Síň slávy evropské SF, James Morrow, Kathryn Morrow (eds.)
 |
Hodnotit tuto antologii je prakticky zbytečné. Od strany 13 až po stranu 26 se jeden ze sestavovatelů souboru, spisovatel James Morrow, podrobně rozepisuje nejen o vzniku antologie, ale také stručně klasifikuje jednotlivé povídky, zařazuje je podle tématu a způsobu vyprávění příběhu do různých směrů a poddruhů SF. Aby toho nebylo málo, připisuje před každou povídku dvoustránkový úvod o autorovi a opět naznačí něco málo o povídce samotné, takže pokud knihu dostanete do ruky, stačí prolistovat úvod a přehlédnout jednotlivé předmluvy, a budete vědět, jestli si ji koupit, nebo ne. Já bych to po přečtení určitě udělal, třeba jen kvůli patriotismu, když je zde zařazen Ondřej Neff se svým Čtvrtým dnem až na věky. Bylo by ovšem chybou nepřečíst kteroukoliv ze zbývajích 15 povídek, protože jsou to ve většině případů mistrovské kousky. Upřímně – nezasmějete se ani jedné z nich, rozpustilý humor se vyskytuje pouze ve dvou, v jedné je humor dadaisticky praštěný, tedy nikoliv pro zasmání (aspoň pro mě ne) a ve druhém případě konec ukáže, že se smějeme od začátku neprávem. Ostatní povídky jsou vážné, melancholické, akční i mrazivé, možná podle založení autorů, ale možná podle národní povahy – to si ostatně udělejte názor sami.
Je docela dobře možné, že každému čtenáři se nebudou všechny povídky zamlouvat, ne snad proto, že by byly nekvalitní, ale spíš kvůli vyznění, stylu či zápletce. Ani já jsem se neubránil rozpakům při čtení rumunské dadaistické povídky Některá dobrodružství Pozemšťanů v Outrérii, která mi přišla příliš hravá a bez pevné dějové kostry; a hodně mne naštvala slibná holandská Oněmělá hudba, jejíž nostalgická smířlivost a pro mne neodpustitelná absence údernější pointy hodně konstrastují s drsným a docela akčním začátkem. Osobně bych také finské Panenky do SF nikdy nezařadil, protože to není žádná fikce, ale prostá realita, uznávám ovšem, že je to vynikající práce.
Ostatní povídky jsou výborné, ale i zde se najdou takové, které bych rád vyzdvihl. Hned úvodní francouzské Odloučení je skvělou ilustrací nebezpečí putování vesmírem i hlubinami lidských duší, připomnělo mi to Lemovu „Solaris“. Také drsná italská Sepultura, již zmíněné finské Panenky, portugalská tragikomická Noc na okraji Impéria a španělská téměř fantasy Mezi řádky si zaslouží největší uznání. Všechno pak završuje a možná i trochu překonává závěrečné dánské Modré nebe bez mraků, nevšedně kombinující témata planetární kolonizace, cestování časem a spasitelského mýtu, vše okořeněné tragickou láskou.
Na hodnocení celého sborníku použiju matematickou řadu, kde pětka je nejlepší a jednička nejslabší známkou, pěkně popořadě: 5 4 5 4 5 4 4 4 3 4 4 5 4 3 5 5. Tohle je moje řada, ale každý si jistě udělá tu svou. Myslím, že samé pětky nebude mít nikdo, ale jsem si jistý, že průměr nikdy neklesne pod čtyřku.
- James Morrow, Kathryn Morrow (eds.): Síň slávy evropské SF
- vydal: Baronet, Praha 2008
- přeložili: kolektiv
- přebal: Jan Ungrád
- 392 stran / 339 Kč
