Svádění luny, Merry Gentry 3, Laurell K. Hamiltonová
 |
Meredith Gentryová je soukromé očko a zároveň následnice trůnu v Říši kouzel. Ale teď jí ti, kteří jsou jí nejblíže, našeptávají, že se v ní skrývá mnohem víc. Strážci ji chrání, a přesto se jí bojí. A kdo by se jim divil? Merry probudila sílu, která v nich dřímala tisíce let. Problém je, že netuší proč.
Její tetu, královnu Vzduchu a Temnoty, už nerozptylují obvyklé sadistické hrátky. Královnina pozornost je upřena na Meredith. Otěhotnět a porazit svého bratrance, prince Cela, v boji o královskou korunu trvá déle, než Merry čekala. Ačkoli tráví každou noc s královninými Havrany, svými nesmrtelnými strážci, nevedou tyto dekadentní hrátky k očekávanému výsledku. Kouzelná moc však proudí jejím tělem naprosto nekontrolovatelně. A když Merry spojí své zpola smrtelné tělo s jejich čistokrevnými, cítí, jak narůstá a sílí.
Rhys mě srazil z postele o vteřinu dřív, než jsem ucítila, jak vzduchem nad námi zavířilo kouzlo. Jako kdyby se sklo náhle začalo tavit a Siun tou taveninou začala proklouzávat. Nejprve hlava, pak jedna paže. Ostatní paže sebou škubaly, jak se snažila najít něco, čeho by se mohla chytit. Klouzala pořád dál a snažila se zabránit pádu, ale nedokázala ho zastavit.
Kitto před sebe napřáhl obě dlaně, jako kdyby se ji snažil zahnat, a znovu zakřičel, tentokrát beze slov, hlasem, který byl děsem vyhnaný do výšek.
Rhys mě přitiskl na koberec a zakryl mé tělo svým. Slyšela jsem další výkřiky, a ne všechny byly Kittovy. „Nech princeznu, ať se posadí, Rhysi,“ ozval se Doylův hlas. Zněl zmateně.
Rhys si klekl a rozhlédl se po místnosti. Pak zůstal zírat na zrcadlo a byla to Doylova ruka, která mi pomohla vstát.
Frost držel Kitta a kolébal s ním, jako když konejšíte dítě. Otočila jsem se, abych se podívala stejným směrem, jako zíral Rhys.
Siun přestala sklouzávat zrcadlem. Polovina jejích dlouhých černých nohou byla na této straně skla a druhá byla stále u Kuraga. Jedna její ruka se napřahovala do místnosti. Druhá tloukla na zrcadlo z druhé strany, jako kdyby se ho snažila rozbít. Tiše a bez přestání klela. Snažila se osvobodit, na slunečním světle se krátce zableskla její ňadra, ale byla uvězněná. Kdyby byla smrtelná, byla by mrtvá, ale ona není smrtelná, a proto nezemřela. Jenom uvízla.
Doyle přešel blíž k zrcadlu, ale zůstal mimo dosah Siuniných bojujících nohou. „Vypadá to, že je to opět pevné.“
Kurag promluvil na své straně zrcadla. „Ale není tohle kurevsky ošemetná situace?“
„Ano,“ přitakal Doyle.
„Dokážeš to napravit?“ zeptal se Kurag.
Doyle pohlédl na Kitta, který ve Frostově náručí vypadal téměř ztuhlý a bez života. „Byla to Kittova magie. On by to dokázal zvrátit, kdyby chápal jak. Ale nikdo jiný v místnosti to nedokáže.“
„Co, u Choťových rohů, Kitto udělal?“ Kurag stál blízko zrcadla na své straně, hleděl na něj, ale dával si pozor, aby se ho ani nedotkl.
„Někteří sidhe dokážou cestovat zrcadly a většina jich jejich prostřednictvím dokáže mluvit. Ačkoli jsem nikdy neslyšel o nikom, kdo by dovedl cestovat přes tolik kilometrů.“ Doyle si prohlížel zrcadlo a uvězněnou goblinku, jako kdyby to byl čistě akademický problém a on se snažil přijít na to, jak to funguje.
