To bez sebemenších rozpaků přiznává Alex Drescher. Názorným příkladem je třeba cyklus Prolnutí, kde se hlavní hrdina prvního románu Tovaryš ocitá v nebezpečí smrti tolikrát, až je s podivem, že se mu vůbec daří zůstat naživu a v jednom kuse. Jenže Drescherovy postavy nejsou žádní zelenáči a umí se o sebe postarat. To se však brzy může změnit. Na pulty knihkupectví totiž právě dorazilo druhé Prolnutí s poněkud tajemným názvem – Jeden z devíti…

Prolnutí má blízko ke splatterpunku, subžánru stejně opovrhovanému jako oblíbenému. Jaký je váš vztah k němu?
Osobně ho nazývám „béčkový krvák“ a můj vztah k němu je víceméně kladný. Nevyžívám se ale v samoúčelném násilí a naturalistických popisech toho, jak kdo kam vyhřezl nebo jak se o co rozstříkl. Pro mě je důležitý příběh. Splatterpunková díla ale mají jednu nepřekonatelnou vlastnost, a tou je filmový střih. Scény v ději, který je v podstatě lineární, se totiž střídají úplně stejně jako ve filmu a děj je díky tomu svižný až galopující, takže si kašírovaných kulis a občasných nelogičností dokáže povšimnout jen opravdu šťouravý kritik.

O KNIHU JEDEN Z DEVÍTI SI MŮŽETE I ZASOUTĚŽIT

Jak vidím, máte stejně jako já slabost pro hory mrtvol, hromady vystřílených nábojnic, vůni střelného prachu a vyvinuté dívčiny!
Když se vracím ze střelnice, kde jsem zanechal hromady vystřílených nábojnic, voním střelným prachem a doma mě čeká moje vnadná dívčina, tak ty mrtvoly oželím.

Přečtěte si ukázku z románu JEDEN Z DEVÍTI

Nedá mi, abych se nezeptal, co si myslíte o příbězích krále československého splatterpunku Jiřího Kulhánka. Jste pro Losnu, nebo Mažňáka (co to kecám, tahle otázka patří do úplně jiného rozhovoru). Tedy znovu, líbí se vám Kulhánek, nebo ho nesnášíte? A prosím, nešetřete šťavnatými detaily!
Vládci strachu jsou pojem, a být učitelem na střední, tak vyrazím od maturity každého, kdo nebude mít ponětí, o čem jsou. Noční klub byl taky dobrý. První díl dokonce velice, ale Stroncium bylo pro mě, původem z Ostravska, jako „by mě kerysik šastnul po pyščisku mokrym hadrem“. Vím, že je to subjektivní názor a kniha si fanoušky našla (a to je dobře), ale mně nesedla.

A co nejnovější fenomén – František Kotleta? Vidíte ho jako konkurenta?
Četl jsem obě jeho knihy a líbily se mi. Ta druhá dokonce o řád víc než první. Je vidět, že se vypsal a vybrousil si styl. Pro mě je ale těžké nějakého spisovatele vnímat jako konkurenta. Čtu spoustu knih a jejich autory dělím jen na ty, kteří se mi líbí, a kteří ne. Možná je to tím, že mě psaní knih neživí, ale baví, nebo tím, že o mně svého času taky psali jako o řezníkovi. Takže jsme vlastně kolegové…

VYRAZIL BYCH OD MATURITY KAŽDÉHO, KDO NEZNÁ VLÁDCE STRACHU

Ale vraťme se k Prolnutí. Zatímco Klopp Yggredd byl představitelem zákona, Richardu Svátkovi nezbývá než se na svět dívat z opačné strany barikády.
Asi za to může svět, ve kterém žije. V něm můžete buď plynout s proudem, nebo se mrskat proti němu. No a Richard, stejně jako ostatní hrdinové mých románů ze světa Prolnutí, nejsou právě nejlepší materiál pro unášení davem.

Prolnutí na Fantasyi:

• Tovaryš – ukázka z knihy, recenze (Radim Červenka), recenze (Martin Kučera)
• Jeden z devíti, ukázka

Richard se stal tovaryšem neobvyklého řemesla. Jaké má katovské povolání výhody? Kdybyste byl náborář, na co byste lákal případné zájemce?
Výhody jsou jednoznačné: pružná pracovní doba, úkolová mzda (v podstatě vás platí od hlavy), a co je nejdůležitější – je to práce s lidmi. Taky by se nemělo zapomínat na rizikové příplatky, hodně cestování a možnost udělat si nové známé (a zabít je).

Jenže jsou zde i jisté dost podstatné nevýhody…
No jistě, každé povolání má negativa. Jenomže tím by se nikdo neměl nechat odradit. Kdo chce být Popravčím, ten prostě rezignuje na trvalé bydliště, trvalé vztahy a trvalé příjmy (zejména to poslední půjde v dnešních časech lehce) a smíří se s tím, že v kapse bude mít tři až čtyři pasy, přátele uvidí jen letmo a k přítelkyním bude chodit jen na skok.

