Cena pojmenovaná po jednom z prvních českých autorů píšících fantastiku, Karlu Čapkovi, by měla představovat výkvět amatérské tvorby u nás. Jak to tedy bylo a kdo vyhrál válku s Mloky letos?

Podobně jako na olympiádě, i při psaní fantastiky je možno soutěžit v několika různě dlouhých tratích. Jednou z možností je sprint na krátkou vzdálenost, konkrétně na 9 000 znaků. Jako u každé rychlostní disciplíny, není tady čas ani prostor na nějaké rozhlížení se po okolí, je nutné skočit rovnou doprostřed děje a neúprosně pelášit. I když je start podstatný, všechny mikropovídky stojí jednoznačně na finiši – pointě.

Velezkušená Jana Rečková následuje tradici Karla Čapka a v Jedenácteru používá svou představivost a sci-fi prostředí k položení etické otázky. Naopak Můza pokřivenců má finále slabší, místo toho se snaží ale během celého závodu zapůsobit svou slovní výbavou, kterou dodala Václava Molnárová. Poslední mikropovídka Otázka víry je variací na tradiční námět cestování v čase. Má pointu, jistou dávku humoru i kvalitní zpracování, ale postrádá výrazný výkon, který by ji posunul na lepší než bronzovou příčku.

Na opačném konci soutěžního spektra se nacházejí závody vytrvalostní, v tomto případě jde o kategorii novela, přičemž její délka je mezi 90 000 až 450 000 znaky, a to už je pořádný rozdíl. A proto jsou k ní také potřeba úplně jiné kvality. Vyžaduje dlouhou přípravu a trénink, dobrý rozvrh sil, aby závodník udržoval po celou dobu dobré tempo a zároveň aby mu zůstalo dost sil i na pořádný závěr.

Na to všechno Lenona Štibláriková myslela, ale přesto ve své Bratislavské bludičce na něco zapomněla. Při maratonu se totiž jakékoli kilo navíc opravdu hodně pronese. Městská fantasy obohacená slovanským elementem má dobré tempo a svěží vzhled, ale bohužel i zátěž v podobě množství vaty v příběhu a násilných pokusů o vyřčení názorů na všechno možné, ať už to má či nemá nejmenší spojitost s dějem. Tyto neduhy celkový výsledek poněkud shazují a odsuzují kategorii novela mezi nejslabší disciplíny letošního ročníku.

Ačkoli v atletice bývají za královské označovány ty disciplíny, které jsou buďto nejkratší, nebo nejdelší, v letošním Mloku tomu tak není. Nejlepší díla totiž lze najít uprostřed mezi těmito extrémy, u povídek a krátkých povídek. Mezi prvními jmenovanými působí nejlepším dojmem Hexagramaton, který má nejen originální nápad a úžasnou atmosféru, ale Hanuš Seiner k tomu přidal i zpracování, které bere dech. Zkušený matador Ivan Mls nemá tak hypnotizující sílu, za to dokáže královský pobavit, zejména na účet Evropské unie. Historická fantasy je silným českým žánrem a dokazuje to i Rodiné stříbro Jany Vaňkové, které představuje rodinné trable jednoho alchymistického klanu. Zábavnou „vidláckou“ scifi o malé vesnici stojící na světových siločarách představuje VVN Daniela Tučky, naopak zcela typický až lehce klišovitý je kyberpunk Mistr z pera Michala Sirotka, i když jeho zpracování je více než obstojné.

Druhým vrcholovým zážitkem sbírky je Poslední zázrak Marie Lazare, což je přemýšlivý a citlivý příběh o souboji vědy a víry, obohacený o lehce přebytečnou lovestory. Přesto v něm podala Eva Žilková mistrovský výkon. Zbytek pelotonu v krátkých povídkách lehce ztrácí, každý text ale v něčem jiném. Černá královna má dobré zpracování i pravou steampunkovou atmosféru, ale postrádá propracovanější příběh. Přemýšlivé Terápko od Jiřího Novotného zase doplácí až na příliš velkou snahu o práci s jazykem – na první pohled krok správným směrem, ale po čase se ty kreace ve stylu Oprásků sčeskí hystorje omrzí. Prosím žij! a Daruj krev! mají kromě imperativu v názvu společnou ještě jednu věc – příliš jednoduchý příběh, který zmenšuje zážitek z dobře pospaných dystopických/pos­tapokalyptických svě­tů.

Celkový dojem z výkonů českých reprezentantů je lehce rozpačitý. Za těmi nejlepšími kousky, které opravdu dosahují špičkové úrovně, většina ostatních v některém z důležitých ohledů zaostává. Přitom všichni účastníci tohoto ročníku mají velký potenciál, jenom zůstal bohužel nevyužit. Naštěstí na rozdíl od Olympiády není nutné na jejich další výkony čekat čtyři roky, protože Mlok je tady rok co rok.

• Vorlová, Jiřina (ed.): Mlok – Sbírka vítězných prací ceny Karla Čapka za rok 2013
• Cena Karla Čapka, Nová vlna 2013
• obálka: Bruno Wagner
• 380 stran / 222 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).