Britská spisovatelka usazená v Praze, Helen Oyeyemi, napsala už řadu děl, které si subverzivním způsobem hrají se čtenářem. Poprvé se ale její nová kniha odehrává v českém hlavním městě. Necháte se svést a ztratit v jeho uličkách?

Stověžatá Praha se svou magickou atmosférou vždy přitahovala nejen rozjívené zahraniční rozlučky se svobodou, které hledaly levné pivo v krásných kulisách, či queer lidi z chudších či nebezpečnějších poměrů, co toužili po stabilním místě k životu. Přitahovala také přemýšlivé spisovatele, jež pátrali po magickém šarmu českého hlavního města, byť proměnlivého dle aktuálně probíhající dějinné etapy – od absolutismu, přes komunismus, až po demokracii.

V románu Slunečník proti sekyře se tyto proudy živelně protnou – britská spisovatelka usazená v městě samotném vydává román o dámské rozlučce se svobodou, kde se dávné kamarádky po letech scházejí, aby oslavily blížící se stejnopohlavní svatbu jedné z nich. Jednoduché to ale nebude, se všemi si totiž pohraje nejen autorka, ale i minulost jednotlivých protagonistek a především město samo.

Helen Oyeyemi v pěti bodech

1. Narodila se v roce 1984 v Nigérii a od čtyř let vyrůstala v Londýně.
2. Svůj debutový román The Icarus Girl napsala ještě na střední škole.
3. Kromě Slunečníku proti sekyře jí v češtině vyšly také knihy Dívka jménem Boy (2016) a Perník (2021).
4. Za svou tvorbu získala několik cen (například PEN Open Book Award v roce 2016 za sbírku povídek What Is Not Yours Is Not Yours) a také seděla v několika porotách literárních cen.
5. Od roku 2013 žije v Praze.

Praha je totiž dle Oyeyemi nejen sumou budov, ulic, řeky či obyvatel, ale také svébytnou postavou, jako kdyby vypadlou z Městských válek Pavla Renčína. A ta hází hrdinkám pod nohy jeden klacek za druhým, zatímco ony se atmosférou nechávají pokaždé zlákat k novým a novým taškařicím. Klíčovým prvkem pak je kniha v knize Paradoxní svlékání, kterou jedné z účastnic, eponymně pojmenované Hero, daruje na cestu její potomek. Pikantní na Paradoxním svlékání je nejen název, ale také to, že různé postavy ho v různých momentech čtou jako zcela odlišné příběhy, ve kterých se na obyvatelstvo Prahy nahlíží skrz různá dějinná prizmata.

Na komplikovaném, někdo by řekl vrstevnatém, počinu Slunečník proti sekyře, jenž neustále meandruje pomocí neutuchajícího gejzíru nápadů, proto není vůbec důležitý jeho příběh, který cíleně vede odnikud nikam, ani ploché a nesympatické postavy, ale spíše interakce autorky s jednotlivými prvky a jejich prostřednictvím se čtenářem – ostatně dojde i na prolomení čtvrté stěny. Když už nic jiného, po zaklapnutí relativně krátké knihy (256 stran) zbude dojem skutečně magického prostoru po obou stranách Vltavy, kde je možné všechno, jen pokud dostatečně otevřeme oči. Ostatně autorka ostentativně dokola tvrdí, že nikdy nepsala magický realismus, protože magii vidí v denní realitě (sic!).

Čtení Slunečníku proti sekeře proto není lehké a mnoho čtenářů ponechá s pocitem „co jsem to sakra četl*četla“. Zatímco někteří si ten pocit užijí a budou s nadšením nacházet každý další příběh v příběhu, jiní si u každé kapitoly budou říkat, zda jim Oyeyemi stojí za to. A jistě, autorka by určitě mohla napsat koherentnější román s plnohotnými postavami i příběhem, už by to ovšem nebylo v jejím výsostném stylu a ostatně ani o Praze tak, jak ji může vidět okouzlený cizinec jako ona. Tak co, necháte se také svést?

• Helen Oyeyemi: Slunečník proti sekyře
• Argo, 2024
• překlad: Ladislav Nagy
• obálka: Tomáš Klepoch
• 256 stran, 358 Kč