„Dokáže to Kitto zrušit?“
„Froste,“ řekl Doyle, „zeptej se Kitta, jestli ji osvobodí ze zrcadla a pošle ji zpět.“
Frost promluvil hlubokým hlasem na menšího muže ve svém klíně. Kitto prudce zavrtěl hlavou a přitiskl se k němu blíž. „Bojí se, že když znovu otevře zrcadlo, propadne do téhle místnosti.“
„Tak do ní prostě zatlačíte, aby se vrátila sem,“ navrhl Kurag.
„Říká, že může zůstat v zrcadle, dokud neshnije,“ odpověděl Frost.
„Ona neshnije.“ Kurag se otočil zpátky k Doylovi. „Není smrtelná, Temnoto, nezemře.“ Jemně poklepal na zrcadlo. „Tohle ji nezničí.“
„No, nemůže takhle zůstat v zrcadle,“ vložila jsem se do debaty. Nebyla jsem si jistá, co budeme dělat, ale věděla jsem, že jen tak ji tam nechat nemůžeme.
„Ve skutečnosti může, Meredith,“ řekl Doyle.
Zavrtěla jsem hlavou. „Nechci tím říct, že to není možné, Doyle, myslím tím, že to není přijatelné. Nechci ji mít v zrcadle ve své ložnici jako živou trofej přitlučenou na zeď.“
„Chápu.“ Podíval se na uvězněnou goblinku. „Uvítám vaše návrhy, ale upřímně řečeno, nevidím žádné snadné řešení.“
„Můžeme rozbít to zrcadlo?“ zeptal se Kurag.
„To by ji pravděpodobně rozsekalo na kousíčky.“
„To ji nezabije,“ namítl Kurag.
„Ne, nerozbíjet,“ škemrala Siun.
Všichni ji ignorovali.
„Ale mohlo by to nechat jednu její část na vaší straně zrcadla a druhou na naší,“ pokračoval Doyle. „Dokážou goblini vyléčit tak strašlivé zranění?“
Kurag se zamračil. „Nezemře kvůli tomu.“
„Ale jakmile ji jednou přeřízneme v půli, dokáže se dát znovu dohromady, nebo bude žít přetnutá?“
Siun se začala odstrkovat a odtahovat silněji. „Nerozbíjejte zrcadlo, ksssakru!“
Vážně jsem jí to nemohla vyčítat, ale tohle je jeden z těch problémů, které jsou dokonce i mezi fae tak podivné, že tím prostě nemůžete být vyděšení. Teď ještě ne. Vidět ji zaseknutou v zrcadle se dokonce ani nezdálo úplně reálné. „No, pokud nemůžeme rozbít zrcadlo, pak ať mě vezme čert, jestli vím, co dělat,“ řekl Kurag.
Holly přišel blíž k zrcadlu. Dotkl se Siunina těla v místech, kde se nořilo do skla. Nijak ji nezranil, ale ona si stěžovala, jako kdyby to udělal. V jeho hlase zaznívala posvátná bázeň: „Tohle udělal Kitto. Viděl jsem ho. Cítil jsem, jak mi po kůži letí magie jako laskající vítr.“ Znovu sklouzl dlaněmi po Siun v místech, kde vstupovala do zrcadla.
„Přessstaň ssse mě dotýkat,“ zasyčela.
Holly se na nás podíval. „Budu souhlasit s tím, co chce můj bratr. Přijdu k princezně, pokud existuje šance, že získám takovouto moc.“ Hleděl na zrcadlo a Siunino tělo. Pak jeho karmínové oči našly mě. „Přijdeme k tobě, princezno.“ Hleděl na mě a v jeho očích bylo něco podobného chtíči, ale nebyl to chtíč po těle. Byl to chtíč po moci. To je chladnější touha, ale může vést k hřejivějším věcem, pálivějším a nebezpečnějším věcem.
„Všichni se uvidíme na banketu, Holly,“ přikývla jsem. Kdybych řekla: Budu se na tebe těšit, tak bych lhala.
„Setkáme se tam,“ souhlasil Ash.
„Jen aby bylo jasno, Kuragu,“ řekla jsem. „Za každého goblina, kterého proměníme v sidhe, získám měsíc.“
„Souhlasím,“ přikývl.
