ST Voyager 3: Ragnarök, Nathan Archer
„O čem?“
V jedné hollywoodské filmové parodii na filmové parodie vyráží
maxinadupaný superautobus na dobrodružnou cestu napříč kontinentem.
A v jedné vzpomínkové scéně se do sebe protivníci pustí takovými
„zbraněmi“ jako zlomená svíčka a vypitá krabice od mléka.
Bohužel, podobnost této filmové parodie s epizodou „Ragnarök“ je
nepřehlédnutelná. A dvojnásob bohužel, autor to nejspíš nemínil jako
parodii.
O co tu jde? Ve třetí epizodě řady „Voyager“, tedy ST-VOY #3, je
posádka lodi Voyager dosud nesehraná a její složení – dílem
z personálu Hvězdné flotily, dílem ze vzbouřených maquistů – se
projevuje mimo jiné tak, že jedni považují druhé za bandu nedouků, a ti je
na oplátku za spolek nešiků. Kapitánce Janewayové osud zamává před nosem
jakousi techno-babble mrkví, ta jako osel zastříhá ušima a neomylně
vyráží vstříc co největšímu průšvihu. „Znalec“ místních poměrů
Neelix se ji snaží varovat a odradit od jednání, které se jeví jako
bezúčelný a nesmyslný hazard, zprvu pouze intuitivně, později více a
více odůvodněně. Leč Neelixova varování jsou marná, návnadná mrkev
před nosem Janewayové je neodolatelná. Vůbec, Neelix se v této epizodě
jeví jako nejrozumnější osoba na palubě lodi Voyager, i když jako
„znalec“ místních poměrů taky plácá pěkné blbosti.
V původní trekovské řadě (ST-TOS, té s Kirkem a Spockem) měl nezbytnou
roli „magnetu na průšvihy“ přidělenu pan Chekov. Domníval jsem se, že
v řadě „Voyager“ byl do této role obsazen podporučík Kim, ale to jsem
se spletl – kapitánka Janewayová Kima překonává s velkým náskokem a
její první důstojník ji zdatně podporuje.
V Kuriyské hvězdokupě (mimochodem, v knize se střídavě píše
„Kuriyské“ a „Kuryiské“) probíhá konflikt dvou emzáckých ras. Je
čím dál jasnější, že počet obětí jde do miliónů či do miliard a
počet zničených planet přinejmenším do desítek, ale posádka Voyageru je
zdrchaná z nálezu tří mrtvol a jedné panenky. A kdo je ze všech
nejzdrchanější? Přece ještě nedávný náčelník partyzánů, komandér
Chakotay.
Autor
V originálních vydáních bývá uváděn přehled dosavadních (a mnohdy
i chystaných) knih z trekovských řad. Bývají to desítky a v součtu
stovky knih. To dává jistou informaci o produktivitě jednotlivých autorů.
Česká verze obsahuje (z pochopitelných důvodů) přehled pouze českých
vydání. Český čtenář tak přichází o zajímavou doplňující
informaci.
Ale opravdu jde jen o doplňující informaci, a nikoli o stoprocentně
určující. Tuto knihu napsal autor víceméně začínající a
příležitostný, a přitom to není o nic větší slátanina nežli pilotní
díl řady „Voyager“ nazvaný „Ochránce“, u kterého jako autor
figuruje zasloužilý a pilný (pseudonym) L. A. Graf.
Ze zdrojů na webu se zdá, že autor „Ragnaroku“ Nathan Archer je autorem
jediné další trekovské knihy, také s názvem ze severských bájí:
DS9 – Valhalla. Na své webové stránce Archer píše: „Vždycky jsem si
rád vymýšlel příběhy, jako každý kluk, ale nebral jsem to moc
vážně.“
Přesně tak je třeba se postavit k příběhu „Ragnarök“ – jako kluk
(pokud možno předškolního věku), nadšený z každého scifistického
atributu. Jů, soustředěný tetryonový paprsek! Hele, nadpozemsky krásná
Kes! A samozřejmě, nebrat to moc vážně. Nebrat to vůbec vážně!
Není jasné, jak ne/vážně se k příběhu stavěl autor, ale vydavatel to
zřejmě vážně myslel. Takže se tu čtenářům vážně předkládají
perly jako tato:
[str. 173]
„…ztrácím zaměření na […] křižník […] Pohybuje se k opačné
straně bitvy, všude je navíc příliš mnoho interference a spousta stejných
lodí, abych ji dokázal dál sledovat.“
Tohle je celkem předvídatelný vývoj a nic proti ničemu. Pak se ale
sledování ujme Tuvok a čidla Voyageru se vzepnou k mimořádnému
výkonu:
[str. 212]
„Křižník na opačné straně bitevní zóny explodoval […] Několik minut
na ni nevypálilo žádné […] plavidlo.“
Inu, kdo umí, umí.
A nezapomínejme na scifistickou fyziku:
[str. 7]
Napájení simulátorů nebylo naštěstí kompatibilní se zbytkem lodních
systémů […] – pro energii, kterou spotřebovávaly, žádné jiné
využití neexistovalo.
A pak tu ještě máme zařízení, které tak nějak bez účelu existuje
v jediném exempláři stovky let. Bez údržby, ale stále funkční, hahaha.
Pak do něj někdo omylem kopne, ono omylem jednou jedinkrát zafunguje, a tím
se nevratně zničí tak, že se o něm ani nedá nic zjistit.
Kdyby autor nebo vydavatel chtěli vědět, jak se pozná braková literatura,
mohl bych jim poradit.
