Srdce ledu: Ten správný zítřek si musíme zasloužit, David Šenk: Srdce ledu
 |
Vizionářů už tady byla spousta. Od optimistů, přes realisty až po „my-vám-to-říkali“. Tudíž nepřekvapí, že se už dávno nedá odhadovat, co by který autor mohl předpovědět správně. David Šenk se sice sám označuje za techno-optimistu, to ovšem neznamená, že by jeho třetí sbírka povídek vyprávěla o tom, jak se všichni v tom úžasném světě plném strojů a objevování nových planet a civilizací mají dobře.
Hned první povídka Souhvězdí Lva ukazuje, že v otázce mimozemských invazí ještě nebylo zdaleka řečeno poslední slovo. Autor zde jednoduchým a fungujícím způsobem vyřešil palčivou otázku vesmírných vzdáleností při expanzi jedné civilizace. Podtitul tohoto příběhu by tak klidně mohl znít Zaviruj si svého pozemšťana.
Z opačné perspektivy na tematiku pohlíží Srdce ledu. V něm jsou lidé při osídlování vesmíru náhle napadeni neznámou rasou. A i když to vypadá, že jediným realistickým úspěchem by bylo oddálení konce, ještě pořád je zde šance na usmíření. Tedy pokud opravdu celý konflikt vznikl jako nedorozumění.
Na nedorozuměních ostatně stojí více Šenkových textů. Jeho debut Poslední con ukazuje, co by se stalo, kdyby na úplně posledním setkání geeků v daleké budoucnosti dorazil nezvaný host v podobě opravdového zástupce mimozemské civilizace. Není těžké uhodnout, jak to celé dopadne. O to příjemněji působí navazující povídka Hledání jinoplanetníků, v níž se reportér snaží objevit emzáky stůj co stůj.
David Šenk v pěti bodech
- Narodil se roku 1977 v Mělníce.
- Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze.
- Debutoval povídkou Poslední con.
- Jeho povídky vychází zejména v časopisech Pevnost a XB-1.
- Kromě psaní se věnuje i malování a hře na kytaru.
Tím nejsympatičtějším prvkem na Šenkových textech je způsob, jakým zakomponovává svůj proklamovaný optimismus do příběhů. Pomineme-li povídky s vyloženě dobrým koncem a ty, které mají spíše pobavit, nabízí nám autor spolu s pointou pouhou naději, že to s lidstvem nemusí nutně dopadnout zase až tak katastrofálně.
Za jedinou výjimku by se dala označit povídka Co dělá Bůh, kde se znuděné lidstvo snaží najít nový smysl existence tím, že zničí Zemi. Jejich čin počítá s probuzením Stvořitele a návratem Všemohoucího ke svým ovečkám. Závěr sice naznačuje částečný úspěch v podobě nového začátku naší civilizace, není ovšem snadné zde přehlédnout lehce kritický tón. Největší pozitivum tak vidí autor v tom, že vždy nechává možnost volby na lidech. Následky takových rozhodnutí však již musíme nést sami.
David Šenk dokazuje, že je schopen pracovat s napínavým vyprávěním i tehdy, nemá-li k dispozici překvapivou pointu. Nikde se neobjevuje příliš informativní a vlezlé popisování rozdílností mezi realitou a autorovou fikcí. Nutné seznamování se s reáliemi probíhá nenásilně, takže veškerá pozornost může být soustředěna na samotný děj, díky čemuž je čtenář rychle pohlcen událostmi a nemá čas na zbytečné otázky.
A přestože se ve sbírce najdou i odpočinkovější kusy, jsou to právě povídky s neočekávatelnou pointou a netradičním námětem, pro které se rozhodně vyplatí sáhnout po této knize. Snad jediná nevýhoda by se dala najít v malém množství textů. Takový nedostatek však bez obtíží kompenzuje fakt, že jde již o třetí sbírku tohoto autora. Nezbývá než optimisticky doufat v budoucnost v podobě dalšího díla.
- David Šenk: Srdce ledu
- Epocha, 2015
- obálka: Karel Zeman
- 194 stran, 169 Kč (v e-shopu Fantasye již za 152 Kč)
