Rozesmátá mrtvola, Laurell K. Hamiltonová
 |
Někde jsem zaslechla, jak kdosi tuto sérii nazval harlekýnkovými horory pro -náctileté. Nakolik je toto srovnání přesné, nejsem schopna posoudit, nikdy jsem žádnou harlekýnku nečetla. Když tak nad tím uvažuji, tak ani horor, protože tento žánr je pro mě úzce svázán s filmem. A -náct mi bylo naposledy už tak dávno, že s klidným svědomím můžu říct, že to bylo v minulém století, takže omlouvám se, tady nejspíš nejsem kompetentní.
Mám ale ráda detektivky v jakékoliv formě, takže jsem ze zvědavosti sáhla po Provinilých slastech. Svět, v němž být upírem je v podstatě privilegiem, kde je legálním povoláním oživování zemřelých a kde jsou tudíž zombie oživovány na zakázku a jen ghúlové jsou jaksi… no, nepatřiční, mě zaujal. Detektivní pátrání po vrahovi (rozuměj: nelegálním likvidátorovi) upírů vytváří vhodnou záminku pro vstup do bizarního světa obyvatel tmy. Že se přitom hrdinka dostane do nejrůznějších situací, vesměs ohrožujících její svědomí, zdraví, či dokonce život, to je přece samozřejmé. A to přirovnání k harlekýnkám nejspíš přece jenom trochu kulhá: Ve správné červené knihovně – a co jiného harlekýnky jsou – přece hrdinka nakonec usíná šťastně stulená v náruči milovaného muže, což tady ani v nejmenším nehrozí.
Provinilé slasti mě tedy ničím nepopudily, takže i druhé dobrodružství oživovatelky a z nutnosti i soukromé detektivky Anity Blakeové k sobě přitáhlo mou pozornost. A to přesto, že i tentokrát se grafická úprava obálky poněkud vymyká obecně zavedeným zvyklostem. Žádná sytě barevná dramatická ilustrace některé vybrané scény z děje, jen do sépiových tónů laděná téměř dokumentární fotografie z márnice a rudá písmena názvu, z nichž kanou krůpěje tekutiny, zcela jistě nikoli sirupu či džusu. Velmi podařené a navozující správnou atmosféru, přesto se mi obálka Provinilých slastí jeví ještě o kousíček lepší. Možná je to tím, že tato je až druhá, a tudíž již ne tak úplně nová.
Pokud tedy naladěni obálkou očekáváte trochu tajemné temnoty, magického dusna a situace, při jejichž četbě vám příjemné mrazení lechtá záda, když navíc víte, že podle všech zákonitostí žánru musí hrdinka přežít, i když třeba poněkud pošramocená, pak vás Rozesmátá mrtvola nezklame. Tentokrát se Anita mnohem víc pohybuje ve společnosti vyznavačů vúdú. Někdo totiž nezákonně oživil zombii za pomoci zakázaných postupů, tento tvor se mu posléze zřejmě vymkl zpod kontroly a teď vraždí zcela nevinné obyvatele St. Louis. Kdo jiný může zločince vypátrat a odhalit než Anita se svými schopnostmi? Vždyť ona sama…
Ale ne, to už bych prozradila příliš. Snad jen ještě to, že nový nejvyšší upír Jean-Claude kvůli Anitě ztrácí tvář, což se mu rozhodně nelíbí. A jeden bezmezně bohatý paraplegik chce Anitiny schopnosti využít naprosto nevhodně. Co si pak má zákonů dbalá oživovatelka počít než jednat podle svého nejlepšího svědomí? Zvlášť když se chce ve zdraví zúčastnit svatby své kamarádky Catheriny, i když to znamená vzít na sebe naprosto nemožné družičkovské šaty. Je nabíledni, že se jí to nakonec taky podaří a my se tak můžeme těšit na její příští dobrodružství, která pro nás její autorka připraví a Triton určitě přinese.
Pokud i nadále bude k jejich překladu využívat služeb Lucie Lukačovičové, je zřejmé, že to bude četba příjemná i po stránce jazykové. Zmíněná překladatelka totiž nejen rozumí tomu, co chtěla autorka vyjádřit v originále, ale dokáže to přetlumočit do skutečně čtivé češtiny, což dnes není tak úplně samozřejmé. Příjemnou skutečností je i to, že se samozřejmě vyzná i v odpovídající terminologii magie, vúdú a tajemna.
Jestliže si odmyslíme hororové rekvizity a vlivy magie, i tak zůstane příběh se slušnou detektivní zápletkou, který vás sám o sobě dokáže udržet v napětí až do konce. A to srovnání s harlekýnkami? Tak tentokrát se, myslím, ukazuje zcela lichým. Není tu žádná milostná romance, pokud za ni nechcete považovat jiskření mezi Anitou a Jean-Claudem nebo problematický vztah k Johnu Burkeovi, slavnému kolegovi oživovateli. Oba tyto vztahy jsou však postaveny na zcela jiných základech než milostný cit. Nejsilnějším vztahem v příběhu je zcela jistě interakce Anity a královny vúdú Domingy Salvadorové, ovšem tento vztah opravdu, ale opravdu není možno nazvat láskou.
Pokud tedy máte rádi příběhy odehrávající se v trochu jiné realitě, kde tajemno je běžnou součástí skutečnosti, kde temnota noci je jen trošku méně temná než zákoutí lidské ctižádosti, a pokud vám navíc nevadí, že ženské hrdinky se ukazují často úspěšnějšími než jejich silnější mužští kolegové, pak je Rozesmátá mrtvola tím pravým příběhem pro vás.
- Laurell K. Hamiltonová: Rozesmátá mrtvola
- vydal: Triton, Praha 2006
- přeložila: Lucie Lukačovičová
- obálka: Alžběta Trojanová
- 272 stran / 179 Kč