KATOVSKÉ POVOLÁNÍ JE VE SVÉ PODSTATĚ PRÁCE S LIDMI

Žádný pořádný hrdina hodný toho jména se ovšem neobejde bez krásné, chytré a sebevědomé společnice-družky. Mohl byste představit blíže Sirahh? Co tak začít jejími mírami? Umí lépe líbat, nebo rozdávat rány?
Jak ve zkratce představit Sirahh? No možná takhle: Nádech: 105–60–90. Výdech: 90–60–90. Takže je jasné, že má pořádné plíce. Nerad bych ale, aby si myslela, že jsem nějaký sexista. Má totiž i spoustu dobrých vlastností – třeba kamarádskou povahu a v kolektivu je také oblíbená. Je těžké říci, co umí lépe. Doufám, že kopat, protože jinak by se líbacích scén nedožila.

Přes Sirahh se dostáváme k elfům. Ti vaši se dost liší od těch, které si vysnil profesor Tolkien, že? Jak se vlastně do příběhu dostali?
Jsou jiní než ti z Pána prstenů, ale kdo ví? Třeba se před panem profesorem jen natřásali a vychvalovali do nebe svoje klady, a on jim uvěřil. Mně se do příběhu v podstatě vnutili. Když hledáte rasu, která by měla mít na lidi pifku, tak vás tihle milovníci čisté přírody zákonitě napadnou jako první. No a taky si rád hraju se zažitými klišé a literární pojetí elfů je právě takové. Navíc jeden za mnou přišel a učinil mi nabídku, kterou jsem nemohl odmítnout…

RÁD SI HRAJU SE ZAŽITÝMI KLIŠÉ A LITERÁRNÍ POJETÍ ELFŮ JE PRÁVĚ TAKOVÉ

Abychom nezapomněli na Jednoho z devíti. Můžete prozradit pár šťavnatých podrobností, ať si uděláme představu, na co se máme připravit?
Na nového hrdinu – Jindřicha Schlicka, vojáka, na kterého se sesypou problémy a nepřátelé. No a taky na postavy z první knihy, živé elfy, mrtvé elfy, agenty, hvízdající olovo a ještě hvízdavější wolfram, krev, pot, slzy, jiné tělní tekutiny a taky Stodolní v troskách a velkolepou bitvu v podzemí Brestské pevnosti. To vše podané na více než čtyři sta padesáti stranách.

S FRANTIŠKEM KOTLETOU JSME VLASTNĚ KOLEGOVÉ

Nový hrdina? Co jste udělal s Richardem?
Cyklus Prolnutí jsem plánoval pro více hrdinů pohybujících se ve stejných kulisách. Takže čtenáři potkají nejen Richarda, ale i Jindřicha Schlicka a Prokopa Koutného, a možná i někoho dalšího. Nevylučuji ani další romány o Richardovi, stejně jako to, že se v jiném románu objeví jako vedlejší postava (trpělivým budou přineseny růže ve Světlech v temnotách). Záleží na inspiraci.

Světla v temnotách, to je román na pokračování, který zveřejňujete na svém webu. O čem je?
Světla v temnotách jsou o Lovcích. Jedním z nich je i Prokop Koutný, který se o dědičné živnosti svého otce dozvěděl tím, že byl hozen do hluboké vody a ponechán svým schopnostem a štěstí. Vlastně jsem si jen splnil dávné přání napsat román na pokračování stejně jako můj velký vzor – Henryk Sienkiewicz. No a musím říci, že se mi ten nápad pořád líbí. Takže až dopíšu Světla, budu čtenářům psát na pokračování něco dalšího.

A obligátně na konec – co nového připravujete? Kdy se budeme moci začít těšit na třetí Prolnutí?
Nejprve dopíšu Světla v temnotách. Možná že je někdo bude chtít i vydat vcelku ve verzi 2.0. Pak bych chtěl skočit do Kněžegradu. Mám tam nějaké resty. A taky mě jedna nejmenovaná osoba lanaří pro splatterpunkovou antologii. Zřejmě to s tím nesouvisí, ale už měsíc za mnou jezdí neoznačená auta a za dveřmi se mi ozývá mráz nahánějící šourání a pokašlávání.

Přečtěte si i recenzi na FAKT HUSTEJ NÁŘEZ od Františka Kotlety

Hurá, na Kloppa Yggredda jste nezanevřel!
To bych nemohl. On je tak trochu moje srdeční záležitost. Jen jsem si od něj potřeboval odpočinout, i když připouštím, že se to „dáchnutí si“ krapet protáhlo. Není ale třeba propadat panice – Klopp se vrátí a s ním přijde zákon…

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).