotnou Jitkou Ládrovou – Zpívající věže, Struny osudu a Lovci lidí (vydaly Straky na vrbě).
5. Její debutový román Němé duše v současnosti čeká na vyjádření nakladatele.

Past Pavla Koudelky je v rámci antologie výjimečná. Zabírá totiž pouze jednu stranu knihy a zároveň ukazuje, že i na krátkém rozsahu se dá ztvárnit zajímavý příběh. Kombinace originality a údernosti porotu oslovila a Koudelkovo dílo skončilo na bronzové příčce.

Eliška Vozdecká skončila celkově pátá. Její text s názvem Jako sníh je další variací na téma lovec a jeho oběť. Tentokrát se podíváme na to, co se stane, když najatý zabiják začne pochybovat o vině své oběti, a kam až může lidi dohnat lež, klam a moc. Některé pasáže jsou rozvláčné, textu chybí lepší práce s dynamikou a možná i více emocí, které by ději slušely.

A Ivana Molnárová Dubcová podruhé. Tentokrát sólo a těsně pod stupni vítězů. Dotyk a trest se opět dotýká tématu vztahu lovce lidí s dívkou, i když opět z trochu jiného úhlu. Lovcovou „vyvolenou“ je dívka, kterou se snaží dostat z vlivu zlodějské bandy. Zároveň však pátrá po vůdci banditů, čímž vznikne zajímavá zápletka. Ve vyrovnané konkurenci je čtvrtá příčka čistě o rozhodnutí poroty, protože jen těžko říct, v čem je text oproti výše umístěným horší.

Lovce lidí uzavírají dvě hostující povídky. Vítězka předešlého ročníku, Tereza Holubová, nám prozradí, co se událo Pod těžkou studenou závějí. Příběh o komplikovaných vztazích, zradě a touze po moci má zvláštní náboj a Holubová dokazuje, že psát umí. Stavba příběhu s vloženými flashbacky je velmi dobrá a autorka ukázala, že i na relativně malém prostoru se dá zbudovat velký příběh.

A na samý závěr Jela Abasová. Čierna česť lovca ľudí je popisem legendy spadající do univerza Světa Nejmocnějších. Abasová má velmi specifický styl psaní – suchý, uspávací a naprosto bez šťávy. Na to, že se má jednat o legendu, jí chybí život, jiskra. Člověk má chvílemi pocit, že otevřel učebnici dějepisu. Jakožto vítězce historicky prvního ročníku jí zajisté patří právo přispět, ale určitě se mohla prezentovat i lépe.

Po dočtení

Všechny texty jsme alespoň krátce zrekapitulovali, ale ještě zbývá přidat výsledný dojem. Může se stát, že budete mít pocit déj? vu, protože některé povídky jsou si námětově dost podobné (a díky tomu dává řazení editorkou dokonalý smysl), řeší se vztahy vrah–oběť nebo pochyby o vině a morální dilema. Žádný z textů vyloženě nevyčnívá a po delší době si zřejmě budete pamatovat jen text Pavla Koudelky, a to ještě proto, že je „krátký“.

Celkově jsou ale Lovci lidí vydařeným počinem. Působí profesionálním dojmem, zmizely veškeré diblíkovské výlevy a amatérsky působící experimenty. Texty mají slušnou kvalitu, byť autoři nejsou povětšinou ještě známými postavami české a slovenské literární scény. Vím, že mnoho čtenářů si řekne, že je to „jen“ další výsledek nějaké skoro neznámé soutěže, ale pokud se chcete trochu pohrabat v psychologii lovců lidí, zažít honičky, souboje a zároveň nakouknout do zajímavého světa stvořeného Jitkou Ládrovou, máte jedinečnou šanci.

• Jitka Ládrová (editorka): Lovci lidí (Zpívající věže 3)
• Straky na vrbě, 2018
• Obálka: Roland Havran
• 288 stran, 220 Kč (v e-shopu Fantasye již za 198 Kč)