Postavy
Tvůrci ST-VOY se personálně předzásobili tak, jako by chtěli zinscenovat
desítky tragédií. Na palubě Voyageru je jeden zrádce profesionální
(Tuvok) a jeden zrádce amatér (Paris), nedivil bych se, kdyby polovina
posádky chtěla ze zcela pochopitelných důvodů zlikvidovat jednoho či
druhého. Že oba na palubě přežijí několik sezón, naznačuje, že tvůrci
onen dramatický potenciál ani zdaleka nevyužili. Že vyměkli. To, že Parise
místo do rakve nacpali do postele k Torresové, to jenom podtrhuje.
Ohledně epizody „Ragnarök“ za zmínku stojí snad jen to, že
nejzajímavější z postav na palubě Voyageru, EMH neboli Holodoktor, má
v této epizodě jen kratičký štěk a pro příběh je zcela zbytečný,
přesně stejně jako „nadpozemsky krásná“ ušatá emzačka Kes (proti
velkým uším vůbec nic nemám – moje vlčice Silvie má ještě větší,
a je to nějaká fešanda!).
Ta „nadpozemsky krásná“ Kes, to se v té knize opravdu píše (na str.
10), a připadá mi to jako tak úžasný úlet, že se k tomu pořád znovu a
znovu vracím.
Seriál nepřipouští u postav nějaký převratný vývoj, takže Kim je
stále stejný snaživý naivní ťulpas, Janewayová je stále stejná naivní
spasitelka světa, Neelix je stále stejný klaun, Kes je stále stejné
telátko, Paris je stále stejný více či méně libový frajírek a
Torresová je stále stejná více či méně vzteklá geniální technička.
A Chakotay je stále stejně nečitelný.
„Kdo s kým a pro koho?“
Pro koho je určen „Ragnarök“? Pro koho je vůbec určena řada ST-VOY?
Literární zpracování prostředí Star Treku se postupně, ale
nezadržitelně oprostilo od omezení daných původní televizní předlohou,
od naivních moralizujících a spasitelských příběhů i od scifistických
technologií vynucených nízkorozpočtovým televizním seriálem, a stalo se
kvalitní plnohodnotnou scifárnou, plnohodnotnou military a ve zřídkavých
špičkových dílech i plnohodnotnou literaturou. V trekovských knihách, na
rozdíl od svatouškovské televize, se fázery občas nastavují na zabíjení,
zajatci se občas neberou a cílem bojové akce občas bývá způsobit
nepříteli ztráty na životech. A to co největší.
Těžko lze ale očekávat, že se rozumnou scifárnu podaří narvat do
prostředí ST-VOY, tedy do prostředí od počátku poznamenaného nesmysly
v celku i v detailu.
Uvedu jen jeden nesmysl za všechny: „domorodý průvodce“. Představme si,
že Francis Drake by vzal na palubu Golden Hind domorodého průvodce, jakéhosi
tichomořského Neelixe. I kdyby ten dobrý muž strávil celý svůj
dosavadní život pádlováním od jednoho atolu k jinému atolu, za hranicemi
svého světa by se ocitnul za pár týdnů, v krajním případě měsíců
plavby oceánské plachetnice.
Přes to všechno má ST-VOY svoje příznivce. Skromné. Takové, kteří si
mezi nesmysly a banalitami dokáží nalézt něco, čemu chtějí věnovat
svoji pozornost. Třeba se pokusit spárovat Janewayovou a Chakotaye.
Takovým by se mohl líbit i „Ragnarök“.
Pointa
Už-už to vypadá, že epizoda vyšumí úplně do ztracena, když tu
zničehonic v předposledním odstavci na předposlední stránce [str.230] se
objeví cosi jako náznak maličké pointy – je to nečekané, je to (dejme
tomu) logické a je to v rozporu se vším, oč kapitánky Janewayové firma na
páchání dobra ve velkém i v malém po celou epizodu usilovala.
Ostatně, kdyby normální člověk použil na podporu svých bláznivých
plánů takovou argumentaci jako kapitánka Janewayová a kdyby ten plán poté
tak hanebně zkrachoval, že nebylo dosaženo kýženého účinku, ale účinku
právě opačného, a dokonce dvojnásob horšího, asi by onen člověk zbytek
života chodil kanálama. To jen kapitánka Janewayová a posádka lodi Voyager
budou nadále působit zcela veřejně a neochvějně pokračovat v páchání
dobra v galaktickém měřítku.
Překlad
Překlad lze směle označit za „obvykle neobratný“, a ještě mu to bude
lichotit. Text začíná na straně 5 a hned tam lze nalézt „pro tuto
chvíli“ („for the moment“, předpokládám), nehrozila žádná
„životu nebezpečná pohotovost“ („emergency“ ?), a „zbytek
velitelské posádky“ (že by „command crew“ ?). Na následující straně
čtenáře potěší ledacos, „včetně zásadních prvků, které napájely
replikátory“ (odhaduji na „basic elements“), a také „hlavní
kurz“.
A pak je tu pro česká vydání ST celkem příznačné vynechání textu:
kolik řádků asi chybí na str. 115 mezi „vezměte nás na palubu!“ a
„Kim se zatřpytil a zmizel“?
Obálka a cena
Obojí je pěkné. Obrázek na obálce sice nezobrazuje žádný konkrétní
výjev z knihy, ale dobře (možná lépe než vlastní text knihy) vystihuje
zlověstnou atmosféru.
Hodnocení
Existují nepochybně desítky a nejspíš i stovky lepších knih
z prostředí ST. Proč někdo píše a proč někdo vydává knihy z řady
ST-VOY, je pro mne záhadou. Snad „Voyager“ má svoje příznivce.
Já mezi ně nepatřím.
- Nathan Archer: ST – Voyager 3: Ragnarök
- vydal: Laser-books, Plzeň 2007
- přeložil: Jakub Marek
- obálka: Petr Bauer
- 232 stran / 169 Kč