Serafína slibuje dračí příběh jako žádný jiný, Rachel Hartman: Serafína (Příběh draků 1)
 |
V dobách dávno minulých nežili draci s lidmi v rovnováze. Navzájem se pobíjeli v dlouhých a krutých bitvách. Nikdo nevyhrával, všichni jen strádali. Z toho důvodu vznikla Smlouva. Tento druh listiny zajistil, že oba rody žily na vratké hranici míru. Stačí jen malý přešlap a všechno by mohlo být ztraceno. Náhlá smrt lidského prince se však dá považovat spíš za obří krok než malý krůček přes tu imaginární čáru…
Drakem může být úplně kdokoliv – od ušmudlané pradleny po vysoce postaveného rádce královského rodu – a pokud se chce skrývat, existuje jen minimální šance, že bude objeven. Přeměnu z lidské do dračí podoby pod nejpřísnějším trestem zakazuje Smlouva. Přesto hodně draků není schopno svou totožnost skrýt a jsou tak vystaveni nenávisti lidí. Tyto dva rody se jednoduše nesnesou. Ale existuje pár výjimek, kdy je člověk schopen se do draka zamilovat. Jejich spojením vznikla Serafína a jí podobní kříženci.
Už jako malá holka měla dokonalý hudební sluch a všechno co znělo falešně, odmítala poslouchat. Láska k hudbě jí zůstala. Jako pomocnice dvorního skladatele se dostala do vyšších kruhů společenství a navázala přátelství se samotnou královskou rodinou. Sama ještě musí skrývat ten zvláštní druh tajemství, které se opravdu nikdo nesmí dozvědět – že její matka byla drak, že část jejího těla tvoří šupiny, že dokáže komunikovat s ostatními kříženci, že miluje prince Luciana Kiggse. Společně se snaží nejen dosáhnout spravedlnosti, ale také zamezit katastrofě kolosálních rozměrů.
„Všichni jsme příšery a bastardi a všichni jsme krásní.“ (str. 340)
První krok k tomu, aby si člověk tento příběh vychutnal tak, jak si zaslouží, je zapomenout na všechno, co se dosud dozvěděl o dracích. Jediná spojitost mezi Serafínou a třeba Odkazem dračích jezdců Christophera Paoliniho je ten, že draci mají křídla a šupiny. Veškerý strach, který se uhnízdil v myšlenkách mnoha čtenářů z podobnosti těchto dvou děl, může být zahnán.
Od Serafíny by čtenář neměl očekávat další ze série obyčejných dračích příběhů. Rachel Hartman totiž dokázala vytvořit úplně nový originální svět, který ani zdaleka není jednoduchý. Zpočátku se zdá složitější než hlavolam, jen díky slovníčku na konci knihy (nebo sloní paměti) je šance, že postavy člověku nesplynou jedna v druhou, ale časem se začnou jejich charaktery vykreslovat do nejmenších podrobností, a je nutno ocenit autorčiny vypravěčské schopnosti. Děj má totiž všechno – akci, hudbu, smrt, přátelství, zradu, lásku, věrnost – co je třeba k sestavení úchvatného příběhu, který se usadí do srdce nejednoho bibliofila.
Rachel Hartman v pěti bodech
- Jako malá hrála na cello a se sestrami zpívala v playbacku Mozartovy opery.
- Hudba pro ni byla inspirací při psaní Serafíny.
- Nyní žije se svou rodinou ve Vancouveru.
- Po bakalářském titulu nepokračovala ve vysokoškolském studiu, ale raději šla kreslit komiksy.
- Mezi její oblíbené autory patří Terry Pratchett, George Eliot a Diana Wynne Jones.
Mnoho lidí si to nechce přiznat, ale obálka prodává. Naštěstí ta Serafínina je okouzlující a rozhodně zaujme spoustu dračích příznivců. O to přívětivější je zjištění, že děj tu obálku víc než stonásobně předčí.
I přes označení kategorie Young Adult, do které Serafína nepochybně spadá, není těžké předpovídat, že z ní budou mít radost také dospělí čtenáři, kteří fantasy žánr řadí mezi svůj oblíbený. Tahle kniha nezklame. Už teď získala několik ocenění a chválí ji i autoři známých bestsellerů jako Eragon, Eon a další. Jen jednu chybu má a tou je, že pokračování je v originále naplánováno až na rok 2015. Dobré knihy ale potřebují čas…
- Rachel Hartman: Serafína (Příběh draků 1)
- Fragment, 2013
- překlad: Drahomíra Michnová
- obálka: Juliana Kolesova
- 350 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)
