Asi to není snadné, přijít o něco tak samozřejmého. Některé tato náhlá změna zastihla na ulici, v práci, před televizí, případně v letadle cestou z Evropy do New Yorku. Každopádně, co se stalo, stalo se. Nikdo o tom mnoho neví, zato všichni jsou vyděšení a nejistí. Kam se poděl starý život a jeho neotřesitelné jistoty? Kde jsou ty dlouhé reklamní bloky provázející každý zápas amerického fotbalu? Jako vždy i tentokrát jsou lidé schopni improvizovat a prázdná místa ve svém životě si jednoduše zaplní sami.

Tato kniha neexistuje proto, aby poskytla odpovědi. Je plná otázek, ale nad nimi musí čtenáři přemýšlet sami. Děj by se dal pravděpodobně popsat jedinou větou, pokud by o něm ovšem nehovořila některá z hlavních postav. V takovém případě se i jednoduché vysvětlení stane předlouhým existencionálním monologem.

Z neznámého důvodu selže technika. A lidé, které autor pozorně sleduje, se zoufale snaží najít nějaký způsob, jak se s tím vyrovnat. Jejich absurdní chování, a ještě absurdnější rozpravy nemají nechat nikoho na pochybách: bez moderních technologií jsme ztraceni. Tolik jsme si zvykli mluvit na kameru a sdílet své myšlenky (ideálně včetně krátkého videa či fotografické momentky), že s tím neumíme přestat ani tehdy, přijdeme-li o své on-line publikum a možnosti snadného sdílení. Někteří zpočátku zkouší nejistotu utopit v sexu, ale i ten je až příliš spjat se ztraceným stereotypem. A tak zbývají monology. Kamkoli se jednotliví protagonisté dostanou, tam narazí na spoustu lidí hovořících jakoby pro sebe. Jako kdyby nikomu nezáleželo na tom, kdo poslouchá a jestli se jim dostane nějaké odpovědi. Postačí mít možnost mluvit.

Don Delillo v pěti bodech

1. Narodil se roku 1936 v New Yorku.
2. Vyrůstal v italsko-americké komunitě newyorské čtvrti Bronx.
3. Vystudoval Fordhamovu univerzitu.
4. Je považován za jednoho z hlavních autorů literární postmoderny.
5. V současné době žije v New Yorku.

Ticho představuje paradoxně to jediné, co v této knize není. Rozsahem krátká, takřka bez děje, zato napěchovaná fascinujícími myšlenkami a lehce provokujícími absurditami. A navíc je jako stvořená k opětovnému čtení, neboť vždy v sobě ukrývá další a další zajímavé detaily. Ticho je vlastně pouhým stimulem mysli. Teprve při kontaktu se čtenářem se z ní stává plnohodnotné dílo. Co na tom, že dobrá polovina z něj se nachází v mozku čtenářů?

• Don Delillo: Ticho
• Argo, 2022
• obálka: Zdeněk Trs
• překlad: Alena Dvořáková
• 128 stran, 278 Kč