Stříbrné prameny, R. A. Salvatore
 |
Snad každý si kdesi v koutku duše hýčká nějaký ten sen s velkým S a doufá, že se mu ho jednoho dne podaří naplnit. Pro trpaslíka Bruenora Válečné kladivo z Planiny ledového větru je takovým životním snem znovunalezení bájné Mitrilové síně, z níž musel jeho klan uprchnout, když on sám byl ještě malý. Když se mu po vyhrané bitvě s armádou Akara Kessela podaří úskokem vylákat na temném elfovi Drizztovi Do´Urdenovi slib, že ho doprovodí, nic už mu v cestě nemůže zabránit.
A tak zanedlouho Desetiměstí opouští družina skládající se z trpaslíka, temného elfa, barbara a poněkud překvapivě i malého a zavalitého půlčíka. Regis se k výpravě připojil na poslední chvíli a jen s minimem věcí, což zapříčinily dlouhé prsty Paši Pooka, které se náhle zjevily v podobě nájemného zabijáka Artemise Entreriho. Ten má Pookovi přivézt magický přívěšek, který mu Regis ve slabé chvilce ukradl, a nádavkem i zloděje samotného. Půlčík proto doufá, že se mu nevídaného pronásledovatele podaří zbavit na cestách, případně že ho ochrání přátelé.
Bruenor nejprve musí vyřešit zásadní otázku. Kde se vlastně Mitrilová síň nachází? Trpaslíci byli vždy mistři v ukrývání svých obydlí a Bruenor si cestu nezapamatoval. Nezbývá tedy než pátrat po útržcích informací a skládat je dohromady. Vodítka nachází na těch nejroztodivnějších místech – v sídlech učenců a čarodějů i mezi tou nejhorší spodinou. Ovšem výprava přitahuje i nežádoucí pozornost mocných. Jeden z ambiciózních mágů věří, že Drizzt má u sebe magický krystal Akara Kessela. Zakrátko má tedy nic netušící Bruenor v patách nejen nájemného zabijáka, ale i čarodějku podpořenou obludným golemem. A když bude mít štěstí, tak před sebou má Mitrilovou síň, ze které jeho klan vyhnalo něco tak strašlivého, že si na to jeho paměť odmítá vzpomenout…
V druhé knize Planiny ledového větru autor využívá snad nejstaršího fantasy motivu. Malá skupinka hrdinů se vydává na dobrodružnou výpravu, na jejímž konci leží něco velkého (v tomto případě trpasličí město-důl s nepředstavitelným bohatstvím). Salvatore ale tento motiv pojal odlišně. Odvrhl obvyklou motivaci takových questů, čili záchranu světů, porážku zla či vysvobození uvězněných překrásných princezen, a nahradil ji mnohem uvěřitelnějšími motivy. Temný elf i barbar podnikají tuto nelehkou cestu z přátelství k trpaslíkovi, a také trochu z pocitu dluhu, který k němu mají. Regisova motivace je ještě přízemnější, půlčík se prostě snaží zachránit si vlastní kůži. Dokonce ani Bruenor sám se nevrací primárně kvůli pokladům či zlatu, ačkoliv to mají trpaslíci rádi, ale proto, aby se pokusil naplnit svůj velký sen a dokázal sám sobě, že na to má.
Autor využívá nejrůznějších prostředí a situací, aby přátelství družiny podrobil různým zkouškám. Přitom soustřeďuje svou pozornost především na temného elfa. Jeho pozice je totiž nejsložitější a nejkontroverznější. Na Planině ledového větru si Drizzt vydobyl zdráhavé uznání i respekt svými činy, ovšem v okolním světě se neustále musí potýkat s nepřátelstvím a podezřívavostí. Vzhledem k pověsti, kterou jeho rasa má, se ovšem není čemu divit. Přesto si temný elf neustále uchovává maličký kousek naděje, že někde je místo, kde ho přijmou bez předsudků a podezřívání. Bývá však stále znovu a znovu zklamáván, a i když to na sobě nedává znát, přece jen ho to trápí. Ale i pro něj se občas zablýskne na lepší časy.
Jakýmsi zrcadlovým obrazem Drizzta je nájemný zabiják Artemis Entreri. Ti dva jsou jako rub a líc jedné mince. Zatímco temnému elfovi se podařilo temnotu v sobě zkrotit, Entreri se jí plně podřídil a stal se tak z něj nemilosrdný zabiják. Drizzt v něm vidí odraz toho, čím by se mohl stát on sám, kdyby se vydal po cestě zla, a oškliví si ho. Artemis zase opovrhuje elfovou změkčilostí, kterou vidí v soucitu a přátelství. Jejich vzájemný boj je tedy nevyhnutelný a každý z nich do něj dává vše, už jen proto, aby dokázal, že právě on se rozhodl správně.
Jak je už u Salvatoreho obvyklé, knihu charakterizuje rychle ubíhající děj, který má spád i švih. Nechybí ani napětí a velmi dobře podané bojové scény. Občas se textem mihne i jiskřička humoru. Románu prospěla změna překladatele, oproti původnímu vydání je text mnohem přehlednější, srozumitelnější a zejména čtivější. Rovněž nový kabát v podobě ilustrace Todda Lockwooda působí velmi dobře.
V předmluvě Eric Severson charakterizoval Stříbrné prameny s trochou nadsázky jako „překlenovací“ díl. Já si myslím, že tato kniha má na víc. Salvatore tady totiž vypráví výborný dobrodružný příběh plný napětí, hrdinských činů a zejména přátelství.
- R. A. Salvatore: Stříbrné prameny
- vydal: FANTOM Print, Ostrava 2007
- přeložila: Kateřina Niklová
- obálka: Todd Lockwood
- 264 stran/209 Kč