Rychlopalba Štěpána Kopřivy je zásah do černého, Štěpán Kopřiva: Rychlopalba
 |
Štěpán Kopřiva se v poslední dekádě své knižní tvorby rozhodl pro zvláštní autorský postup – po každé splatterpunkové knize (nebo chcete-li, brutální vyvražďovačce s maniakálním hrdinou nebo hrdiny) si trochu odskočí a napíše žánrově něco zcela odlišného. Začalo to Asfaltem, po něm následoval Holomráz, v minulém roce Aktivní kovy a nyní jakožto „odskok“ přichází Rychlopalba.
Do čeho se Štěpán Kopřiva vrhne tentokrát tak trochu napověděl již Holomráz. V něm se autor vyznal ze svého obdivu ke klasikům noirové detektivky, a pokud si odmyslíme fantasy prvky, tak místy to čistá a nefalšovaná detektivka opravdu i byla. A k tomu hlavní hrdina jménem Wolrich jakožto pocta jednomu z předních spisovatelů v této branži…
Nikoho tedy nepřekvapí, že Rychlopalba je krystalicky čistou neo-noirovou detektivkou. Nebudu se chlubit cizím peřím – zaškatulkování i vysvětlení pojmu neo-noir, včetně všech význačných autorů, kterými se nechal Kopřiva inspirovat, a dalšího množství teoretických podkladů, dodal ve svém doslovu Jiří Pavlovský. A ačkoliv není běžnou praxí zmiňovat knižní doslovy, vězte, že Pavlovského text je jedním z nejčtivějších teoretických textů, které najdete. A navíc je nabušený informacemi až k prasknutí.
Takový běžný polda
Hlavní hrdina Rychlopalby je běžný pochůzkář bojující s pouliční kriminalitou, zákeřnými bezdomovci a dalšími společenskými nešvary, se kterými se můžeme setkat na ulici téměř denně. Kromě toho však také bojuje o zachování svého manželství, které se mu nečekaně zhroutí.
A do toho všeho se díky svému bývalému spolužákovi zaplete do případu zmizelé dívky, kterou údajně týrala vlastní matka. Ten se zdá být zpočátku metodami prostého pochůzkáře neřešitelný, a to i přes poměrně úzký okruh podezřelých. Není však nikterak složité zaplést se do sítě závazků, intrik a policejních „službiček“ za účelem získání dalších informací – a než se člověk naděje, začíná hrát mnohem vyšší hru, než by si vůbec přál, přičemž v síti se mrskají pořádně velké ryby.
Tomu byste nevěřili
Do karet příběhu hraje i fakt, že je zasazen do Prahy a blízkého okolí. Hlavní hrdina je na pohled apatický a unuděný každodenní rutinou, ovšem pod povrchem doslova překypuje nejrůznějšími myšlenkami a spontánními nápady. Prostě něco, čemu čtenáři bez problémů dokáží uvěřit a s čím se rádi ztotožní.
Štěpán Kopřiva v pěti bodech
- Narodil se 13. března 1971 v Praze. Vystudoval Střední polygrafickou školu.
- Byl spoluzakladatelem literární skupiny Rigor Mortis, v roce 1996 přispěl do jejich sborníku Tykvový večírek – Technologie masa 2. Literárně spolupracoval zejména s Jiřím Pavlovským.
- Po několika povídkách (za Dutý plamen získal v roce 1996 Cenu Karla Čapka) následovala v roce 2003 první kniha – příspěvek do série Mark Stone s názvem Adarhargský jed. Dále pak následovaly Zabíjení (2004), Asfalt (2009), Holomráz (2010) a Aktivní kovy (2014). Rychlopalba z roku 2015 je nejnovějším přírůstkem.
- Kopřiva zanechal nesmazatelnou stopu také v českém komiksu – nejprve byl spoluautorem scénářů několika krátkých sešitů, ale v roce 2006 spolu s kreslířem Jiřím Grusem stvořil legendární komiks Nitro těžkne glycerínem, který se proslavil i v zahraničí.
- Scénáře psal ovšem nejen ke komiksům, ale i k televizním dílům. Filmy Byl jsem mladistvým intelektuálem a Chocking Hazard vystřídal seriál Místo nahoře (se spoluautorem Markem Dobešem).
Kopřiva tedy servíruje čtenářstvu detektivku severského střihu v ryze českých kulisách. Kromě velmi dobře postaveného příběhu, který rozhodně není založen na kopě štěstí a náhodě, ale na tvrdé a úmorné policejní práci, tasí autor ještě jeden těžký kalibr – svůj osobitý a téměř všudypřítomný humor. Již první řádky Rychlopalby nenechají nikoho na pochybách, že tento román rozhodně nebude smrtelně vážnou záležitostí.
Důkladnost se cení
Je třeba vyzdvihnout i fakt, že když už se Štěpán Kopřiva do něčeho pustí, dělá to opravdu důkladně. Je otázkou, nakolik jsou popsané policejní postupy reálné a užívané v praxi (při autorově povaze se nebojím si tipnout, že v nich bude oproti realitě těžké najít rozdíl), ale i zde vše působí naprosto věrohodně.
Proto opravdu těžko hledat něco, co by se dalo recenzovanému románu výrazněji vytknout. Pokud budeme pitvat pod mikroskopem, může být vadou na kráse mírná klišovitost v závěru v podobě finální honičky a také v motivu celého činu. Ale i s tím se dokázal autor vypořádat s bravurou a v kontextu celé knihy jsou to opravdu pouze nepodstatné drobnosti.
Rychlopalba jasně ukazuje, že i čeští autoři se mohou beze studu rovnat aktuálně letícím severským (či jiným) detektivkám. Kopřiva navíc ukazuje, že psát opravdu umí a že na co sáhne, to se promění ve zlato. I přesto, že recenze vychází na webu knihkupectví zaměřeného na fantastickou literaturu, mohu s klidným srdcem román doporučit – jsem přesvědčen, že čtenáře bude od prvních řádků bavit a strhne k přečtení na jeden zátah.
- Štěpán Kopřiva: Rychlopalba
- CREW, 2015
- obálka: David Hanzl
- 376 stran, 329 Kč (v e-shopu Fantasye již za 296 Kč)
