Temný rytíř, The Dark Knight, USA 2008
 |
Celý svět už několik týdnů tvrdí, že neviděl lepší film, a vy byste si konečně rádi přečetli, že to není pravda, že se jen všichni zbláznili? Protože to je přesně ten pocit, se kterým já šel pro jistotu do kina, abych nebyl moc zklamaný. Inu, je-li to tak, musím vás vyzvat k ignorování následujících odstavců. Protože ani já neviděl lepší film. Temný rytíř je nepochybně jistým vítězem letošního filmového klání…
Získal jsem podezření, že za to může jakýsi druh podprahové davové psychózy, která nepochybně pochází od Jokera. Bylo by mu to věru podobné, pobláznit celý svět, nejen komiksové fanoušky, ale i seriózní diváky art-filmu, do nějaké podezřelé batmanovské adaptace. Joker totiž nepřemýšlí, Joker jedná, Joker je nejlepším filmovým padouchem, jakého nám plátna kin kdy nabídla. Naprosto šílený, naprosto fascinující, naprosto dokonalý. Především díky hereckému výkonu Heatha Ledgera.
Nadšení, které kolem něj propuklo, bylo jednoduché přisoudit hercově předčasné smrti, a o to snazší bylo zůstat k filmu skeptickým… dokud člověk nepřišel do kina a nespustily se úvodní titulky. Protože postava Jokera nás od první scény, ve které se objeví, přesvědčuje, že něco takového jsme ještě neviděli. A jestli komise neudělí Ledgerovi Oscara in memoriam, jsem rozhodnutý jít do mezinárodní stávky… nebo tak.
Dosti ale bylo chvály geniálního hereckého přednesu, přeci jen samy scény s Jokerem by k složení filmu nestačily. Pojďme se tedy podívat na zoubek i ostatním kolečkům toho perfektně šlapajícího stroje.
I Temný rytíř má slabé stránky, dokonce jich není málo. Po více než polovinu filmu jde o klasickou akční komiksovou adaptaci. Ta je vskutku nadprůměrně natočená (velmi slušně zvládnutý Batman začíná sklápí stydlivě zrak a odchází brečet do koutku) – prošpikovaná scénami, na jaké se nezapomíná (zmíním-li tužku nebo náklaďák, ti, kteří již film zhlédli, jistě uznale zamručí). Jenže co se týče něčeho navíc, tak kde nic, tu nic, film vygraduje mohutnou auto–náklaďáko–motorkovou honičkou a neodbytně se nabízí dojem, že tohle je závěr, a divák začíná přemýšlet, proč nad tímhle, sic pekelně zábavným filmem, všichni tak jásali.
Pak se příběh přehoupne do druhé poloviny a to, co nastane, vás zamáčkne do sedadel a přinese prozření. Tak proto… Protože akční film se mění v sociálně-psychologické drama vpravdě gothamovských rozměrů, účinkující postavy se odhalují hned v několika světlech a jediný, kdo zůstane čistý jako lilie, je bývalý Harvey Dent na plakátu falešné naděje.
V Temném rytíři jsou lidé rozděleni do tří jen lehce se prolínajících skupin: policisté, superpadouši plus Batman a nakonec všichni ostatní.
Celá policie města Gotham se zabývá jen tím, jak se honit za Jokerem, a hlavně Batmanem, jak se navzájem zrazovat a prodávat jednomu či druhému, a občané, které by měla chránit, jsou tím posledním na jejím žebříčku zájmů. Dokonce i Gordon, ten věčně za správnou věc bojující nezmar, je okolnostmi nucen k morálně pochybným rozhodnutím.
Batmanovi pomalu, ale jistě hrabe, krve na jeho rukou přibývá a on si s ní neví rady. Je sám, plivou na něj nejen zločinci, ale i ti, kterým se snaží pomáhat a které chrání. Když se pak rozhodne sejmout masku, je vidět, že důvody, proč mu to město nedovolí, jsou maximálně sobecké a na Temného rytíře se vůbec neohlíží.
Ohledně Jokera se je třeba překvapivě zmínit o další slabině. Protože i když každé jeho zjevení se na plátně vyvolává extázi, jsou to zjevení stále stejná. Joker je šílený od začátku do konce – dokonale šílený, ale pořád stejně. I tak by to, že jeho postava neprojde ani náznakem vývoje, vůbec nemuselo vadit… pokud by byla podpořena nějakou osobní minulostí. Ale Joker je evidentně zjevení z čistého nebe (tedy spíš pekla) a historku o tom jediném, co naznačuje, že žil i předtím, než se objevil na plátně, totiž o svých jizvách, neustále obměňuje. A to postavě přeci jen ubírá plasticity.
Co se týče Two-Face, jeho zrod (myslím psychický) je asi největší slabinou filmu. Určitě za to může omezená délka filmu, také ne úplně přesvědčivý výkon nové představitelky Rachel Dawesové a i scénář… protože – nemůžu si pomoct – tahle ženská prostě není někdo, kvůli komu by slušný člověk začal nesmyslně vraždit. Co se týče jeho vzhledu, je největším prohřeškem proti Nolanově snaze film zcivilnit a přiblížit realitě, ale co naplat, i přes veškeré snahy je Two-Face komiksovou postavou a ty na realitu obvykle kašlou.
Ve vší téhle špíně je pak jediným světlem krátký okamžik, kterého se neúčastní žádná z hlavních postav, pouze jeden nepatrný zločinec. Jen díky němu může Batman pohrdlivě plivnout Jokerovi do tváře (pomyslně) a vysvětlit mu, že on měl pravdu… aniž by na tom vlastně nesl jakoukoli zásluhu.
Ale přiznejme tomu podivnému hrdinovi–nehrdinovi, co jeho jest, sám a dobrovolně se propadá do temnoty a mizí ke všem čertům, jen aby umožnil městu postavit se opět na vlastní nohy, a to mu za to musí být vděčné. Že to ale bez Batmana nezvládne, je nám hned jasné, protože jinak bychom se nedočkali dalšího dílu.
Pokusil jsem se zde načrtnout především nemnohé chyby Temného rytíře, hlavně protože jsem to cítil jako určitou povinnost. Jinak bych totiž musel do recenze přepsat kompletní slovník českých superlativ. I přes to všechno, co si člověk uvědomí až dlouho, dlouho poté, co skončí závěrečné titulky a on nemůže popadnout dech, nemohu jinak než tomuto skvostu udělit pět z pěti hvězdiček, sto procent a metál.
Vždycky jsem si říkal, jaké to asi muselo být vidět třeba Kmotra v první vlně promítání po jeho uvedení. Při promítání Temného rytíře jsem tenhle pocit poznal. Troufám si tvrdit, že se zrodila nová filmová legenda a my budeme jednou svým potomkům se slzou pýchy v oku vyprávět, že jsme byli u toho.
- Temný rytíř (The Dark Knight)
- USA, 2008, 152 min
- režie: Christopher Nolan
- hrají: Christian Bale, Heath Ledger, Aaron Eckhart, Michael Caine, Maggie Gyllenhaal, Gary Oldman, Morgan Freeman ad.