„A nech nás také vyjasnit toto,“ ozval se Doyle. „Existují i jiné rituály, jak přivést sidhe k jejich moci. Ne všechny z nich jsou spojené se sexem.“
„Máš na mysli krvavý souboj?“ zeptal se Kurag.
„To a také velké lovy a velká hledání.“
„Žádný velký lov už neexistuje, Temnoto, a hledání je skončeno. Ani na jedno nám již nezbývá magie.“
„Možná, Kuragu, ale chci, abys znal všechny možnosti.“
„Pokud je to nebude stát život, přiveďte mé gobliny k moci, jakkoli se vám bude zdát vhodné. Upřímně, Holly není jediný, kdo by raději nesdílel lože se sidhe.“ Pak se zašklebil a byl to pouhý stín jeho obvyklého chlípného úšklebku. „Nikdo z vás nemá dostatek částí těl navíc, aby byl pohledný.“
„Ach, Kuragu,“ řekla jsem, „ty starý lichotníku.“
„Chci, aby jedna věc byla naprosto jasná,“ řekl Ash. „Pro mě a mého bratra to bude sex s princeznou, nebo nic.“
„Bratře, tohle nemusíme dělat,“ bránil se Holly.
Ash zavrtěl hlavou a blond vlasy mu klouzaly podél ramenou. „Já to chci.“ Podíval se na svého bratra a něco mezi nimi proběhlo, nějaká zpráva, kterou jsem nedokázala rozluštit. „Budu s ní ležet, Holly, a kamkoli jdu já, jdeš i ty.“
„Nelíbí se mi to.“
„Nemusí se ti to líbit, prostě to udělej,“ řekl Ash.
Holly mírně přikývl.
Ash se na nás usmál. „Uvidíme se na banketu, princezno.“
„Souhlasím,“ přikývla jsem.
„A co já?“ napůl zakřičela a napůl zanaříkala Siun.
Pokrčila jsem rameny. „Nemám vůbec tušení, jak tohle napravit.“
„Ani já ne,“ řekl Kurag.
„Já vím, jak to odčinit.“ Rhys vstal z kleku a tyčil se nad Siun. Ohnala se po něm nohama. Odskočil z dosahu a zasmál se. Byl to zvláštní smích, zároveň příjemný i nepříjemný.
„Jak?“ zeptal se Doyle.
„Žádám po Siun cenu krve tady a teď.“
„Tím, že ji zabiješ, ji ze zrcadla neosvobodíš,“ namítl Doyle.
Rhys přikývl. „Ano, osvobodím.“ Stál nad goblinkou, těsně z dosahu její paže a zběsile škubajících nohou. „Jednou jsem viděl něco podobného provést cíleně, jako past na nepřítele. Jakmile zemřel, zrcadlo se uzavřelo a na každou stranu odpadla část, ale zrcadlo zůstalo celé.“
Siun bojovala, tloukla proti sklu, její nohy vyrývaly dlouhé bílé škrábance v lakovaném dřevu nočního stolku. „Ne,“ zakřičela.
„Když jsme spolu byli naposledy, byl jsem to já, kdo byl uvězněný a bezbranný. Řekl bych, že se ti to nebude líbit stejně jako mně.“
Znovu po něm švihla, černý bodec na její noze udeřil do dřeva tak tvrdě, že se zasekl, a Siun se musela hodně snažit, aby si osvobodila nohu.
„Vznětlivá, vznětlivá Siun,“ pokáral ji Rhys.
„Buď proklet, Rhysssi.“
„Pokud prokleje kohokoli z nás,“ ozval se Doyle, „pak si s gobliny vyměníme kletby i my. Sidhe přišli o velkou část své moci, ale pořád si s námi nechceš vyměňovat kletby, Kuragu.“
„Pokud znovu zakleje, smíš jí uříznout její nevděčnou hlavu,“ řekl Kurag.
- Laurell K. Hamiltonová: Svádění luny (Merry Gentry 3)
- Epocha, 2014
- překlad: Dominika Moulíková
- obálka: Jakub Jíra
- 352 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)
