Společenství čarodějů, Trudi Canavan
 |
Magie patří k nejvýraznějším znakům, které fantasy odlišují od ostatních žánrů. Kouzla a čáry všelikého druhu se totiž vyskytují v téměř každém příběhu tohoto typu a dodávají mu specifickou atmosféru i jedinečnost. Nejzřetelněji se to projevuje všemi těmi čaroději padlými do temnoty, temnými pány, dark lordy, vražedně krásnými čarodějnicemi a dalšími šampióny zla, kteří s takovým nadšením a vynalézavostí terorizují svou magickou mocí všechny kolem sebe tak dlouho, dokud nějaký hrdina jejich životní cestu poněkud předčasně neukončí.
Kupodivu na opačné straně barikády, čili na straně dobra, se čarodějové v úlohách hlavních hrdinů prezentují mnohem méně často, než by se na první pohled mohlo zdát. Je zde sice nepřehlédnutelný Harry Potter, nejznámější příslušník čarodějnického cechu na světě, a také Pug – Milamber Raymonda E. Feista či Pratchettův Mrakoplaš, ale jinak se dobří čarodějové ve fantasy příbězích specializují spíše na role mentorů, mudrců či nezištných pomocníků hlavních postav. A přitom tzv. čarodějnická fantasy nabízí velmi zajímavé příležitosti, které rozhodně stojí za povšimnutí.
Dokazuje to i Trudi Canavan v Trilogii o černém mágovi, jejíž první částí nazvanou Společenství čarodějů se v hájemství fantasy prezentuje nakladatelství Zoner Press. Autorka tu čtenáře zavádí do města Imardin, v němž se pravidelně jednou za rok v den Očisty zbavují všech tuláků, darebáků, ale i velké části chudiny a vyhánějí je daleko za město. Strážím v tom pomáhají i čarodějové, kteří vytvářejí magickou bariéru mající za úkol chránit měšťany proti případnému běsnění lůzy a také jí bránit v návratu. Čarodějové jsou si účinností kouzla naprosto jistí, a tak jim jejich práce při Očistě připadá jen poněkud jednotvárná a nudná.
To se ale změní, když kámen vržený v bezmocném vzteku Soneou znenadání prorazí magický štít a srazí jednoho z čarodějů do bezvědomí. Nudu nejprve vystřídá nevěřícný údiv a posléze horečná činnost. Vypadá to, že ve městě se volně pohybuje naprosto neškolená čarodějka, což je noční můra všech členů Společenství čarodějů. Pokud totiž není adept magie patřičně vyškolen a veden, dříve nebo později přestane své narůstající síly zvládat, a většinou to pak skončí špatně nejen pro něj, ale i pro podstatnou část jeho okolí. A tak začíná velké pátrání, které má čarodějku objevit a nabídnout jí pomoc.
O tom však Sonea nemá ani tušení. Nikdo totiž nebyl překvapen víc než ona sama, že její kámen prorazil štít. Když ale vidí, jak vyděšení mágové v odvetě zlikvidují chlapce nedaleko ní, rozhodne se pro co nejrychlejší úprk do bezpečí. S pomocí přátel se pak skrývá ve městě, aby se nakonec z nezbytí spolehla na tajnou organizaci Zlodějů, kteří si od ní slibují nebývalé rozšíření svých možností. Jenže Soneina magická moc se začíná projevovat stále silněji a nevyzpytatelněji. Je jen otázkou času, kdy se vymkne úplně zpod kontroly…
Čtenářsky zajímavý příběh těží jak z atraktivity prostředí, v němž se děj odehrává, tak i z důkladného a neobyčejně věrohodného prokreslení hlavních postav. Autorka střídá několik různorodých lokací, takže se čtenář může seznámit s těžkým životem ve slumech i bezohledností zločineckého podsvětí, stejně jako sledovat život mágů v jejich akademii včetně všech jejich sporů i intrik, jež mají vliv na celé společenství. Mágové jsou totiž lidé jako ostatní a dokáží být pěkně egoističtí, sobečtí, urážliví a pomstychtiví. Ovšem moc, kterou disponují, dává těmto vlastnostem mnohem děsivější rozměr.
To si postupně uvědomuje i hlavní hrdinka příběhu Sonea. Tato obyčejná dívka se náhle musí vyrovnat se skutečností, že má neobyčejné schopnosti, které mohou být více než nebezpečné. A to za velmi drastických okolností, kdy se neustále cítí ohrožena a má hrůzu z toho, že bude polapena a zabita. Ironií osudu pak je skutečnost, že pátrání po ní je vedeno z přesně opačných pohnutek. I přes ztížené podmínky prokazuje dívka velkou míru kreativity a samostatného myšlení. A hlavně se chová naprosto přirozeně. Po všech chlapcích a mladících, kteří v klasických fantasy schématech dospívají v hrdiny ochotné kdykoli nasadit život pro záchranu světa, je Sonea velmi příjemným osvěžením.
Trudi Canavan příběh rozvrhla do dvou hlavních dějových linií, které se navzájem prolínají a doplňují. V první z nich sleduje samozřejmě Soneu při jejím zoufalém útěku před pátráním čarodějů. V druhé se pak soustřeďuje na pohled ze zdánlivě opačné strany – zde jako hlavní protagonisty volí čaroděje. Osovou figurou se stává laskavý čaroděj Rothen, ale autorka občas přenese svou a potažmo tak i čtenářovu pozornost na další postavy účinkující ve scénách důležitých pro další hladký chod příběhu. Styl vyprávění v třetí osobě jí umožňuje bez velkých problémů odpoutat se od jedné postavy a přejít k další.
Společenství čarodějů je příběh, který se odvíjí ve svěžím tempu a má i jisté osobní kouzlo, které čtenáře vtáhne do děje a přiměje ho číst dál a dál. Lví podíl na tom má samozřejmě sama Trudi Canavan, jež bezesporu psát umí a jejíž představivost i vypravěčský talent dává příběhu lehkost a chytlavost. Román je samozřejmě úvodem do rozsáhlejšího cyklu, takže jedním z jeho cílů bylo i navnadit a natěšit čtenáře na další částí, kde se děj bude dále rozvíjet. A tento úkol splnil na výtečnou. Už se nemůžu dočkat pokračování.
- Trudi Canavan: Společenství čarodějů
- překlad: Iveta Chadimová
- obálka: Silentium
- vydal: Zoner Press, Brno 2008
- 480 stran / 279 Kč
