Fanoušky vymodlené pokračování poměrně uzavřeného příběhu může dopadnout všelijak. Zvlášť pokud se do něj autor nutí jako do zakázky. To ale naštěstí není příklad téhle knihy. Hugh Howey se ve svém písečném světě zjevně našel a příležitost se do něj, byť možná původně neplánovaně, vrátit, zužitkoval naplno.

Při zpětném pohledu je závěr prvního dílu, lakonicky nazvaného Písek, vlastně obrovským cliffhangerem. Svět se po něm když už ne úplně změnil, tak aspoň posunul. A co tedy bylo dál? Pokusíme se při odpovědi na tuto otázku vyhnout spoilerům a naopak nalákat čtenáře, kteří třeba ještě jedničku nečetli. Ta ostatně vyšla poměrně nedávno jako příloha časopisu Pevnost, což se záhy vydaným pokračováním vytvořilo skvělou příležitost užít si celý (rozšířený) příběh najednou.

V budoucnosti, kdesi v Americe (jméno zasypaného města Danvar dává poměrně přesnou představu) leží starý svět pohřbený stovky metrů pod pískem, na němž nová generace lidí přežívá, jak jen to jde. Osídlení mají charakter spíše menších usedlostí, s neustále přesouvanými obydlími a všichni se přizpůsobují konstantě se pohybujícím písečným dunám. Velkou vážnost má v tomhle světě kasta dobrodruhů – písečných potápěčů, kteří jsou pomocí svých speciálních obleků schopni nořit se do písku podobně, jak to lidé v dávných dobách dělali s vodou a z hloubek přinášet poklady starého světa – stroje, oblečení… vše co se dá nějak zužitkovat.

V centru vyprávění je rodina složená převážně právě z písečných potápěčů, z nichž jeden učiní obrovský objev, který je všechny uvrhne do ne úplně příjemného víru událostí. Každý ze sourozenců je velmi svébytným a skvěle popsaným charakterem – všichni dohromady tvoří největší sílu téhle Howeyovy série. Autor v podstatě nenabízí slabou či otravnou postavu, což mu dost usnadňuje práci. Ano, prostředí románu je velmi zajímavé, ale s Vic, Palmerem, Connerem a Robem byste se vydali klidně i nakupovat do supermarketu.

Děj příjemně odsýpá, nehraje si na velkou literaturu, přeskakuje z jedné akční scény do druhé, ale nejde o brakovou literaturu. Pořád to vše stojí hlavně na rodinných vztazích, na pnutí vzniklém z rozdílných snů jednotlivých postav… takže ano, jde spíše o knihu do vlaku než do ušáku za dlouhých zimních večerů, ale odnesete si pocit výborně investovaného čtenářského času.

Pokračování s názvem Přes písek pak vlastně není ani větší, ani bombastičtější, spíše naopak, a je díky tomu ještě lepší a silnější. Mezi vypravěče přidává nové postavy z „druhé strany“, té, která je v prvním díle nepřátelská, a skvěle využívá pnutí mezi dvěma dějovými liniemi, které se až v pozdní části knihy protnou dohromady. Do postav z jedničky je člověk už bohatě emočně zainvestován a ty nové si ho rychle získají také.

Pro českého čtenáře k zážitku výrazně přispívá změna na překladatelské pozici, k níž mezi díly došlo. Byť bohužel vynucená nešťastnou okolností úmrtí původního překladatele pana Engliše, z čtenářského hlediska jde o změnu velmi kladnou. Bohužel si možná pan Engliš s autorem tolik nesedl, ale jak z trilogie Silo, tak z Písku je cítit určitá topornost vět, strojovost vyjadřování, kterou by čtenář normálně přisoudil autorovi, pokud by ovšem tohle všechno nezmizelo v knize Přes písek přeložené Lenkou Faltejskovou. Tleskáme a přejeme překladatelce a autorovi plodnou budoucnost.

Na konci románu Přes písek si Howey nechává nepokrytě otevřená vrata k pokračování a my jsme za to rádi. V téhle knize naznačil ještě mnohem širší obzory svého světa a zběžně ji obohatil zcela novými koncepty, které nezbývá než pořádně prozkoumat! Příběh ústřední rodiny se však do značné míry dočkal uzavření, takže neotálejte a bez váhání dejte dvojici děl Písek a Přes písek šanci.

• Hugh Howey: Přes písek (Písek 02)
• Laser, 2023
• překlad: Lenka Faltejsková
• 333 stran, 449 Kč (v e-shopu Fantasye již za 404 Kč)