Roztroušená slunce, Kevin J. Anderson
 |
V sedmidílné Sáze sedmi sluncí, jejímž čtvrtým dílem jsou právě Roztroušená slunce, se čtenář ocitne ve vesmíru expandujícího lidstva a jeho politiky, různých mimozemských říší, pradávných ras a zákeřných robotů, který mi připomíná jak vesmír Nadace, tak i nějakou epickou fantasy.
K Nadaci se blíží základní rozpor lidské civilizace se dvěma protipóly Zemské hanzovní ligy, mocné korporace ovládající veškerou politiku Země a velkých kolonií na dalších planetách, stojící proti Tuláckým klanům, volnému sdružení obchodníků z periférie lidské expanze, obývajícím asteroidy a jiná nehostinná místa ve vesmíru. Jejich konflikt jako by z oka vypadl Seldonovým krizím, předpovězeným samotným Seldonem při růstu první Nadace – stejné postupy zkostnatělé byrokracie a vojenské diktatury proti volnému obchodu a demokracii. Z kapitol o lidstvu se dostáváme do říše Ildiranů, propojené telepatickou sítí „thismatu“ a vedením Mága-imperátora, která čelí vnitřní krizi a stejně jako lidstvo zároveň i útokům tajemné pradávné rasy hydrogů, bytostí z tekutého kovu, obývající jádra plynných obrů. Ildirská říše patří svým pojetím do fantasy plné hrdinů se zvláštními schopnostmi a naivním viděním světa, jejich vnitřní válka je konfrontací čestného boje současného vládce s tvrdými a nečistými metodami jeho mladšího bratra – dobyvatele, tak podobné metodám lidským. Kromě rasy hydrogů, v podstatě reagující na neurvalou lidskou expanzi, a jejich dávných protivníků faerů, bytostí obývajících žhavé povrchy hvězd, se zde jako Fénix z popela objevují a obnovují další staré rasy – stromové bytosti verdani a vodní bytosti wentalové, obě přímo spolupracující s lidmi, které využívají jako dobrovolníky ve svém růstu a rozšiřování po okolním vesmíru. Všechny rasy se připravují na velké střetnutí, k němuž celá sága směřuje, a v zákulisí všeho konspirují klikisští roboti, kterým jde o vyhubení všeho života a kteří veškeré konflikty vyvolávají, přiživují a směrují podle svého strašlivého plánu.
Kromě poutavého děje a dobře popsaných scenérií na různých planetách je kniha plná živoucích postav, kterým fandíme, obdivujeme je, nebo je nenávidíme, a jejichž osudy a boj o vlastní štěstí určují čtivost celého románu. Bojíme se a litujeme krále Petra a jeho ženu Estarru, figurky ve hře mocného prezidenta Hanzovní ligy Wenceslase, kteří statečně a s obavami vzdorují velkému nátlaku, fandíme zelené kněžce Niře v jejím útěku a poslání, s napětím sledujeme osudy lidí v zajetí hydrogů a děsíme se zaslepenosti vojáků OSZ, kteří své lodě vyzbrojují umělou inteligencí a slepě doufají, že za ně vybojuje jejich válku. Někteří by mohli fandit i Mágu-imperátorovi v jeho snaze o mír s hydrogy, ale mně osobně vadí rozpor mezi proklamovanou mírumilovností a harmonií, a na straně druhé ochotou pragmaticky a lhostejně působit utrpení v zájmu vyššího cíle nebo ideje.
Formální členění na kapitoly, kde se víceméně pravidelně střídají všechny dějové linie, mi někdy připadá příliš útržkovité a občas se musím vracet zpět, abych si připomněl předešlý děj. Naopak se na můj vkus autor dlouze věnuje ildirské linii na úkor ostatních, ale to mi vadí hlavně proto, že k Ildirské říši nechovám žádné sympatie. 600 stran děje uběhne neuvěřitelně rychle, a jak je bohužel jasné už od začátku, na konci budete hned chtít číst další díly ságy, na které si však budete muset počkat – pátý díl Z ohně a noci by se měl objevit na konci roku. Na závěr bych podotknul, že ačkoliv jsem fanouškem Duny i pokračování a prequelů od Herberta mladšího, a právě autora této ságy Kevina J. Andersona, úrovní jsou Roztroušená slunce o dost výš než kterákoliv dodělávka Duny. Nejspíš je to proto, že Sága sedmi sluncí je projektem jednoho autora a také jeho ideou, a zaujetí vlastním světem je na výsledku znát.
- Kevin J. Anderson: Roztroušená slunce (Sága sedmi sluncí 4)
- vydal: Baronet, Praha 2007
- přeložila: Simona Kučerová
- obálka: Karel Řepka
- 600 stran / 319 Kč
