Díky Písni ledu a ohně se G. R. R. Martin stal světově proslulým, už dávno předtím ale psal povídky i romány úctyhodné kvality, od sci-fi přes fantasy až po horor. Při čekání na Vichry zimy (nebo na spravení chuti po závěrečné sérii televizní Hry o trůny) se proto vyplatí sáhnout po Snových písních, výběrovém sborníku jeho krátkometrážních děl. Jejich druhý a zároveň závěrečný díl dorazil před časem na pulty českých knihkupectví.

„Moji kariéru lemují mrtvoly sérií,“ začíná George R. R. Martin druhý svazek svých sebraných textů biografickým okénkem a fanouškovi Písně ledu a ohně začne trnout u srdce, jak autor vyjmenovává různé série, které rozehrál, ale nikdy nedokončil. Naštěstí je pointou Snových písní něco zcela jiného – prezentovat průřez autorovu tvorbou a dokázat, že Starkové a Targaryeni zdaleka nejsou jeho jedinými hrdiny.

První svazek sbírky představil slavného autora americké fantastiky pomocí povídek z počátků jeho literární kariéry, na což navázal třemi tematickými sekcemi pro sci-fi, fantasy a horor. GRRM jsme tak mohli poznat v mnoha polohách a zároveň jako velmi talentovaného autora, jehož texty je radost číst. Druhá část průřezového sborníku na tomto poznatku staví a představuje další směry, jimiž se spisovatel během své tvorby vydal.

Martinovy světy, které možná (ne)znáte

Tím prvním oknem do Martinových vizí jsou v této sbírce dvě povídky o Tufovi, svérázném obchodníkovi a jediném členovi posádky obří vesmírné lodě – pokud tedy nepočítáme jeho palubní společníky v podobě smečky koček a mnoha spících nestvůr z hloubi prostoru a času. Bodrá hlavní postava je sympatickým průvodcem po svižných a nenáročných dobrodružstvích ve vesmíru, která jednoduše baví.

George R. R. Martin v pěti bodech

1. Vystudoval žurnalistiku, ale od začátku sedmdesátých let se živí psaním. Patrně nejznámější je díky sérii fantasy románů Píseň ledu a ohně.
2. Je držitelem předních žánrových cen, mj. Huga a Nebuly, Ceny Brama Stokera či World Fantasy Award.
3. Mezi hlavní témata v Martinových povídkách patří osamělost, láska předem odsouzená k zániku, idealismus, romantismus a střet tvrdé pravdy s milosrdnou lží.
4. Napsal scénáře mnoha televizních seriálů, mezi něž patří Zóna soumraku či Kráska a zvíře.
5. Sestavil více než dvacet antologií, k nimž se řadí i mnoho titulů ze sdíleného světa série Divoké karty.

Po Tufovi následuje část věnovaná hollywoodským scénářům, jejichž psaním se chtěl Martin dlouho živit. Zatímco jeden z nich je klasickou epizodou Zóny soumraku (Twilight Zone), druhý představuje scénář k pilotnímu dílu sci-fi seriálu o honičce napříč paralelními světy, jež nikdy nevznikl, ale který by si díky zajímavému námětu a vyváženému scénáři kdekdo z fanoušků pustil. Slabinou této části Snových písní je fakt, že ne každý se dokáže přizpůsobit tempu seriálového scénáře na papíře, a někteří proto budou mít problémy se tímto formátem prokousat.

Ve třetí části se pak představují dva texty ze světa Divokých karet, superhrdinského univerza sdíleného mezi mnoha americkými autory, který Martin přivedl v osmdesátých letech k životu a pečlivě udržuje ve fanouškovské přízni po necelé tři desítky svazků. Za pozornost tu stojí nejen povídka* Skořápky*, jedna z vůbec prvních z tohoto univerza, ale i vyprávění Z deníku Xaviera Desmonda, kde se skupina zostouzených žolíků, jimž brutální superhrdinský virus nenadělil superschopnosti, nýbrž ohavná znetvoření, vydává na inspekční cestu kolem světa zaštítěnou OSN. Na znetvoření tak můžeme nahlížet prismatem středoamerických indiánů, apartheidu a počínající epidemie HIV v Africe, nebo třeba optikou indického kastovního systému.

To nejlepší na konec. Nebo ne?

Bezpochyby největší čtenářský zážitek si však druhý svazek Snových písní nechává až na samotný závěr. Bez ladu a skladu tu autor představuje šest povídek ze svého vrcholného období, každou zcela jinou. V jedné se radiací zmutované lidské bytosti vrací v čase do Finska 19. století, aby zabránily stoleté válce, v jiné se malým noirovým městem prohánějí detektivové a vlkodlaci a v další se podíváme do surrealistického sci-fi světa, v němž se zmučený kyborg rozhodne hrát vabank o přesun vlastního vědomí do cizího těla. A najde se samozřejmě i prostor pro text o potulném rytíři Dunkovi ze světa Písně ledu a ohně.

Navzdory mnohdy brilantním textům závěrečné části (která vlastně čítá polovinu celého svazku), však představují druhé Snové písně spíše zklamání. Tam, kde měl první svazek jasně stoupající tendenci co do kvality děl a nepřestával fascinovat zajímavými nápady, dává dvojka prostor mnoha známým sériím (kapitánu Tufovi, Divokým kartám, Písni ledu a ohně) a dokonce i scénářům. Tyto texty samozřejmě v průřezové sbírce George R. R. Martina dávají smysl, znalým čtenářům však budou spíše na obtíž a především kvůli nim svazek ztrácí silný tah na branku, jaký měl jeho předchůdce. Z vizionářského autora první knihy se tu stává spíše profesionál, který stále baví, vlastně ale seká vypointované povídky jako cvičky a už málokdy překvapí něčím skutečně novým.

Pro autorovy fanoušky jsou druhé Snové písně i tak povinností, samy o sobě ale až na čestné výjimky žádné terno nepředstavují. Pokud je tedy nebudete číst dohromady s prvním svazkem – jak to ostatně původní americké vydání zamýšlelo – což pak dodá celému zážitku úplně jiný rozměr.

• George R. R. Martin: Snové písně 2
• Argo, 2019
• obálka: Lenka Šimečková
• překlad: Pavel Medek, Daniela Orlando, Jana a Jan Oščádalovi, Richard Podaný
• 632 stran, 478 Kč (v e-shopu Fantasye již za 430 Kč)