Stín se šíří a Kolo času se otáčí. Čtvrtý díl je nejlepší, Robert Jordan: Stín se šíří (Kolo času 4)
 |
Pokud si před koupí čtvrtého dílu obří fantasy série Kolo času uděláte drobný průzkum, pravděpodobně zjistíte, že ho všichni považují za ten úplně nejlepší v celé sérii. Právem. Dokonce hned z několika důvodů.
Nejdelší svazek celé čtrnáctidílné série (v nahuštěné sazbě velkého formátu má 600 stran) představuje zásadní milník ve výstavbě celého Kola času, alespoň z pohledu těch, kteří ho čtou poprvé. Jordanův svět totiž konečně má skutečného Draka (ačkoli tomu mnoho jeho obyvatel přirozeně stále nevěří), a tak se mohou věci, které tiše bublaly kdesi na pozadí předchozích tří knih, konečně roztáhnout do pořádné epické šíře.
Americký spisovatel tentokrát opět rozdělil příběh na tři dějové linie, už je ovšem nemá v plánu na konci spojit tak, jak to dělal dříve. Jeho svět je už nyní příliš bohatý, má příliš mnoho postav a děje se v něm příliš mnoho na to, aby si mohla kniha uchovat jednoduchou dějovou konstrukci. V době, kdy si George R. R. Martin, Steven Erikson a řada dalších dovolují stovky a tisíce postav a zápletek rozesetých po celém časoporostoru svých vesmírů, to není nic neobvyklého, ale pro Roberta Jordana to byl před dvaceti lety, kdy většina takových ság ještě neexistovala, obrovský krok do neznáma, který se ovšem pekelně vyplatil.
Do Pustiny, domů a za černými adžah
A co že se to vlastně ve čtyřce děje? Rand se po počátečním váhání vydává spolu s Matem, Moirain a většinou hlavního ansámblu do Pustiny a Rhuideanu, aby se tu stal náčelníkem všech Aielů – což má zřejmě být další krok na jeho kdysi dávno předurčené cestě. Kromě toho, že nachází stále nové způsoby, jak využít Sílu, a že se kolem něj ještě těsněji stahuje smyčka Stínu spolu s nevypočitatelnou Lanfear, je jeho dějová linie nejzajímavější tím, že se tu čtenáři dovídají množství překvapivých informací o záhadných a tvrdých Aielech i překvapivě mnoho o Věku pověstí a o událostech, které vedly k předcházející válce s Temným. Jen tak dál.
Zlatooký vlčí druh Perrin se mezitím s Faile a Loialem vydává na Cesty, protože se proslechlo, že doma v Dvouříčí se to hemží jak troloky, tak Dětmi světla. A jeden z ta’veren se prostě domů vrátit musel. Stejně jako Randova dějová linie nápadně připomíná Dunu Franka Herberta, Perrinův boj v Dvouříčí je značně podobný boji Froda a ostatních hobitů se Sarumanovými skřety, kteří ovládli Hobitín během Války o Prsten. Na rozdíl od něj je ovšem boj o Dvouříčí delší, komplikovanější a zajímavější.
Robert Jordan v pěti bodech
- Narodil se v roce 1948 v Jižní Karolíně a zde i v roce 2007 zemřel.
- Jméno Robert Jordan je pseudonym, jeho pravé jméno zní James Oliver Rigney, Jr.
- Psal také jako Reagan O‘Neal, mimo jiné i romány o Conanovi.
- Právě jako Robert Jordan stvořil rozsáhlou sérii Kolo času, která se řadí k jedněm z nejslavnějších „nekonečných“ ság epické fantasy.
- Kolo času je dokonce tak rozsáhlé, že ho autor nestihl před svou smrtí ani uzavřít a poslední tři knihy (z nichž ta finální vyšla v USA v roce 2013) za něj dokončuje spisovatel Brandon Sanderson.
Poslední velká dějová linie patří Elain, Egwain a Nyneivě, které pokračují ve své misi zničit Temné družky a získat to, po čem černé adžah pátrají, dříve než ony. Kvůli tomu se vydávají do města zvaného Tančiko a při tom potkávají nejen další nové postavy, ale i některé staré známé. Několik kapitol si v knize navíc ukousla i Min, jejímaž očima čtenáři pozorují dění v Tar Valonu – a jak krátké její vstupy jsou, o to větší význam mají pro osud celého Jordanova světa.
Je to o postavách
Ve čtvrté knize se konečně děje obrovská spousta věcí – přesně tak, jak by to v dlouhých epických fantasy ságách mělo být. Robert Jordan navíc poprvé píše skutečně dech beroucím stylem, takže budou mít i skeptičtí čtenáři problém knihu odložit, a to včetně úvodních sto padesáti stran, kde se takřka nikdo nikam nehýbe, a přesto se tu nacházejí ty snad nejvypjatější scény z celé knihy.
Stín se šíří je navíc román, který se posouvá především díky interakci mezi postavami. Kvůli mnoha rozhovorům a konfrontacím proto působí mnohem živěji a dynamičtěji, nemluvě o tom, že vzájemné rozepře dovolují jednotlivým charakterům a vztahům, aby se vyvíjely, někdy (jako v případě Perrina a Faile nebo Randa a jeho kohorty obdivovatelek) až překvapivě raketovým tempem. Škoda jen, že Jordan přehání poměry mezi oběma pohlavími, a tak nechává často bědovat ženy nad tím, jak jsou muži nepochopitelní, a naopak, zatímco čtenář už posté buší hlavou do zdi.
Dokáže i překvapit
Robert Jordan začal psát Kolo času jako poměrně nezkušený spisovatel a na každé knize z cyklu Kolo času jsou znát pokroky, které při jeho psaní činí. Čtyřka je mnohem dynamičtější, má mnohem více děje, bitev, silné magie, Zaprodanců, zajímavých postav i zvratů, z nichž jako obvykle řadu předem odhalíte, ale nově vás některé i velmi příjemně překvapí.
Stín se šíří má vlastně jen jedno velké mínus: pokud všichni tvrdí, že je nejlepší z celé série, dočkáme se vlastně ještě podobně velkolepé jízdy? Třeba nás ale pátý svazek s názvem Oheň z nebes znovu překvapí. A když ne on, třeba to dokáže Brandon Sanderson a jeho trojdílné finále.
- Robert Jordan: Stín se šíří (Kolo času 4)
- Fantom Print, 2013
- překlad: Dana Krejčová
- obálka: Daniel Dos Santos
- 608 stran, 499 Kč (v e-shopu Fantasye již za 349 Kč)